18 C 144/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci jméno příjmení , příjmení anonymizováno adresa o 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 50 101 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 2. 2020 po žalovaném domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 25. 2. 2017 s žalovaným„ Smlouvu o půjčce“, v níž bylo ujednáno, že žalobce, jakožto věřitel, žalovanému, jakožto dlužníku, půjčil finanční částku 100 000 Kč, z důvodu finanční výpomoci. Dle čl. 2 Smlouvy žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že předmětnou částku 100 000č obdržel od žalobce v hotovosti před podpisem Smlouvy. Dle čl. 3 Smlouvy se žalovaný zavázal žalobci předmětnou částku 100 000 Kč vrátit v jedné splátce, a to nejpozději do 15. 3. 2017. Dne 25. 2. 2017 byl sepsán a žalovaným a žalobcem podepsán Příjmový doklad, který taktéž potvrzuje žalovaným převzetí finanční částky 100 000 Kč v hotovosti od žalobce dne 25. 2. 2017. Žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu ze dne 20. 1. 2020 k úhradě předmětné pohledávky ve výši 100 000Kč dne 21. 1. 2020. Předžalobní výzva se 13. 2. 2020 právnímu zástupci žalobce vrátila, jakožto nevyzvednutá. Na výše uvedený dluh nebylo ničeho plněno.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť nikdy od žalobce fakticky vymáhanou částku neobdržel. V uvedené době měl od žalobce pronajatý pokoj v ubytovně na [anonymizována tři slova] [obec], a to asi půl roku, jeden měsíc došlo k tomu, že žalobci dlužil na nájemném částku necelých 7 000 Kč. Žalobce po žalovaném požadoval okamžité vystěhování a jeho setrvání na ubytovně podmiňoval podepsáním dokumentu na částku 100 000 Kč jako záruku s tím, že po doplacení dluhu dokument stornuje. Protože se neměl kam odstěhovat, nějaké dokumenty žalobci pod nátlakem podepsal. Přesně si již nevybavuje podrobnosti, je to více než tři roky, a žalobce mu druhopisy nepředal. Asi za 14 dnů žalovaný dluh uhradil, a když chtěl stornovat dokument, žalobce se vymlouval, že jej nemá u sebe. Když se to opakovalo, sdělil mu žalovaný, že další nájem neuhradí, dokud mu dokument nevydá. Na to žalobce reagoval tak, že žalovanému vzal klíče od pokoje a požadoval, aby okamžitě odešel, nebo zavolá policii. Jelikož žalovaný nechtěl vyvolávat konflikt, odešel. Na ubytovně zůstaly všechny jeho osobní věci, vybavení pokoje, veškeré oblečení. Následně se opět dožadoval vydání dokumentu, kdy mu žalobce sdělil, že jej stornoval a vyhodil. Žalobce podobným způsobem jedná i s ostatními nájemci pokojů a využívá jejich složité životní situace. Žalobce téměř po dobu tří let žalovaného k úhradě dluhu nevyzval a činí až teď, před uplynutím promlčecí doby.

3. Žalobce se dále vyjádřil tak, že žalovaný smlouvu podepsal – tudíž musel mít vůli ji uzavřít a peníze si půjčit (zapůjčit), žalovaný podepsal příjmový doklad o převzetí půjčky (zápůjčky) ve výši 100 000 Kč a půjčku (zápůjčku) ve výši 100 000 Kč obdržel před podpisem smlouvy o půjčce (zápůjčce). Žalobce má za to, že by bylo naprosto v rozporu s běžnou objektivní realitou a logikou, aby fyzická osoba dlužící 7 000 Kč na nájemném, podepsala nový dokument s pohledávkou ve výši 100 000 Kč, a to dokonce ještě z úplně jiného právního titulu v podobě smlouvy o zápůjčce. Žalobce rezolutně odmítá, že by žalovaného jakkoliv nutil k podpisu smlouvy o půjčce (zápůjčce) či využíval jeho životní situace. Veškerý kontraktační proces proběhl na základě vzájemné domluvy a svobodné vůle, zejména ze strany žalovaného z důvodu finanční výpomoci. Žalobce rovněž vylučuje tvrzení žalovaného, že by měl zadržovat jeho osobní majetek. Žádným osobním majetkem ve vlastnictví žalovaného žalobce nedisponoval a ani nedisponuje. Taktéž absolutně rozporuje tvrzení, že by jeho jednání bylo v rozporu se zákonem či dobrými mravy. Žalobce do poslední chvíle věřil, že žalovaný svým povinnostem, k nimž se zavázal, dostojí zcela dobrovolně a poskytnutou půjčku (zápůjčku) uhradí. Nicméně žalovaný této své povinnosti dobrovolně nedostál, proto již byl žalobce donucen obrátit se soud.

4. Žalovaný dále uvedl, že trvá na tom, že nikdy od žalobce částku 100 000 Kč neobdržel. Dne 15. 3. 2017 žalobci uhradil dlužné nájemné ve výši 7 278 Kč, a to přímo k rukám a v ordinaci žalobce z důvodu, že očekával, že mu žalobce vydá Smlouvu o půjčce, kterou sám žalobce nazýval jako směnka. Žalobce však oproti úhradě nájmu odmítal žalovanému listinu vydat, když tvrdil, že ji má doma. Na naléhání žalovaného pak žalobce na doklad o úhradě nájmu připsal i poznámku o tom, že ještě zbývá vrátit žalovanému směnku. V předešlých případech žalovaný hradil nájem nikoli žalobci osobně, ale jím pověřené osobě, která žalovanému vystavovala i příjmové doklady. Žalovaný si je jist, že pod nátlakem žalobce podepsal pouze Smlouvu o půjčce. Příjmový doklad v žádném případě nepodepisoval a nikdy nestvrdil přijetí částky 100 000 Kč tak, jak tvrdí žalobce. Na příjmovém dokladu předloženém žalobcem se již od laického pohledu nenachází podpis žalovaného, stejně tak zde vůbec nejsou specifikovány osobní údaje osoby předávající a přejímající. Je na první pohled patrno, že tento doklad neprokazuje ničeho. Žalovaný má informace, že podobné praktiky v podobě vytváření fiktivních závazků osob bydlících v nájmu v objektu žalobce na ulici [anonymizována dvě slova] [obec] žalobce užívá vůči těmto osobám opakovaně. K prokázání tvrzení, že se v případě předložené Smlouvy o půjčce jednalo pouze o tzv. smlouvu fiktivní, u které nedošlo k předání žádného obnosu peněz, žalovaný předložil Doklad o úhradě ze dne 15. 3. 2017. Tento doklad datumově zcela odpovídá datu splatnosti uvedenému ve Smlouvě o půjčce. Na dokladu pak sám žalobce uvedl: vrátit směnku. Slovní obrat„ vrátit směnku“ jednoznačně vypovídá o tom, že žalovaný ničeho žalobci nedluží a prokazuje, že jsou k datu 15. 3. 2017 vzájemná práva a povinnosti mezi stranami vyrovnány. Skutečným úmyslem žalobce a následně i žalovaného (po podpisu Smlouvy pod nátlakem) tedy bylo zajistit pohledávku žalobce na nájemném ve výši 7 278 Kč Smlouvu o půjčce lze tedy považovat rovněž za simulovaný právní úkon, kterým měl být zastřen jiný právní úkon (jakási zajišťovací směnka k úhradě pohledávky nájemného ve výši 7 278 Kč). Smlouva o půjčce je tedy neplatná jak z důvodu nedostatku vůle a její vážnosti dle ust. § 551 a 552 OZ, tak jako simulovaný právní úkon. Co se týče zastřeného právního úkonu (směnka zajišťovací), tento je rovněž neplatný, když nejsou splněny zákonem požadované náležitosti směnky. Žalovaný má za to, že Smlouva o půjčce sama o sobě nemůže být spolehlivým důkazem k prokázání převzetí částky žalovaným. <b>5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:</b> - ze„ smlouvy o půjčce“ ze dne 25. 2. 2017, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 25. 2. 2017„ smlouvu o půjčce“, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku 100 000 Kč. V čl. 2 smlouvy žalovaný stvrdil, že částku 100 000 Kč převzal od žalobce v hotovosti před podpisem smlouvy. Půjčenou částku se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2017; - z příjmového dokladu, že účastníci svými podpisy stvrdili, že žalovaný přijal 100 000 Kč na základě„ smlouvy o půjčce“ ze dne 25. 2. 2017; - z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2020, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 100 000 Kč do 7 dnů od obdržení výzvy; - z poštovního podacího archu a soupisu podaných zásilek, že dne 21. 1. 2020 zaslal právní zástupce žalobce žalovanému zásilku; - ze sledování zásilky, že zásilka podaná dne 21. 1. 2020 byla dne 13. 2. 2020 vrácena odesílateli; - z listiny s označením žalovaného – lékařské zprávy ze dne 15. 3. 2017 (čl. 83 spisu), že je zde označen žalovaný jménem, bydlištěm, RČ a číslem pojišťovny, a dále je uvedeno datum 15. 3. 2017, zaplatil 7 278 Kč, vrátit směnku, pronájem prostoru, otisk razítka a podpis žalobce; - ze zprávy PČR, KŘPOK, územní odbor [obec] ze dne 5. 3. 2021a ze dne 19. 6. 2021, že žalobce figuruje ve 12 věcech prověřovaných policií buď jako prověřovaný nebo podezřelý (schválnost, fyzické napadení, hrubé jednání, podvod). Ve většině případů byla věc oznámena na KPPP [stát. instituce]; - z výpovědi žalobce, že žalovaný za ním přišel, že nemá kde bydlet, pronajal mu podkrovní byt, neboť vlastní objekt k pronajímání, kdy asi 4 měsíce normálně platil nájem, ale potom za ním přišel s tím, že nemá peníze, ale že bude dědit něco po tetě a že dostane peníze z dědictví. Vypadal celkem věrohodně, do té doby platil, nepil, a přišel s tím, zda by mu nepůjčil částku 100 000 Kč, které mu pak následně předal oproti podpisu. Nadále pak u něj bydlel, a to asi 7 měsíců, čekalo se na pozůstalost, nájemné v té době neplatil a poté se zničehonic odstěhoval a ani nevrátil klíče. Text smlouvy potom sepsal on, a to poté, co ho takto žalovaný oslovil, a při podpisu mu předal částku 100 000 Kč. Nevím, jestli také sepisovali příjmový doklad (po nahlédnutí do příjmového dokladu žalobce uvedl, že tento příjmový doklad také sepsali, a jak smlouvu o půjčce, tak i tento doklad podepsal žalovaný. Směnku žádnou sepsanou neměli. Částku 100 000 Kč měl žalobce v hotovosti, a to z nájmů ostatních nájemníků. Příjmy má větší než 100 000 Kč. Po nahlédnutí do listiny na č.l. 83 spisu žalobce uvedl, že má lékařský program, ve kterém má také uvedenu databázi nájemníků. Razítko na této listině je jeho razítko, skutečnosti tam uvedené také napsal, ale již si nepamatuje proč je tam napsáno„ vrátit směnku“. Na dotaz právní zástupkyně žalovaného, proč žalobce žalovaného nevystěhoval, když mu dlužil nájemné, žalobce uvedl, že mu podepsal tuto směnku, poté se opravil a uvedl, že nepodepsal směnku, ale smlouvu o půjčce, a tvrdil mu, že peníze vrátí, až se vyřeší dědictví. Přesně uvedl:„ [příjmení] mi sice dlužil nájem, ale podepsal mi tuto směnku“; - z výpovědi žalovaného, že nezaplatil ten měsíc nájem a šel za žalobcem, jestli počká, až bude mít výplatu, kdy on mu řekl, že v tomto případě má podepsat tento papír. Bylo to tak, že ho požádal o posečkání a on po dvou dnech k němu na ubytovnu dovezl tu smlouvu, kterou mu podepsal s tím, že když mu do 14 dnů zaplatí dlužné nájemné, tak on mu ten papír vrátí. Vůbec to nebyl žalovaný, kdo by ho o nějaké peníze žádal a už vůbec si od něj žádné peníze nepůjčil. Šel pak za ním do ordinace, kde zaplatil dlužné nájemné přes 7 000 Kč, s tím, že chce zpátky tu smlouvu, on se hrozně omlouval, že ji nemá, ale že ji doveze. Čekal na něho na ubytovně další dva dny, nic se nedělo a šel za ním znovu do ordinace. To už ho vyhodil a následně za ním přišel na ubytovnu, že pokud nevypadne, volá policii. Protože nechtěl mít s policií nic společného, tak odešel, a to jenom v tom, co měl na sobě, nechal tam všechny věci, a to i osobní a doklady. Není pravdou, že by si půjčoval částku 100 000 Kč, také není pravdou, že by mu někdo umřel. Když mu zaplatil dlužné nájemné a chtěl vrátit smlouvu, a on ji neměl, tak mu právě na listinu z databáze (čl. 83 spisu), potvrdil zaplacení nájemného a napsal: vrátit směnku. Tím žalovaný myslel vrátit ten papír. Ale on mu následně sebral klíče a vyhodil ho. K příjmovému dokladu (čl. 10 spisu) žalovaný uvedl, že už je to dlouhá doba, že si přesně nepamatuje, jestli podepisoval i tento papír, nechce říct, jestli ano nebo ne, protože si není jistý, jestli je to ze stejného data, je možné, že podepisoval obě tyto listiny. Při podpisu smlouvy o zápůjčce mu žalobce vyhrožoval, že ho vyhodí, měl strach, byl květen, nevěděl, kde bude spát. Byl to žalobce, kdo mu toto nabídl. Není pravdou, že dál bydlel u žalobce 7 měsíců bez nájemného, přijel hned potom, co za ním šel do ordinace a co ho z ní vyhodil, tak hned ten den přijel, sebral mu klíče a vyhodil ho. Vypadnul jenom v tom, co měl na sobě, a byl květen, to ví. Smlouva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, ale žalovaný to své nemá, zůstalo to s jeho doklady na ubytovně.

6. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

7. Důkazní návrh žalovaného, a to znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví na pravost podpisu žalovaného na listině – příjmový doklad, soud pro nadbytečnost zamítl, neboť žalovaný připustil, že tuto listinu podepsal, navíc převzetí částky 100 000 Kč žalovaný potvrdil už ve„ smlouvě o půjčce“ ze dne 25. 2. 2017.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 25. 2. 2017„ smlouvu o půjčce“, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku 100 000 Kč. V čl. 2 smlouvy žalovaný stvrdil, že částku 100 000 Kč převzal od žalobce v hotovosti před podpisem smlouvy. Půjčenou částku se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2017. V příjmovém dokladu účastníci svými podpisy stvrdili, že žalovaný přijal 100 000 Kč na základě„ smlouvy o půjčce“ ze dne 25. 2. 2017. Žalovaný do stanoveného data částku 100 000 Kč žalobci nevrátil, proto jej vyzval právní zástupce žalobce předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2020 k úhradě částky 100 000 Kč do 7 dnů od obdržení výzvy. Tuto výzvu zaslal právní zástupce žalobce žalovanému dne 21. 1. 2020.

9. Okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy o zápůjčce, se u každého z účastníků rozcházejí, každý uvádí svoji verzi, stejně jako okolnosti, které následovaly po jejím uzavření. Listina s označením žalovaného – lékařská zpráva ze dne 15. 3. 2017, kde je mimo jiné uvedeno datum 15. 3. 2017, zaplatil 7 278 Kč, vrátit směnku, pronájem prostoru, otisk razítka a podpis žalobce (čl. 83 spisu) nehovoří o uzavřené smlouvě o zápůjčce.

10. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle ust. § 555 občanského zákoníku, právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

12. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

15. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy tuto skutečnost ani žalovaný nerozporuje. V této smlouvě žalovaný potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal od žalobce částku 100 000 Kč, kdy nevyloučil, že podepsal také příjmový doklad o převzetí této částky. Tyto skutečnosti tedy vyplývají z písemných důkazů předložených žalobcem. Následně se pak účastníci liší ve svých účastnických výpovědích, když však výpověď žalobce je podporována právě předloženými písemnými důkazy. Žalovaný tvrdil, že předmět zápůjčky nepřevzal, že smlouvou o zápůjčce byl zastřen jiný právní úkon (zajišťovací směnka k úhradě pohledávky nájemného ve výši 7 278 Kč), to se však žalovanému nepodařilo prokázat. Pokud žalovaný předložil soudu na podporu svých tvrzení listinu z 15. 3. 2017, ve které je uvedeno vrátit směnku, tak tato žádným způsobem neprokazuje tvrzení žalovaného, že peníze od žalobce nepřevzal. Taktéž zpráva PČR navržená k důkazu žalovaným žádným způsobem nevyvrací tvrzení žalobce o platnosti smlouvy o zápůjčce, pouze potvrzuje tvrzení žalobce, že v souvislosti s pronájmem nemovitosti má problémy se svými nájemníky. Soud také neuvěřil tvrzené obavě a újmě žalovaného, která měla u něho vyvstat při podpisu smlouvy o zápůjčce, tj. že byl k podpisu donucen z obavy o své další bydlení, když v [obec] se nejedná o jedinou možnost bydlení ve smyslu ubytovny, a tvrzený dluh na nájemném v částce necelých 8 000 Kč nedává důvod podepisovat dle žalovaného domnělou smlouvu o zápůjčce 100 000 Kč. Soud uzavírá, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal přenechat žalovanému stanovenou částku a žalovaný se zavázal půjčené peníze do stanoveného data vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému peníze zapůjčil, žalovaný však svou povinnost půjčené peníze vrátit nesplnil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100 000 Kč. Soud shledal důvodným rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky, kdy žalobcem požadovaná výše úroku neodporuje zákonu a počátek prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění stanovil soud jako obecnou třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 101 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 100 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé), z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 1. 2021, z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 5. 2021, z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 10. 2021 a z částky 2 550 Kč za účast na jednání soudu (vyhlášení rozsudku) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 100 Kč ve výši 8 001 Kč Celkem tedy uložil soud žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 50 101 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.