18 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 139,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998,98 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 140,93 Kč, kapitalizovaný úrok od 17. 11. 2021 do 14. 2. 2022 ve výši 1 075,92 Kč, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 9 998,98 Kč od 15. 2. 2022 do 16. 5. 2022, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 9 998,98 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 998,98 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 139,91 Kč s odůvodněním, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 2. 2022 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba], a mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 17. 12. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty (smlouvu o úvěru) [číslo] na základě níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením úvěru, v jehož rámci byly tyto podmínky sjednány. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěru řádně a včas, využila Banka svého práva a prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 16. 11. 2021. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 9 998,98 Kč, z částky ve výši 1 075,92 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 140,93 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 9 998,98 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 9 998,98 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a následující závěr o skutkovém stavu: Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 2. 2022 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka"), a mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022 (Smlouvou o postoupení pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek, Poštovními archy). Banka uzavřela se žalovaným dne 17. 12. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky [anonymizována dvě slova] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen "Ceník"). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 16. 11. 2021 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila (Smlouvou, Obchodními podmínkami a ceníkem Výpisem z účtu kreditní karty, Vyjádřením banky, Dokumentací ze systému banky, Prohlášením o okamžité splatnosti dluhu). Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 9 998,98 Kč, z částky ve výši 1 075,92 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 140,93 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 9 998,98 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 9 998,98 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl povinen hradit veškeré poplatky spojené s vydáním a užíváním kreditní karty dle článku 9 bodu 9.4 Všeobecných obchodních podmínek (dále jako„ VOP“). Částka ve výši 1 140,93 Kč představuje ve svém souhrnu jednotlivé poplatky, které vyplývají z Ceníku produktů služeb pro soukromé osoby, účinný ke dni 1. 9. 2020 (dále jen„ Ceník“). Poplatek za ostatní služby (Výzva k zaplacení dluhu) ve výši 500 Kč vyplývá z čl. 7, bod 5.1. tohoto ceníku. Poplatek za pojištění vyčerpané částky ke kreditní kartě ve výši 1 % měsíčně z celkové dlužné částky ke dni vyhotovení výpisu vyplývá z čl. 5, bod 5.2. ceníku. Poplatek za správu karty [anonymizováno] ve výši 50 Kč vyplývá z čl. 5, bod 1.2. tohoto ceníku. S veškerými poplatky byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně seznámen, kdy tuto skutečnost stvrdil v den podpisu úvěrové smlouvy (Smlouvou, Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby, Výpisem z účtu kreditní karty). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil (Předžalobní výzvou, Poštovním archem).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou platnou smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Po posouzení skutkových zjištění v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a výše uvedenou judikaturou dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a to ověřením jeho příjmů a výdajů, a současně lustrací ve veřejných i neveřejných databázích.

14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a že žalovanému poskytl částku 10 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalovaného nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 9 998,98 Kč představující dlužnou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím, z dlužné jistiny úvěru, vše ode dne, od nějž žalobkyně úhradu příslušenství požadovala a soud tento nárok shledal oprávněným, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl.“), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., když v daném případě se jedná o opakované podání ve skutkově i právně obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, což činí 252 Kč.

16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní, místo plnění pak v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.