18 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 28 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a částku 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 249 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 680 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 9. 3. 2024.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz (dříve také www., Anonymizováno, .cz). Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 9. 3. 2024, na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Jednotlivé platby byly vždy prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného bez lomítka , RČ, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 11. 7. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení dne 12. 7. 2024. Výzva k plnění před podáním návrhu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 10. 2. 2026. Žalovaný se dle čl. 1 smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 11. 7. 2024. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 12. 7. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026. Pohledávka žalobkyně se skládá z jistiny 20 000 Kč, smluvního úroku 8 000 Kč a smluvní pokuty 11 580 Kč. Po zohlednění případných dílčích splátek žalovaného v celkové výši 10 900 Kč požaduje žalobkyně částku ve výši 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 20 000 Kč a smluvního úroku 8 000 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění úhrad žalovaného činí 680 Kč.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

7. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

9. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

10. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

12. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.

16. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 28 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty tak soud shledal důvodným.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 249 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 434 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 680 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Místo plnění nákladů řízení je právní zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř.

18. Lhůta plnění byla opět stanovena obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.