18 C 175/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 526 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 608 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 608 Kč ve výši 8,5 % ročně od 25. 9. 2021 do 2. 6. 2022, částku ve výši 4 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 608 Kč ve výši 8,5 % ročně od 3. 6. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 5 918,55 Kč, úrok ve výši 64,85 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021 ve výši 831,12 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 9. 2021 dosáhne částky 54 950 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 30 526 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 272 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,85 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 23. 9. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 23 210,55 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 5 918,55 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z prohlášení klientů, že dne 7. 6. 2021 žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; - z hodnocení klienta, že ke dni 7. 6. 2021 měl žalovaný příjem 21 450 Kč ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 6 463 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 3 860 Kč a za bydlení 2 603 Kč, byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu určitou u společnosti [právnická osoba]; - z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 7. 6. 2021 standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy [číslo] že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně ani včas, neuhradil ani jednu ze splátek; - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2021 a dodatku [číslo] ze dne 7. 6. 2021, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 45 792 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 272 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 64,84 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; - z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 8. 6. 2021 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno 36 měsíčních splátek po 1 272 Kč a tyto listiny byly žalovanému odeslány včetně splátkového kalendáře; - z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč dne 7. 6. 2021 na účet [číslo] [bankovní účet] pod [variabilní symbol]; - z výzvy k zaplacení ze dne 20. 9. 2021, 20. 8. 2021, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 23. 9. 2021, že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 24 608 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván přípisem ze dne 18. 5. 2022 k úhradě dlužné částky 24 608 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 18. 5. 2022; - z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to: z potvrzení o příchozí úhradě, že [právnická osoba] potvrdila, že žalovanému byla na účet připsána dne 13. 5. 2021 částka 19 316 Kč, dne 13. 4. 2021 částka 24 068 Kč; z výpisu z NRKI pro osobu žalovaného k datu 7. 6. 2021, že jeho skóre bylo stanoveno na 434, což odpovídá kategorii III. a žalovaný tak patří do nejlepšího segmentu klientů, z výpisu záznamu s registru SOLUS pro osobu žalovaného k datu 7. 6. 2021, že u žalovaného není evidována žádná dlužná splátka.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 272 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši úrokové sazby 64,84 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 23. 9. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 54 098,55 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 23 210,55 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalované částky dopisem ze dne 18. 5. 2022. Výzva byla odeslána téhož dne.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když na běžný účet žalovaného byla připsána mzda od společnosti [právnická osoba] 13. 5. 2021 částka 19 316 Kč, dne 13. 4. 2021 částka 24 068 Kč. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila přehled těchto konkrétních příjmů ze zaměstnání na bankovním účtu žalovaného, nikoliv však kompletní výpisy z účtu za uvedená období. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalovaného představuje životní minimum ve výši 3 860 Kč a za bydlení 2 603 Kč. Přestože žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, tvrdí náklady na bydlení ve výši pouze ve výši 2 603 Kč měsíčně, což však není podloženo žádnou nájemní či jinou obdobnou smlouvou. Žalovaný také neuvedl žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalovaného ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit výpisy z účtu žalovaného, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda tzv. není žalovaný v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy, na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 o. z.), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k původnímu ustanovení § 457 o. z. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí.

20. Soud tedy zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné části původní jistiny úvěru, tj. částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data 3. 6. 2022, které soud považuje za souladné s citovanými právními předpisy, když navazuje na výzvu vtělenou do předžalobní výzvy ze dne 18. 5. 2022 (povinnost zaplatit dlužnou částku zde byla vázána na lhůtu 15 dnů od data odeslání této výzvy, tj. od 18. 5. 2022, tedy do 2. 6. 2022 a v prodlení je pak žalovaný od 3. 6. 2022). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na sjednaný úrok z úvěru, na smluvní pokutu, ani na jiné náklady vzniklé v souvislosti s prodlením a v tomto rozsahu byla žaloby výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. Pokud jde o výši zákonného úroku z prodlení, ten žalobkyně označila v žalobě konkrétní výší 8,5 % ročně a v této výši byl úrok z prodlení žalobkyni přiznán, přestože reálně je od 1. 1. 2022 zákonný úrok z prodlení vyšší (11,75 % p. a.), když nelze žalobkyni přiznat více, než tato žalobou uplatnila.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 28 944,66 Kč (24 608 Kč jistina, 1 432,66 Kč a 79,41 Kč 8,5 % úrok z prodlení, 5 918,55 Kč smluvní pokuta, 831,12 Kč a 1 401,92 Kč úrok). Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 14 271,66 Kč (když žalovaný byl zavázán k úhradě 20 000 Kč a 344,66 Kč 8,5 % úrok z prodlení). Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 20 344,66 Kč, tj. 58,77 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného 14 271,66 Kč, tedy 41,23 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 17,54 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 527 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 526 Kč sestávající z částky 3 x 500 Kč a částka 2 340 Kč (účast u jednání) za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 8. 2022 náhrada 1 107,25 Kč za 158 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 332,92 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 9 207,17 Kč 17,54 % z této částky je pak 1 615 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 615 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).