17 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 2 514 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 514 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení -) částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 071,39 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 723,58 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 1 900 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) částky 3 546 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 040,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 542,69 Kč, úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 917,32 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 917,32 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 2 403,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 21 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 19. 6. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 25. 1. 2016. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila pouze částku 1 900 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 5 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 071,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 723,58 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 31. 3. 2015 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 6 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 12. 10. 2015. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila pouze částku 3 486 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 4 917,32 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 142,68 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 040,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 542,69 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, právní moc dne 26. 2. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 6. 2015, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 19. 6. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že bydlela v nájmu, neměla v té době půjčku u jiné společnosti, ale měla aktivní půjčku u příjmení jméno a nebyla majitelem vozu. Dále uvedla, že měla tři nezaopatřené děti a byla v domácnosti. Uvedla výši měsíčních příjmů 5 000 Kč a výši měsíční státní podpory 9 800 Kč a nakonec měsíční výdaje zahrnující výdaje na bydlení ve výši 2 300 Kč, na domácnost ve výši 7 000 Kč, na splátky půjček/úvěrů ve výši 1 776 Kč a na telefon 200 Kč. Údaje v kartě měly být ověřeny občanským průkazem žalované, SIPO a výměrem státní podpory; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2015, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrokem ve výši 546 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 20,98 %; -) z karty zákazníka ze dne 31. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že bydlela v nájmu, neměla v té době půjčku u jiné společnosti, ale měla aktivní půjčku u příjmení jméno a nebyla majitelem vozu. Dále uvedla, že měla tři nezaopatřené děti a byla v domácnosti. Uvedla výši měsíčních příjmů zahrnujících mzdu ve výši 17 000 Kč, další příjmy ve výši 8 000 Kč a přídavky ve výši 3 500 Kč a nakonec měsíční výdaje zahrnující výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, na domácnost ve výši 15 000 Kč, na splátky půjček/úvěrů ve výši 888 Kč a na telefon 600 Kč. Údaje v kartě měly být ověřeny občanským průkazem žalované, výplatními páskami a nájemní smlouvou; -) z přehledu plateb žalované bylo zjištěno, že žalovaná na obě smlouvy uhradila celkem 5 386 Kč; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020, v němž byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána dne 10. 5. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 5. 2020; -) z rozsudku KS v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 31. 3. 2015 a dne 19. 6. 2015 smlouvy o půjčce, na jejichž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu jednotlivých smluv částky 6 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaná se v uvedených smlouvách zavázala půjčky splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Před uzavřením smluv o půjčce žalovaná vyplnila tzv. karty zákazníka, kde uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že bydlela v nájmu a měla tři nezaopatřené děti. Dále uvedla, že byla v domácnosti a výši svých měsíčních příjmů a výdajů. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny občanským průkazem žalované, SIPO, nájemní smlouvou, výměrem státní podpory a výplatními páskami. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 5 386 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020, v němž byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smluv o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, neboť soudu předložila pouze tzv. karty zákazníka obsahující údaje o osobních poměrech žalované a jejích tvrzených příjmech a výdajích. Podle výše citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Zejména žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce řádně prověřoval výdaje žalované, přestože i z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná splácela jiné půjčky (úvěry). Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl prověřit výdaje žalované např. lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích (Centrální evidence exekucí, NRKI, BRKI, příjmení) a dále např. výpisem z bankovního účtu žalované. Žalobkyně však v řízení netvrdila ani neprokázala, že by tak její právní předchůdce učinil. Nadto nelze přehlédnout, že žalovaná v kartách zákazníka uvedla, že byla v té době v domácnosti, ale současně uvedla v kartě ze dne 31. 3. 2015, že její měsíční příjem tvoří i mzda, tedy očividně byla žalovaná i zaměstnána, což však právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval. Nakonec žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v kartách zákazníka, ačkoli je na ně odkazováno. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání nařízenému dne 13. 5. 2021, zbavila se tím možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá skutková tvrzení a označila potřebné důkazy ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv o zápůjčce.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smluv o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnuté zápůjčky spolu s poplatky a úroky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit obě smlouvy o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba, a žalovanou jako absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku.

18. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částky 6 000 Kč a 10 000 Kč na základě neplatných smluv, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na poskytnutou částku 10 000 Kč částku 1 900 Kč a na poskytnutou částku 6 000 Kč částku 3 486 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnutých částek snížených o prokázané platby žalovaného (10 000 Kč – 1 900 Kč = 8 100 Kč, 6 000 Kč – 3 486 Kč = 2 514 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, do zaplacení. Oznámení bylo žalované zasláno podle přiloženého podacího lístku dne 7. 1. 2020, ve smyslu § 573 občanského zákoníku se považuje za doručené 10. 1. 2020. Žalovaná měla uhradit dlužnou částku do 10 od doručení, tj. do 20. 1. 2020.

19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu účastníků ve věci. Více úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná. Jelikož žalované v řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.