18 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Grünwaldovou ve věci registrovaných partnerů: 1. celé jméno partnera , datum narození bytem adresa partnera 2. celé jméno partnera , datum narození bytem adresa partnera o zrušení registrovaného partnerství

I. Registrované partnerství [celé jméno partnera], [datum narození], a [celé jméno partnera], [datum narození], registrované dne [datum] u [označení úřadu], se zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Účastníci se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhali zrušení registrovaného partnerství, které bylo založeno prohlášením o vstupu do registrovaného partnerství učiněným před [označení úřadu] dne [datum]. Návrh odůvodnili tak, že žalovaný v [měsíc] [rok] opustil společnou domácnost. Společná domácnost tedy netrvá, každý z účastníků žije odděleně.

2. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Partneři dne [datum] učinili prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství před [označení úřadu], přičemž jejich partnerský vztah již fakticky netrvá od [měsíc] [rok]. Účastníci nemají zájem na obnovení partnerského soužití.

3. Podle ustanovení § 16 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zákon o registrovaném partnerství“), soud rozhodne o zrušení partnerství na návrh jednoho z partnerů, prokáže-li žalobce, že partnerský vztah již fakticky netrvá.

4. Dle ustanovení § 17 zákona o registrovaném partnerství, jestliže se k návrhu na zrušení partnerství druhý partner připojí, soud nezkoumá, zda partnerský vztah již fakticky netrvá, a rozhodne o zrušení partnerství.

5. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 16 a 17 zákona o registrovaném partnerství, neboť partnerský vztah již fakticky netrvá a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a registrované partnerství účastníků zrušil.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.