17 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 600 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 4 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 352 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 132,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 542,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 4 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 20. 11. 2014 smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 19. 11. 2019. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 12 800 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 3 542,72 Kč, dlužného poplatku ve výši 1 057,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 352 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 132,04 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, právní moc dne 4. 2. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila při nařízeném jednání tak, že od právního předchůdce žalobkyně si půjčky brali pravidelně, splátky vždy vybírala paní příjmení, se kterou pak navázeli přátelský vztah a věřili jí. Později však zjistili, že paní příjmení dlužníky okrádala. O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně věděl. Žalovaná pak půjčku začala splácet znovu. Při posledních 4 – 5 splátkách byla vyrozuměna, že pohledávka přešla na jinou firmu. Žalovaná kontaktovala právního předchůdce žalobkyně a bylo jí sděleno, že oni už splátky vybírat nemohou. Od žalobkyně jí pak bylo sděleno, že pohledávka bude uplatněna u soudu.

4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 19. 11. 2014 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly i Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky v celkové výši 7 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila tzv. kartu zákazníka, ve které uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a že bydlí v nájmu. Dále uvedla, že v té době neměla jiné půjčky či úvěry jinde, ale měla aktivní půjčku u příjmení jméno. Uvedla údaje o svém zaměstnavateli, svůj měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 12 720 Kč a další měsíční příjem 15 370 Kč, a nakonec měsíční výdaje zahrnující výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, na domácnost ve výši 8 000 Kč, na splátky úvěrů/půjček ve výši 2 500 Kč a na telefon ve výši 1 000 Kč. Údaje měly být podle karty ověřeny občanským průkazem žalované, výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a SIPO. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020, v němž byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smluv o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako úvěrované (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalované. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce dostatečným způsobem prověřoval výdaje žalované. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) jednak lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (příjmení, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalované např. výpisy z jejího bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno. Žalobkyně byla při nařízeném jednání dne 17. 5. 2022 vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení dalších důkazů ohledně řádného prověření úvěruschopnosti. K výzvě soudu však žalobkyně již ničeho nedoplnila a pouze odkázala na již předloženou kartu zákazníka.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.

18. Plnění poskytnuté žalované by pak bylo třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy nicméně může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) celkem částku 12 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně (již před podáním žaloby) více, než jí bylo na základě neplatné smlouvy poskytnuto, soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalované již netrvá.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž plně procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná. Jelikož žalovaná při nařízeném jednání uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).