18 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa o 85 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 85 000 Kč proti vydání vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 26 318 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 12. 4. 2022 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 9. 2019 jakožto prodávající uzavřel s žalobcem jakožto kupujícím kupní smlouvy na vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], za dohodnutou kupní cenu 135 000 Kč vč. DPH, kdy žalovaný žalobci následně vystavil fakturu č. [rok]. Žalobce uhradil žalovanému dle dohody ve dvou splátkách celkem 85 000 Kč a zbývajících 50 000 Kč se zavázal uhradit po odstranění závad na vozidle. Na vozidle ještě před jeho předáním došlo k technické závadě spojky, kdy žalobce uhradil materiál na její opravu a následně uhradil technickou kontrolu vozidla. Na vozidle se po předání během prvních čtrnácti dnů objevila vada spočívající v nefunkčním startéru. Žalobce zakoupil startér nový a zajistil jeho výměnu. Vozidlo však brzy poté začalo vykazovat další podstatné vady, kdy za jízdy došlo k poruše motoru a již nešlo nastartovat. Následně se žalobce s žalovaným dohodl, že si žalovaný dané vozidlo v období měsíců listopad a prosinec [rok] bude půjčovat a zařídí opravu. Žalobce žalovanému v reakci na tuto úmluvu vozidlo předal. Po žalovaném provedené opravě se však žalobci v prosinci [rok] vrátilo vozidlo v nevyhovujícím stavu, když oprava vozidla byla provedena pouze provizorně plastovou elektrikářskou stahovací páskou přes relé palivového čerpadla, která se musela vždy před startem nasadit a po zastavení sundat, aby vozidlo šlo nastartovat. Dalším problémem bylo extrémní zvýšení kouřivosti vozidla, kdy z něj po nastartování vycházel černý dým. Během ledna 2020 se vozidlo stalo zcela nepojízdným. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k odstranění závad na vozidle, které znemožňují jeho užívání, avšak bezúspěšně. Dne 8. 3. 2020 žalobce emailem žádal o návrh na odstranění vad na vozidle, kdy popsal uvedené vady, a požadoval jejich odstranění, nebo bude nucen odstoupit od kupní smlouvy. Ze strany žalovaného však k odstranění vad nedošlo, a naopak z vozidla sejmul registrační značky a po odemknutí vozidla náhradním klíčem z něj odnesl i veškeré dokumenty k vozidlu včetně kupní smlouvy. Na začátku roku 2021 si pak vozidlo odvezl domů. Žalobce výzvou ze dne 16. 11. 2021 odstoupil od kupní smlouvy pro podstatné porušení kupní smlouvy, kdy žalobce předtím u žalovaného vady vytkl bez zbytečného odkladu, a žádal jejich odstranění, případně odstoupení od smlouvy. Žalovaný však vady neodstranil a žalobci do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s žalobním návrhem ani jeho odůvodněním zásadně nesouhlasí. Žalovaný se s žalobcem může shodnout pouze ohledně skutečnosti, že spolu uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], za kupní cenu ve výši 135 000 Kč vč. DPH. Žalobce v žalobě nejprve uvádí, že na vozidle došlo k technické závadě spojky, kdy žalobce uhradil materiál na jeho opravu. Dále uvádí, že také uhradil technickou kontrolu vozidla a v prvních 14 dnech se na vozidle objevila vada spočívající v nefunkčním startéru. Tyto vady však, což vyplývá i ze samotné žaloby, byly odstraněny, a proto jsou posouzení domnělého žalobního nároku irelevantní. Podle žalobce začalo vozidlo„ brzy poté“ vykazovat další„ podstatné vady“, které nebyly blíže v žalobě specifikovány, kromě toho, že se jednalo o vadu motoru, která způsobila problém se startováním. Z žaloby však záhy vyplývá, že i tato vada byla uplatněna k reklamaci, a žalovaný se snažil reklamaci vyhovět. V souvislosti s tím si žalobce dále stěžuje na nedostatečnost odstranění vady vozidla, která je, dle názoru žalovaného, pro posouzení domnělého žalobního nároku taktéž irelevantní. Žalovaný k tomuto poznamenává, že v tomto případě se jednalo o slušnost ze strany žalovaného, který se pokusil opravit vadu vozidla, i když ze zákona se jednalo o vadu, za kterou nebyl odpovědný. Dle žalobce se vozidlo stalo během ledna 2020 zcela nepojízdným, kvůli čemuž žalobce žalovaného vyzýval, aby vady na vozidle odstranil, jinak bude muset odstoupit od kupní smlouvy. Opět z důvodu irelevance pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku k tomuto žalovaný pouze uvádí, že se jednalo o vadu vozidla, za kterou žalobce nebyl odpovědný, a tudíž ji neměl ani povinnost odstranit. Zatím výše uvedené vady žalovaný považuje za irelevantní z několika důvodů. Zejména se jedná o skutečnost, že předmětné vozidlo bylo prodáváno jako ojeté, a to s nájezdem 340 000 km ke dni podpisu kupní smlouvy, čehož si byl žalobce dobře vědom, když tato skutečnost byla výslovně uvedena v čl. III. písm. g) kupní smlouvy. V čl. VI. odst. 1 kupní smlouvy pak žalobce jako kupující prohlásil, že byl podrobně seznámen s technickým stavem vozidla, a že se stavem vozidla, který odpovídá stáří a opotřebení vozidla, souhlasí. Závady, které žalobce v žalobě uvádí, jsou přitom důsledkem zcela běžného opotřebení užitkových vozidel s obdobným nájezdem. Žalovaný žalobci vozidlo předával ve funkčním stavu po provedené servisní kontrole s platným osvědčením o technické způsobilosti, což si žalovaný ověřil zkušební jízdou. Druhým důvodem, pro který výše zmíněné závady nejsou relevantní, je skutečnost, že i kdyby vady neodpovídaly nájezdu vozidla, tak by za ně žalovaný nebyl odpovědný. Žalobce přitom netvrdil ani nepředestřel důkazní prostředky svědčící závěru, že by tyto vady existovaly již v době přechodu nebezpečí škody na žalobce. Žalobce navíc pro tyto vady ani neuplatnil právo na odstoupení od smlouvy, a proto žalovanému není zcela zřejmý důvod jejich uvádění v žalobě. Funkční a pojízdné vozidlo bylo předáno ve stavu odpovídajícím kupní smlouvě a počtu najetých kilometrů, který byl kupujícímu znám. Žalobce tvrdí, že dne 16. 11. 2021 odstoupil od kupní smlouvy dle § 2002 občanského zákoníku, a to pro podstatné porušení smlouvy. Dle tohoto ustanovení může strana odstoupit od smlouvy v případě, kdy druhá strana poruší smlouvu podstatným způsobem. Odstoupení však strana musí učinit bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy se o takovém podstatném porušení dozvěděla. To však žalobce neučinil, když své právo odstoupit od smlouvy uplatnil až dne 16. 11. 2021 pro vadu, která na vozidle vznikla během ledna 2020. Mezi vědomostí žalobce o vadě vozidla a odstoupením od smlouvy tedy uplynulo 23 měsíců, tedy téměř dva roky, které v tomto případě zcela určitě nelze považovat za lhůtu bez zbytečného odkladu. Z pohledu práva není podstatné, že žalobce vytkl vady vozidla již v době jejich vzniku, když právo odstoupit od smlouvy podle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku jednoznačně neuplatnil bez zbytečného odkladu. Žalobce se však emailem z 8. 3. 2020 pokoušel uplatit právo na odstranění vady, na což mu žalovaný dne 9. 3. 2020 také prostřednictvím emailu odpověděl s nabídkou návrhu jistého vyrovnání. Tuto však žalobce činil opět jen ze slušnosti, jelikož vadami vytýkanými žalobcem nebyl vázaný. Žalovaný ale tento vstřícný návrh nepřijal a dále se snažil uplatňovat svá domnělá práva k újmě žalovaného. Podle § 2106 odst. 2 by sice mohl žalobce uplatnit právo na odstoupení od smlouvy, až pokud by vady nebyly odstraněny v přiměřené lhůtě, musel by tak nicméně v souladu s odst. 3 téhož ustanovení učinit včas, tj. bez zbytečného odkladu. Žalobce se však pokusil odstoupit od smlouvy až za 23 měsíců od vzniku a vytknutí vady, která jednoznačně přesahuje souhrn výše zmíněné přiměřené lhůty pro odstranění vady žalovaným, a po jejím uplynutí lhůty pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy bez zbytečného odkladu. Je to naopak žalobce, kdo porušuje kupní smlouvu. Žalovaný vyzýval žalobce již několikrát k zaplacení zbytku kupní ceny, na což žalovaný nijak nereagoval a kupní cenu nezaplatil. Je to tedy žalobce, který je v prodlení s plněním své povinnosti, čímž porušuje kupní smlouvu.

3. Žalobce dále uvedl, že právě s ohledem na uvedené vady vozidla uplatnil u žalovaného práva z vadného plnění, a to zcela v souladu s platnou právní úpravou, zejména bez zbytečného odkladu. Žalovaný se zavázal, že zajistí odstranění vad, což naposled provedl plastovou stahovací páskou upevněnou na relé palivového čerpadla. Na vozidle se následně projevily další vady tím, že motor již nebylo možné nastartovat a vozidlo se stalo zcela nepojízdným. Po vytknutí této vady, poté co nejprve na oznámení žalobce žalovaný nijak nereagoval, odstranil žalovaný z vozidla registrační značky a dokumenty, čímž zcela znemožnil jakékoliv užívání vozidla žalobcem a později si žalovaný převzal vozidlo bez vědomí žalobce zpět. Žalobce bez zbytečného odkladu po zjištění skrytých vad vozidla tyto vady žalovanému vytknul a v prodlení se splněním povinnosti tak byl nikoliv žalobce ale žalovaný, který se k vytýkaným vadám nevyjádřil, ani je neodstranil a teprve po odstoupení žalobce od smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalovaného odstranit vytknuté vady, případně se vyjádřit k jejich charakteru, navrhl žalovaný dopisem odeslaným zmocněnci žalobce dne 28. 2. 2022 řešení sporu prodejem vozidla. Pokud jde o lhůtu pro odstoupení od smlouvy, pak žalobce tvrdí, že vzhledem k jednání žalovaného, kdy ten nakonec převzal vozidlo zpět do svého držení, a žalobce se tak důvodně domníval, že žalovaný zajistí odstranění vad vozidla, vyčkával žalobce, zda žalovaný zajistí odstranění vady a s jakým výsledkem. Teprve když žalobce dospěl k přesvědčení, poté co byl žalovaný nekontaktní, že odstranění vad ani přes přiměřenou lhůtu, která byla zčásti ovlivněna i opatřeními proti šíření nakažlivé nemoci, žalovaný splnění své povinnosti nezajistí, odstoupil žalobce od smlouvy v souladu s ust. § 2106 odst. 2 ve spojení § 2002 občanského zákoníku. Odstoupení žalobce od smlouvy je tak zcela po právu a žalovaný má zákonnou povinnost vydat žalobci plnění dle smlouvy.

4. K tomu žalovaný uvedl, že žalovaný tvrdí, že vady vozidla uplatnil u žalovaného bez zbytečného odkladu. Tuto skutečnost žalovaný nepopírá, ale za tyto vady není odpovědný. Vady na vozidle totiž vznikly až po přechodu nebezpečí škody na vozidle. Vada na vozidle vznikla až v době užívání vozidla žalobcem v důsledku neopatrné jízdy. Žalovaný předal vozidlo žalobci v dobrém technickém stavu po provedeném servise vozidla a prověřeném technickou kontrolou. Žalovaný se k odstranění této vady na vozidle ani nezavázal, pouze ze slušnosti se žalobci pokusil pomoct s odstraněním této vady, jelikož považoval žalobce za přítele. Žalobce dále v předmětném vyjádření tvrdí, že žalovaný odstranil z vozidla registrační značky a dokumenty a vozidlo si odvezl. Protože toto tvrzení žalovaný nárok nijak nepodpírá, žalovaný se k tomuto vyjadřuje pouze tak, že tak učinil toliko pro svoji ochranu, když žalobce porušil svoji povinnost zaplatit žalovanému kupní cenu a následně provést příslušný zápis změny v registru silničních vozidel, v důsledku čehož žalovanému chodily pokuty zaviněné žalobcem. Tento spor již byl navíc vyřešen dohodou před příslušným správním orgánem. Žalobce dále tvrdí, že se žalovaný k vytýkaným vadám nevyjádřil, což není pravda. Žalovaný se zcela jasně k vytýkaným vadám vyjádřil emailem ze dne 9. 3. 2020, ve kterém uvedl, že za vady uplatněné žalobcem neodpovídá a že mu je pomohl odstranit pouze z dobré vůle. Žalobce následně tvrdí, že žalovaný„ převzal vozidlo zpět do svého držení, a žalobce se tak důvodně domníval, že žalovaný zajistí odstranění vad vozidla, vyčkával žalobce, zda žalovaný zajistí odstranění vady a s jakým výsledkem.“ K tomuto žalovaný musí uvést, že se žalobce takovou skutečnost nemohl důvodně domnívat, když žalovaný jednoznačně vady vozidla dne 9. 3. 2020 emailovou komunikací odmítl. Vozidlo si navíc žalovaný převzal dne 18. 5. 2021 ze zcela jiného důvodu, a to kvůli nutnosti přeparkovat vozidlo na žádost správce areálu na [příjmení] ulici v [obec], kde bylo toto vozidlo prozatímně bez registračních značek zaparkováno. Žalovaný vozidlo přeparkoval i na žádost žalobce a uvědomil ho o skutečnosti, že vozidlo prozatímně zaparkuje u sebe. I z veškeré následující komunikace mezi žalobcem a žalovaným jasně vyplývá, že uplatněné vady žalovaný odmítl. Pro zasazení těchto informací do kontextu žalovaný uvádí, že vozidlo bylo ve výše zmíněném areálu bez registračních značek zaparkováno od doby, kdy je z vozidla sejmul žalovaný z výše uvedeného důvodu. Před příslušným správním orgánem však tato přestupková věc byla vyřešena dohodou, přičemž správní orgán podmínil vydání registračních značek žalobci uzavřením písemné dohody. Žalovaný sepsal tuto dohodu s obsahem, na kterém se před správním orgánem s žalobcem dohodli, a opakovaně ji předkládal žalobci k podpisu, přičemž k podpisu mu ji společně s plnou mocí k vyzvednutí registračních značek dokonce i osobně donesl do sídla podnikání. Žalobce však na výzvy k podepsání této dohody a plné moci nijak nereagoval a žalovaný se odezvy dočkal až od právního zástupce žalobce. Žalovaný na tento dopis od právního zástupce žalobce odpověděl nabídkou na uzavření dohody o narovnání ze dne 28. 2. 2022, na což žalobce reagoval žalobou. Žalovaný však poskytl veškerou součinnost k získání registračních značek a je tedy chybou žalobce, že vozidlo nemá ve svém držení. Žalovaný odstoupil od smlouvy až 16. 11. 2021, tj. zhruba 23 měsíců od oznámení vad, které byly nejprve oznámeny ústně a poté (8. 3. 2020) emailem. V žádném případě proto nelze považovat tuto lhůtu za přiměřenou lhůtu k odstranění vad, jak tvrdí žalobce, a to ani v kombinaci s vlivem opatření proti šíření nakažlivé nemoci. Žalobce tak od smlouvy neodstoupil ani bez zbytečného odkladu po oznámení vad a jejich neuznání ze strany žalovaného (9. 3. 2020), ani by nestihl uplatnit právo odstoupit od smlouvy bez zbytečného odkladu po přiměřené lhůtě k odstranění vad žalovaným, kdyby byla poskytnuta (což však ani nepřichází v úvahu, když žalovaný jasně odmítl vady odstranit), protože tato by ani nemohla v tomto případě trvat téměř dva roky. Žalobcovo odstoupení od smlouvy ze dne 16. 11. 2021 je tak neplatným právním jednáním. Žalovaný prozatím u sebe uchovává vozidlo z důvodu, který byl uveden výše, a čeká, kdy si jej žalobce převezme.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 6. - z kupní smlouvy ze dne 1. 10. 2019, že žalovaný jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka], sjednaná kupní cena činila 135 000 Kč. Kupující prohlásil, že byl podrobně seznámen s technickým stavem vozidla, že s ním byla provedena zkušební jízda. Se stavem vozidla, který odpovídá stáří a opotřebení vozidla kupující souhlasí. Prodávající prohlásil, že mu nejsou známy žádné skryté vady, na kterého by kupujícího neupozornil; 7. - z faktury č. [rok], že žalovaný vystavil žalobci dne 30. 9. 2019 fakturu na částku 135 000 Kč za vozidlo [anonymizováno 5 slov] se splatností dne 14. 10. 2019; 8. - z emailové komunikace účastníků z 8. a 9. 3. 2020, že žalobce žádá žalovaného o návrh řešení odstranění závad na prodaném vozidle nebo návrh na odstoupení od kupní smlouvy. Opravu startování (relé) nepovažuje za opravenou a extrémní kouřivost se také zhoršila. Žalovaný odpověděl, že po několika upomínkách k doplacení faktury odebral z vozidla RZ a doklady. Porucha na vozidle vznikla až za užívání vozidla žalobcem, auto bylo předáno po servisu a STK. Žalobce doposud nepřepsal vozidlo na sebe; 9. - z messengerové komunikace mezi účastníky, že v lednu a únoru 2020 upomínal žalovaný žalobce o uhrazení doplatku za vozidlo, žalovaný uvedl, že vozidlo nejede. V březnu 2021 se žalovaný dotazoval, jak to vypadá s vyřešením [anonymizováno]. V květnu 2021 řešili účastníci přeparkování vozidla z areálu, kde bylo postavené, na žádost správce areálu, vozidlo odtáhl žalovaný k sobě; 10. - z messengerové komunikace účastníků, že žalobce zaslal žalovanému dne 3. 10. 2019 záznam z diagnostiky vozidla; 8. 10. 2019 bylo vozidlo na STK; 20. 10. 2019 nechal žalobce vyměnit nový startér; v březnu 2020 hovoří žalobce o skrytých vadách, kdy žalovaný skryté vady odmítá s tím, že vozidlo udělal nepojízdným žalobce; 11. - z předžalobní upomínky a podací stvrzenky, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 16. 11. 2021 k úhradě částky 85 000 Kč z důvodu odstoupení od smlouvy, výzva byla odeslána dne 9. 12. 2021; 12. - z výpovědi žalobce, že komunikace mezi ním a žalovaným probíhala na kamarádské úrovni, a to většinou telefonicky. Nikdo z nich nepředpokládal, že bude potřeba v budoucnu něco dokládat. Navzájem si takto pomohli prodejem předmětného vozidla, kdy z důvodu účetnictví byla vystavena faktura 30. 9., kdy bylo zjištěno, že na vozidle je vadná spojka. Žalovaný to nechal opravit, kdy se domluvili, že uhradí materiál a žalovaný práci a následně 2. 10. pak došlo k předání vozidla, kdy si jej žalobce vyzvedl v autoservisu. Vozidlo kouřilo už od začátku, druhý den ho bral na diagnostiku. Původně byli domluveni, že je na něm asi špatná baterka, takže žalobce pořídil novou, ale baterií to nebylo. Dne 9. 10. bral žalobce vozidlo na STK a týden nato 15. 10. byl problém se startérem, ten vyměnil. 13. 11. pak byla zjištěna porucha elektroinstalace, kdy vozidlo bylo nepojízdné a od této doby se vše začalo řešit. Žalobce vždy v polovině listopadu až do konce roku odjíždí na [země], takže si domluvili, kdy žalovaný chtěl půjčovat vozidlo, že si žalovaný vozidlo půjčí a závadu měl odstranit. Tuto však odstranil pouze provizorně, mělo se jednat o relé palivového čerpadla, toto bylo pouze provizorně opraveno, kdy vozidlo šlo nastartovat, ale za 14 dnů už to zase nefungovalo. Nejednalo ze strany žalovaného o opravu, ale pouze o nouzové řešení. Žalobce se pak vrátil na konci prosince, auto vzal, táhlo doleva, opraveno na něm nebylo nic. Od ledna se to pak snažil řešit, bylo zjištěno, že elektroinstalace je neopravitelná. Takže vozidlo bylo provozuschopné se závadami od začátku října do konce prosince, možná ještě v první polovině února, od té doby je nepojízdné, kdy stálo na placeném parkovišti, které platil za 500 Kč měsíčně. Bylo mezi nimi dohodnuto, že následně žalovaný vozidlo odveze, opraví, prodá a vyrovnají se, to vše následovalo asi po dvou letech, co tam stálo, kdy v mezidobí bylo zjištěno, že někdo odstranil věci z vozidla, byly odstraněny značky, kdy následovala přestupková komise, při jejímž řešení žalobce uvedl, že se cítí být majitel vozidla a vše ostatní pak bylo dále řešeno s žalovaným. Neví, jak to vše dopadlo, až následně dostal výstup, že značky jsou uloženy na evidenci vozidel a tyto si může jeden z nich vyzvednout s plnou mocí toho druhého, anebo že mají přijít oba. Na tomto se nemohli dohodnout. Řízení u přestupkové komise se s různými odklady a covidem táhlo déle než jeden rok. Chtěl, aby předmětné vozidlo bylo ze strany žalovaného opraveno a aby to nějak vyřešili. Vše táhlo kvůli tomu, že do toho spadl covid, vše se protahovalo, přestupková komise byla několikrát odkládána a až se blížila doba, kdy už by to nebylo možné vyřešit, oslovil svého advokáta a zaslal odstoupení od smlouvy až v nejzazší době, co to bylo možné. Dnes je vozidlo u žalovaného, je obestavěné, jsou na něm jiná kola, kdy původně tam byly pneumatiky žalobce, tyto dnes užívá žalovaný na jiném svém vozidle. Když žalovaný vozidlo předával, byla tam vadná spojka, to vyřešili, dále žalovaný hovořil o vadné autobaterii, tu nechal žalobce vyměnit, ale tím to nebylo a pak nefungovala ruční brzda, tu nechal dodatečně opravit žalobce. Neustále svítila kontrolka motoru, kdy samotný výpis vad nic neříkal, ale následně to byl projev vadné elektroinstalace. Nebylo vyřešeno nic, žalovaný ještě nechal provést opravu řídící jednotky, ale ani to nepomohlo a elektroinstalace se kompletně narušila, kdy se jednalo o to, že plastový konektor má být spojený s druhou částí, ale všechny konektory byly odstraněny a napojeny napřímo na jednotku. Relé bylo provizorně opraveno tak, že bylo staženo elektrikářskou páskou, kdy bylo manuálně spojeno napevno, palivové čerpadlo neustále běželo, nafta naštěstí netekla, takže bylo potřeba před nastartováním vozidla manuálně pásku nasadit a po vypnutí motoru ji zase sundat, jinak by to pořád běželo, došlo by k vybití baterie. Dodnes tato závada nebyla vyřešena. Z placeného parkoviště odtáhl vozidlo žalovaný k sobě; 13. - z výpovědi žalovaného, že se dohodli s žalobcem na kupní ceně 135 000 Kč. Dne 1. 10. pak mělo proběhnout předání vozidla, ale pokazila se spojka. Dohodli se tedy na tom, že výměnu uhradí rovným dílem. Následně žalobce s vozidlem jezdil, toto užíval, kdy 9. 10. proběhla STK, řádná kontrola. V rámci této byla udělána i diagnostika vozidla, a pokud by byl nějaký problém, tak by to neprošlo STK, stejně ani tak z důvodu tvrzené kouřivosti. Pak se s vozidlem normálně jezdilo, využíval ho žalobce a jeho zaměstnanci. Dne 13. 11. žalobce volal, že najel do díry a vozidlo zhaslo. Následně ho pak dovezl k žalovanému, zjistili, že v důsledku stáří vozidla upadla spojka mezi dvěma kontakty, kdy vozidlo dal vedle do servisu, kde udělali jakýsi bypass. Auto pak jezdilo do poloviny února. Následně pak probíhala jejich konverzace, kdy upomínal žalobce o doplacení kupní ceny a po opakovaných výzvách dne 11. 3. žalobce upozornil, že sundává značky z vozidla a ten den je odvezl na policii. Žalobce na něj podal na přestupkové komisi žalobu, je pravdou, že toto řízení se táhlo déle než jeden rok, kdy bylo rozhodnuto, že nešlo o přestupek, kdy před posledním jednáním se s žalobcem dohodli, že auto prodají a oba se smíří se ztrátou s tím, že vyzvednou značky z magistrátu, auto prodají a ztrátu rozdělí. Vše trvalo dlouho, kdy toto jednání probíhalo v březnu 2021, ale výzva k vyzvednutí značek přišla až v září 2021, neustále se emailem i poštou snažil dohodnout, zasílal návrh dohody a plnou moc k vyzvednutí papírů žalobci, kdy mezitím došlo k odtažení vozidla, neboť stálo v areálu, kde probíhaly stavební úpravy a žalobce byl v tu dobu v cizině, tak se dohodli, že auto odtáhl žalovaný k sobě, je beze změny, na původních kolech, bez používání, protože je bez značek. Jak uvedl, v září 2021 přišla výzva z magistrátu k vyzvednutí značek a na to zasílal žalobci návrh dohody, že auto prodají a výdělek z prodeje si může ponechat. Na to nijak nebylo reagováno a následovala předžalobní výzva v prosinci 2021, kdy byl vyzván k zaplacení žalobcem zaplacené ceny bez ohledu na DPH a náklady právního zastoupení. Na to reagoval jemu i jeho PZ opět navrhovanou dohodou, chtěl, aby se to vyřešilo, tedy že vyzvednou doklady z magistrátu, vozidlo se prodá a výtěžek si může ponechat, ale dodnes nebylo na tento návrh nijak reagováno.

14. Důkazní návrh žalobce znaleckým posudkem na zjištění existence vady na předmětu koupě a důkazní návrh žalovaného fotografií nájezdu vozidla jakož i výslechem elektromechanika, byly pro nadbytečnost zamítnuty, neboť z dosud provedených důkazů mohl soud učinit dostatečný závěr o skutkovém stavu pro své rozhodnutí.

15. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění.

16. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 1. 10. 2019 jakožto prodávající uzavřel s žalobcem jakožto kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem nylo vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], dohodnutá kupní cena činila 135 000 Kč vč. DPH, kdy žalovaný žalobci vystavil fakturu č. [rok] na částku 135 000 Kč se splatností dne 14. 10. 2019. Žalobce uhradil žalovanému částku 85 000 Kč, zbytek měl být dle dohody účastníků uhrazen žalobcem po odstranění závady na spojce. Na vozidle ještě před jeho předáním žalobci došlo k technické závadě spojky, účastníci se dohodli, že výměnu uhradí rovným dílem. Následně žalobce s vozidlem jezdil, dne 9. 10. proběhla STK, v rámci které byla udělána i diagnostika vozidla, vozidlo prošlo STK. Na vozidle se po předání během prvních čtrnácti dnů objevila vada spočívající v nefunkčním startéru. Žalobce zakoupil startér nový a zajistil jeho výměnu. Dne 13. 11. 2019 byla zjištěna porucha elektroinstalace, vozidlo bylo nepojízdné. Žalobce v polovině listopadu až do konce roku odjel na [země], žalovaný si vozidlo půjčil. Závadu odstranil, podle žalobce pouze provizorně, mělo se jednat o relé palivového čerpadla, kdy vozidlo šlo nastartovat, ale za 14 dnů opět nefungovalo. Během ledna - února 2020 se vozidlo stalo nepojízdným. Žalobce žalovaného vyzýval k návrhu řešení odstranění závad na prodaném vozidle nebo návrhu na odstoupení od kupní smlouvy (email ze dne 8. 3. 2020), když žalovaný skryté vady odmítl s tím, že vozidlo udělal nepojízdným žalobce a emailem ze dne 9. 3. 2020 sdělil žalovaný žalobci, že po několika upomínkách k doplacení faktury odebral z vozidla RZ a doklady. Porucha na vozidle se projevila v době užívání vozidla žalobcem, auto bylo předáno žalobci po servisu a STK, kdy žalobce doposud nepřepsal vozidlo na sebe. Po odebrání RZ žalovan následovalo přestupkové řízení, které trvalo více než jeden rok, kdy bylo řešeno odebrání RZ a dokladů z předmětného vozidla. V květnu 2021 řešili účastníci přeparkování vozidla z areálu, kde bylo postavené, kdy na žádost správce areálu a po domluvě se žalobcem odtáhl žalovaný vozidlo k sobě. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 16. 11. 2021 k úhradě částky 85 000 Kč z důvodu odstoupení od smlouvy, výzva byla odeslána dne 9. 12. 2021.

17. Podle ust. § 1921 občanského zákoníku, nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady, nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění. Vadu krytou zárukou musí nabyvatel vytknout zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby. Tím není dotčen odstavec 1. Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.

18. Podle ust. § 2002 občanského zákoníku, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

19. Podle ust. § 2004 občanského zákoníku, odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

20. Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

21. Podle ust. § 2106 občanského zákoníku, je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, 22. b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

23. Podle ust. § 2100 občanského zákoníku, právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti. Povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost tím nejsou dotčeny.

24. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

25. Jestliže je vada podstatným porušením smlouvy, má kupující několik možností, které může využít pro nápravu vadného plnění. Je třeba podotknout, že je primárně na kupujícím, aby si zvolil z nabízených variant. Tento výběr činí kupující ze svého svobodného rozhodnutí a je jen na něm, který způsob nápravy si vybere. Prodávající je povinen kupujícím učiněný výběr strpět a respektovat. Není to obecně prodávající, kdo má právo volby. Zákon kupujícímu nabízí několik možností, jakým způsobem realizovat právo v případě vady, která je podstatným porušením smlouvy. Kupující má možnost požadovat, aby prodávající dodal místo vadné věci jinou bezvadnou věc, případně aby doplnil dodání chybějící věci. Dále může požadovat odstranění vady opravou. Kupující má také právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, jestliže dojde k závěru, že věc je sice vadná, ale lze ji užít např. k jinému účelu, nebo nelze-li objektivně věc vyměnit za jinou či vadu odstranit. Poslední možnost, kterou může kupující uplatnit, je odstoupení od smlouvy. Kupující má povinnost prodávajícímu oznámit způsob, jakým chce vadu odstranit, při oznámení vady prodávajícímu. V některých případech je možné provést výběr i později, např. kupující musí důkladně zvážit, která z alternativ je pro něj nejvhodnější, avšak i v tomto případě tak musí učinit v návaznosti na uplatnění vady vůči prodávajícímu, zákon stanovuje lhůtu slovy bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Rozhodnutí kupujícího je závazné a z jeho strany jednostranně neměnné, i proto lze doporučit důkladné promyšlení všech následků provedené volby. Zákon připouští dvě alternativy změny již učiněného rozhodnutí. Tou první je dohoda s prodávajícím. Proti vůli prodávajícího nelze volbu změnit. Druhá alternativa souvisí s volbou kupujícího, kterou bylo odstranění vady prodávajícím. Zde je připuštěno, aby pro případ, že se vada při opravě ukáže jako neodstranitelná, měl kupující znovu právo volby mezi zbývajícími alternativami (výměna věci, sleva z kupní ceny či odstoupení od smlouvy). Zároveň je pamatováno i na situace, kdy prodávající věc neopraví v přiměřené lhůtě nebo se o opravu vůbec nepokusí a kupujícímu oznámí, že věc opravovat nebude. V takové případě má kupující právo na slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit. Jestliže kupující v případě vady, která je podstatným porušením smlouvy, neprovede výběr svého práva včas, jak předpokládá odstavec 2 ustanovení § 2106 OZ, pak své právo z podstatného porušení smlouvy ztrácí a nadále může již uplatňovat jen práva, která vyplývají z vady, jež je nepodstatným porušením smlouvy dle § 2107.

26. Konkrétní délka lhůty„ bez zbytečného odkladu“ odvisí od charakteru a složitosti plnění, okolností daného závazkového vztahu, případné provázanosti na vztahy další, svoji roli bude hrát i zavedený způsob komunikace mezi stranami, zavedená praxe mezi nimi vůbec, jejich profesionální či obecná povaha, případně i zvyklosti, pakliže se v dané sféře nějaké zachovávají. Zpravidla se v běžných jednoduchých případech jedná o několik dní (zde typicky maximálně do deseti či nejvýše patnácti dnů) spíše než více týdnů. V odůvodněných případech však může být lhůta i delší; je totiž třeba vnímat ji nikoliv jen jako lhůtu k provedení úkonu odstoupení, k odeslání a doručení příslušného oznámení, ale především jako lhůtu nezbytnou k promyšlení a provedení věcného rozhodnutí, zda k odstoupení přistoupit, či nikoliv. Zejména ve složitých obchodních případech, navázaných případně i na další (sub) dodavatelské či odběratelské vztahy nebo majících výraznější finanční či dlouhodobější dopady, nemůže jít o rozhodnutí okamžité ani při bezodkladném započetí průběhu procesu rozhodování, což však není tento případ.

27. Dle judikatury Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Ústavní soud vysvětlil, že„ vágní“ pojem„ bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy„ ad hoc“) v závislosti od účelu, kterého chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout. Pro závěr, zda byla lhůta bez zbytečného odkladu dle § 345 odst. 1 ObchZ dodržena, není rozhodující doba trvání závazkového vztahu, nýbrž bezodkladné jednání účastníka (bez neodůvodněných průtahů) směřující k odstoupení od smlouvy.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vytkl u žalovaného vady na vozidle poté, co se tyto na věci projevily. Reakce žalovaného na toto vytknutí vad byla žalobci známa, a to z emailové komunikace, ve které žalobci sdělil, že nenese odpovědnost za vytknuté vady. Co tedy žalobce neučinil, bylo podle ust. § 2106 občanského zákoníku sdělení, jaké právo si zvolil, a to současně při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Žalobce pouze vyzval žalovaného k návrhu řešení odstranění vad nebo návrhu na odstoupení od smlouvy. Bylo na žalobci, aby si zvolil nárok, vyplývající z odpovědnosti za vady a tento sdělil žalovanému bez zbytečného odkladu. To však žalobce neučinil, neboť vady vytkl žalovanému ústně a následně emailem ze dne 8. 3. 2020, avšak odstoupení od smlouvy bylo učiněno výzvou právního zástupce žalobce ze dne 16. 11. 2021 k úhradě částky 85 000 Kč z důvodu odstoupení od smlouvy (výzva byla odeslána dne 9. 12. 2021). Žalovaný odstoupil od smlouvy asi 23 měsíců od oznámení vad, které byly nejprve oznámeny ústně a poté 8. 3. 2020 emailem. Tuto lhůtu nelze považovat za lhůtu přiměřenou, a to ani v kombinaci s vlivem opatření proti šíření nakažlivé nemoci. Žalobce tak od smlouvy neodstoupil ani bez zbytečného odkladu po oznámení vad a jejich neuznání ze strany žalovaného (9. 3. 2020), ani by nestihl uplatnit právo odstoupit od smlouvy bez zbytečného odkladu po přiměřené lhůtě k odstranění vad žalovaným, kdyby byla poskytnuta (což však není tento případ, když žalovaný odmítl vady odstranit), protože tato by ani nemohla v tomto případě trvat téměř dva roky. Žalobcovo odstoupení od smlouvy ze dne 16. 11. 2021 je tak neplatným právním jednáním, neboť nebylo učiněno ve lhůtě bez zbytečného odkladu po vytknutí vad.

29. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný„ převzal vozidlo zpět do svého držení, a žalobce se tak důvodně domníval, že žalovaný zajistí odstranění vad vozidla, vyčkával žalobce, zda žalovaný zajistí odstranění vady a s jakým výsledkem.“ V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný vady vozidla dne 9. 3. 2020 emailovou komunikací odmítl. Vozidlo si pak žalovaný v květnu 2021 převzal z důvodu nutnosti přeparkovat vozidlo na žádost správce areálu, kde bylo vozidlo umístěno, což vyplývá z messengerové komunikace účastníků a bylo potvrzeno také jejich účastnickou výpovědí.

30. Z tohoto důvodu se soud dále nezabýval otázkou výskytu vad na vozidle, zda tyto byly na vozidle již v době přechodu vlastnictví na žalobce jako tzv. skryté vady, či zda k těmto došlo na vozidle až v době jeho používání žalobcem, jako důsledek opotřebení (stáří) vozidla.

31. Soud tedy uzavírá, že žaloba žalobce není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

32. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 318 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 2 vyjádření ve věci, účast na jednání dne 30. 9. 2022 a účast na vyhlášení rozhodnutí dne 14. 10. 2022). Náklady řízení dále činí daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 750 Kč ve výši 4 567,50 Kč.

34. Celkem tedy uložil soud žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 26 318 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.