18 C 138/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 493,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 493,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 658,23 Kč od 15. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 624,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 20. 8. 2020, postoupenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 493,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 2. 2014 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách na základě které postupitel zřídil a vedl žalovanému bankovní účet č.: [bankovní účet], a současně umožnil žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku [anonymizováno] Smlouvy. Dne 16. 6. 2020 uzavřel Postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Žalovaný, na základě Smlouvy, čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 12 789,87 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy se žalovaný dostal do prodlení, a tak věřitel využil svého oprávnění a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 14. 8. 2018. Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud z žalobkyní předložených listin učinil skutková zjištění a současně i tento závěr o skutkovém stavu. Dne 22. 2. 2014 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), dále jen„ postupitel“, smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které postupitel zřídil a vedl žalovanému bankovní účet č.: [bankovní účet], a současně umožnil žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku [anonymizováno] Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb. Tvrzené skutečnosti vyplývají z ustanovení přiložené Smlouvy (smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 22. 2. 2014, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 17. 3. 2017). Dle Smlouvy se záležitosti výslovně neupravené ve smlouvě, řídí Všeobecnými obchodními podmínkami, které tvoří nedílnou součást Smlouvy. Dne 16. 6. 2020 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29. 6. 2020 (všeobecné obchodní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020). Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 12 789,87 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle smlouvy se žalovaný dostal do prodlení, a tak věřitel využil svého oprávnění uvedeného v článku I. Společná ustanovení odst. 44d VOP, a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 14. 8. 2018. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy, tak tvoří: - dlužná jistina 10 658,23 Kč, úroky z prodlení 835,76 Kč (oznámení o zesplatnění, oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení [anonymizováno] ze dne 13. 12. 2017, ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu ze dne 6. 12. 2017, výpis z úvěrového účtu ze dne 17. 6. 2020, sazebník). Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění (předžalobní upomínka, poštovní podací arch).

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Dle § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Dle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

10. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny i zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Ohledně náhrady nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 624,40 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění před podáním žaloby), dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění a 3x režijní paušál po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad.