18 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 388 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 388 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice – na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ze žaloby ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 10. 1. 2021 po žalovaném zaplacení částky 388 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení, jakožto náhrady nákladů vzniklých převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice dne 28. 6. 2020. Žalovaný byl žalobkyní doporučeným dopisem ze dne 17. 7. 2020 písemně vyzván k úhradě nákladů na dopravu do záchytné stanice.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 28. 6. 2020 byl žalovaný dopraven služebním vozidlem žalobkyně do protialkoholní záchytné stanice Vojenské nemocnice Olomouc. Orientační dechovou zkouškou byla žalovanému naměřena hladina alkoholu v krvi. Hlídka žalobkyně dopravila žalovaného vozidlem z místa incidentu do Protialkoholní záchytné stanice Vojenské nemocnice Olomouc, čímž žalobkyni vznikly náklady na dopravu v celkové výši 388 Kč. Dopisem ze dne 17. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 388 Kč.

5. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba.

6. Dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen občanský zákoník), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval shora uvedená zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl po zjištění přítomnosti alkoholu v organismu dopraven hlídkou žalobkyně do protialkoholní záchytné stanice. Žalovaný je tak povinen dle shora citovaného § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. a § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku uhradit žalobkyni náklady převozu do protialkoholní záchytné stanice, neboť se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když tyto náklady za něho hradila žalobkyně. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na předmětný dluh, byť částečně, plnil. To však žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 17. 7. 2020 a 10. 9. 2020. Soud tedy dospěl k závěru, že má žalobkyně vůči žalovanému právo rovněž na úrok z prodlení z žalované částky v zákonné výši za období žalobkyní požadované, neboť k 11. 10. 2020 byl žalovaný dle skutkových zjištění soudu bezpochyby v prodlení s úhradou předmětného dluhu žalobci. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. jako třídenní, počínající dnem právní moci rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, když její žalobě bylo vyhověno a žalovaný byl procesně neúspěšným účastníkem řízení. Dle obsahu spisu v průběhu řízení žalobkyni vznikly náklady soudního řízení představující paušální náhradu za dva úkony ve věci (písemné podání ve věci samé a výzva k plnění po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů), rozhodl soud výrokem II. rozsudku tak, jak je shora uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. jako třídenní, počínající dnem právní moci rozsudku.

12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně, jakožto organizační složka České republiky, je ze zákona osvobozen od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů), přešla poplatková povinnost v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích na žalovaného a žalovaný je tak povinen zaplatit České republice dle Položky 1 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků v rozhodném znění soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok III. rozsudku). Lhůtu k plnění uložil soud i zde jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.