17 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci manžela: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozeného dne , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , rozené , Anonymizováno, , narozené dne , Datum narození zainteresované osoby 1/0, , uzavřené dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, před tehdejším , adresa, výborem v , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 18. 4. 2024 se manžel domáhal rozvodu manželství uzavřeného s manželkou dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v Olomouci. Manžel uvedl, že z manželství se narodil již zletilý syn Petr. Manželství je podle manžela již pouhým formálním svazkem, od října 2022 s manželkou nežijí a nevedou společnou domácnost. Dále manžel uvedl, že ještě před odstěhováním manžela ze společného obydlí docházelo mezi manžely k rozporům, které vyvrcholily tím, že manželka bez souhlasu manžela převedla část svého nemovitého majetku na její dceru. Manželství manžel považuje za nefunkční a narušené.

2. Manželka se k návrhu manžela výslovně připojila s tím, že potvrdila, že manžel se v říjnu 2022 odstěhoval z rodinné domácnosti. Manželka nesouhlasila s tvrzením manžela, že bez jeho souhlasu převedla část nemovitého majetku na svou dceru, když polovinu nemovitostí převedla dceru z důvodu, že druhou polovinu již vlastnil syn účastníků. Manžel s tímto podle manželky výslovně souhlasil. Za příčinu rozvratu manželství manželka považuje vzájemné neporozumění, které vedlo k citovému odcizení a následnému odchodu manžela z rodinné domácnosti.

3. Z oddacího listu, založeného v knize manželství místního národního výboru v , adresa, , ve svazku , Anonymizováno, ., roč. , Anonymizováno, , na straně , Anonymizováno, , pod č. řad. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, před tehdejším , adresa, výborem v , adresa, .

4. Ze souhlasného prohlášení manželů bylo zjištěno, že k ukončení manželského soužití došlo v říjnu 2022 a že hlavní příčinou rozvratu manželství bylo vzájemné neporozumění, které vedlo k citovému odcizení a následnému odchodu manžela z rodinné domácnosti.

5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

6. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželství.

7. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a při tom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

8. Soud zjistil rozvrat manželství účastníků, přičemž příčiny rozvratu manželství spatřuje ve vzájemném neporozumění, které vedlo k citovému odcizení manželů a následnému odchodu manžela ze společné domácnosti.

9. Jelikož v řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení, přičemž účastníci spolu jako manželé nežijí již od října 2022 a účastníci nemají žádné společné nezletilé děti, jsou tak splněny zákonné podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku a soud má za to, že návrhu manžela, ke kterému se manželka připojila, je za těchto okolností možno vyhovět a manželství účastníků rozvést.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud současně neshledal důvody svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků podle § 23 věty druhé z. ř. s.