17 C 68/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o bezdůvodné obohacení

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 861 781 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 861 781 Kč od 19. 11. 2012 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 43 850,40 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 8. 3. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 861 781 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že od roku 2012 do 2015 si na své jméno bral různé půjčky a úvěry od ČSOB na vybudování rodinného domu žalované. Rodinný dům žalobce stavěl se svými příbuznými a kamarády, protože v té době byla dcera žalované žalobcovou přítelkyní, se kterou má nezletilého syna, a bylo mu sděleno, že v domě bude s přítelkyní a budoucími dětmi bydlet. Žalovaná žalobci zaručovala, že když financuje rodinný dům, bude na něm mít určitý podíl. V roce 2015 po dostavení domu žalovaná žalobce s jeho přítelkyní z domu vyhodila, řekla, že je vše její a se žalobcem se nevyrovnala. Žalobce žalované několikrát volal, nechával vzkazy, ale zbytečně. Žalobce žalovanou dopisem vyzval, aby mu byla vrácena částka 861 781,05 Kč, žalovaná však na výzvu nereagovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že ji považuje za nesmyslnou a navrhla ji zamítnout. Uvedla, že žalobce dluží její dceři na výživném na nezletilé dítě částku cca 137 000 Kč a že dluží i na zdravotním pojištění více než 70 000 Kč. Dále uvedla, že není výlučným vlastníkem nemovitosti, ale vlastní ji s bývalým manželem. Žalovaná potvrdila, že od prosince 2012 do srpna 2014 bydlela její dcera se žalobcem v předmětném domě, poté ale její dcera žalobce požádala, aby se odstěhoval a od té doby tam nikdy nebydlel. Nakonec žalovaná vznesla námitku promlčení, když se jedná o závazky z doby více než 10 let zpět.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z podacích lístků bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalované dne 22. 11. 2019 a 16. 12. 2019 doporučené zásilky; -) z potvrzení Československé obchodní banky (dále jen„ ČSOB“) bylo zjištěno, že žalobce měl u ČSOB poskytnut: 1) Spotřební úvěr – střednědobý číslo [bankovní účet], s tím, že úvěr byl otevřen dne 9. 11. 2012 s úvěrovým rámcem 120 000 Kč a uzavřen dne 24. 1. 2013, celkem byla zaplacena částka 124 835,35 Kč, 2) Spotřební úvěr – dlouhodobý číslo [bankovní účet], s tím, že úvěr byl otevřen dne 24. 1. 2013 s úvěrovým rámcem 320 000 Kč a uzavřen dne 6. 1. 2014, celkem byla zaplacena částka 356 033,62 Kč, 3) Spotřební úvěr – dlouhodobý číslo [bankovní účet], s tím, že úvěr byl otevřen dne 27. 6. 2013 s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a uzavřen dne 6. 1. 2014, celkem byla zaplacena částka 55 218,27 Kč, a 4) Spotřební úvěr – dlouhodobý číslo [bankovní účet], s tím, že úvěr byl otevřen dne 22. 12. 2014 s úvěrovým rámcem 300 000 Kč a uzavřen dne 28. 8. 2015, celkem byla zaplacena částka 325 693,81 Kč; -) z dopisu žalobce žalované bylo zjištěno, že žalobce v dopise vyzval žalovanou k úhradě žalované částky do 7 kalendářních dnů ode dne doručení dopisu; -) ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 11. 2012 mezi ČSOB a žalobcem a předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalobci byl poskytnut bezúčelový úvěr do celkové výše úvěrového limitu 120 000 Kč, a to převodem na účet žalobce; -) z potvrzení o splnění dluhu ze dne 19. 7. 2019 bylo zjištěno, že dnem 24. 1. 2013 byly zaplaceny veškeré pohledávky s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2012; -) ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 1. 2013 mezi ČSOB a žalobcem a předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalobci byl poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 320 000 Kč, a to převodem na účet žalobce. Strany smlouvy si sjednaly, že poskytnutý úvěr může být použit pouze pro účely vlastního bydlení žalobce; -) z potvrzení o splnění dluhu ze dne 19. 7. 2019 bylo zjištěno, že dnem 6. 1. 2014 byly zaplaceny veškeré pohledávky s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 1. 2013; -) ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 6. 2013 mezi ČSOB a žalobcem a předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalobci byl poskytnut bezúčelový úvěr do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč, a to převodem na účet žalobce; -) z potvrzení o splnění dluhu ze dne 19. 7. 2019 bylo zjištěno, že dnem 6. 1. 2014 byly zaplaceny veškeré pohledávky s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2013; -) ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 12. 2014 mezi ČSOB a žalobcem a předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalobci byl poskytnut bezúčelový úvěr do celkové výše úvěrového limitu 300 000 Kč, a to převodem na účet žalobce; -) z kopií účtenek od Sonepar Česká republika spol. s.r.o. bylo zjištěno, že byly označeny razítkem ČSOB jako doručené osobně dnem 14. 2. 2013; -) z kopií faktur vystavených [právnická osoba], a.s. v období 02 - 05/ 2012 bylo zjištěno, že byl fakturován stavební materiál odběrateli označenému jako„ Vážený zákazník“, a že byly označeny razítkem ČSOB jako doručené osobně dnem 14. 2. 2013. Některé z předložených kopií faktur byly nečitelné; -) z kopie faktury vystavené společností [právnická osoba] dne 27. 4. 2012 bylo zjištěno, že byl fakturován stavební materiál – cement a kanalizační koleno odběrateli, který nebyl v dokladu označen, a že byly označeny razítkem ČSOB jako doručené osobně dnem 14. 2. 2013; -) z kopií účtenek z [příjmení] Česká republika a Hornbach Baumarkt [právnická osoba] bylo zjištěno, že byly označeny razítkem ČSOB jako doručené osobně dnem 14. 2. 2013; -) z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 04/ 2012 do [číslo] soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění; -) z fotografií soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění; -) z výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 23. 5. 2023 bylo zjištěno, že vůči žalobci je vedena exekuce pro oprávněnou [příjmení] zdravotní průmyslovou pojišťovnu. Vymáhaná částka k uvedenému dni činila 89 881 Kč; -) z dopisu zástupce žalované ze dne 22. 9. 2020 adresovaného JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.M. bylo zjištěno, že zástupce žalované sdělil JUDr. [příjmení], který v té době zastupoval žalobce, že jeho klientka (žalovaná) odmítá žalobci cokoli zaplatit; -) z kopie příspěvku žalobce na sociální síti ze dne 23. 4. 2017 soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel s ČSOB dne 9. 11. 2012, 24. 1. 2013, 27. 6. 2013 a 22. 12. 2014 smlouvy o spotřebitelském úvěru se stanoveným úvěrovým limitem. Ve smlouvě o úvěru ze dne 24. 1. 2013 bylo sjednáno, že úvěr mohl být použit pouze pro účely vlastního bydlení žalobce, podle ostatních smluv byl úvěr poskytnut bezúčelově. Předložené účtenky z [příjmení] Česká republika a Hornbach Baumarkt [právnická osoba] a faktury vystavené [právnická osoba], a.s. a společností [právnická osoba] byly označeny razítkem ČSOB jako doručené osobně dnem 14. 2. 2013. Žalobce zaslal žalované, s ohledem na podací lístky zřejmě 22. 11. 2019 nebo 16. 12. 2019, dopis s výzvou k úhradě žalované částky do 7 dnů ode dne doručení dopisu. Vůči žalovanému je vedena exekuce ve prospěch oprávněné [příjmení] zdravotní průmyslové pojišťovny. Vymáhaná částka ke dni 23. 5. 2020 činila 89 881 Kč.

5. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době, kdy podle tvrzení žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, tj. 19. 11. 2012, (dále jen„ obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

6. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

7. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Podle § 100 odst. 1. obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

9. Podle § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

10. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

11. Podle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

12. Uplynula-li zákonem určená promlčecí doba (je třeba zdůraznit, že na její běh nemají vliv upomínky či jiná upozorňování věřitele, ať osobně věřitelem přednesené či doporučeně zaslané dlužníkovi, právě tak jako vyhrožování věřitele dlužníkovi soudem) a věřitel v ní stanoveným způsobem své právo u soudu či jiného orgánu nevykonal (neuplatnil), nevykonané (neuplatněné) právo se promlčelo. Jestliže věřitel po marném uplynutí promlčecí doby své promlčené právo vůči dlužníkovi u soudu vykonal (uplatnil), a to podáním návrhu – žaloby – na zahájení řízení u soudu, nastanou různé právní účinky podle toho, zda dlužník v rámci soudního (ať nalézacího či vykonávacího – exekučního) řízení námitku promlčení nevznesl či vznesl. Soud za předpokladu, že námitka promlčení byla vznesena dlužníkem odůvodněně (tj. dlužník musí prokazovat, že uplynula promlčecí doba a že věřitel, ač tak měl učinit, své právo nevykonal), nemůže věřiteli promlčené subjektivní občanské právo přiznat, nýbrž musí žalobu věřitele, kterou se tohoto promlčeného subjektivního občanského práva domáhá, zamítnout. Vznesením námitky promlčení dlužníkem totiž došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení u soudu autoritativně vynutitelné. (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], s. 582 - 595).

13. V případech bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí doba, tj. subjektivní a objektivní. Vzájemný vztah těchto dvou promlčecích dob je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí. Pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně (prokazatelně) dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Oprávněný se dozví o vzniku bezdůvodného obohacení tehdy, má-li k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. když nabyl vědomost o rozsahu bezdůvodného obohacení a o osobě obohaceného (není rozhodné, že již dříve měl možnost se dozvědět skutečnosti, na jejichž základě si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši). Pro počátek tříleté, popř. desetileté objektivní promlčecí doby je naopak rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených promlčecích dob a druhou stranou je vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení přiznat (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], s. 608 - 613).

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že námitka promlčení, vznesená žalovanou, je důvodná, a žalobu je z tohoto důvodu nutno zamítnout.

15. Prvně soud uvádí, že promlčení nároku soud posuzoval podle § 100 a násl. obč. zák., neboť v souladu s výše citovaným § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. se podle dosavadních právních předpisů posuzují lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobce uzavřel smlouvy o úvěru, na základě nichž podle tvrzení žalobce financoval vybudování domu žalované, v letech 2012 – 2014. Dále podle tvrzení žalobce, byl v roce 2015 žalobce vystěhován z domu žalované s tím, že se žalovaná se žalobcem nijak (finančně) nevyrovnala, a to ani poté, co jí žalobce nechával vzkazy a volal jí. V listopadu a prosinci 2019 zaslal žalobce žalované doporučené zásilky. K tomu soud podotýká, že žalobce soudu předložil pouze dva podací lístky a výzvu k úhradě žalované částky, která však nebyla nijak datována a nebylo tudíž prokázáno, že doporučené zásilky, které žalobce žalované zaslal, byly právě výzvy k úhradě žalované částky. Z výše uvedeného je tak zjevné, že žalobce již poté, co byl v roce 2015 vystěhován z domu žalované, kontaktoval žalovanou, aby se s ním„ vyrovnala“. Z této skutečnosti, resp. tvrzení žalobce, lze dovodit, že žalobce již po vystěhování z domu žalované musel anebo mohl vědět o tom, že došlo k tvrzenému bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dne 19. 7. 2019 si pak žalobce nechal vystavit potvrzení od ČSOB o výši poskytnutých úvěrů a splacených částkách a zjistil tedy i přesnou výši tvrzeného bezdůvodného obohacení. Subjektivní promlčecí doba tedy začala běžet v souladu s výše uvedeným nejpozději od 20. 7. 2019 a uplynula dnem 20. 7. 2021. Podal-li žalobce žalobu u soudu až dne 8. 3. 2023, učinil tak až po uplynutí promlčecí doby.

17. Jelikož žalovaná proti uplatněnému nároku žalobce vznesla námitku promlčení, nemohl soud žalobci promlčené subjektivní právo přiznat a musel žalobu, kterou se tohoto promlčeného subjektivního práva domáhal, zamítnout. Soud se proto dále již podrobněji nezabýval samotným nárokem (právem) z bezdůvodného obohacení.

18. S ohledem na závěr o důvodnosti námitky promlčení soud v řízení zamítl pro nadbytečnost navržené výslechy rodičů žalobce, MUDr. [příjmení], [jméno] [příjmení] a listinný důkaz – lékařská zpráva.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 43 850,40 Kč, neboť žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 35 340 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání dne 17. 7. 2023) po 11 780 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. a nakonec 21 % DPH z odměny a paušálu ve výši 7 610,40 Kč [obec] plnění bylo stanoveno k rukám zástupce žalované v souladu s §149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.