18 C 193/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3 512,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 512,63 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 3 512,63 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 5. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 3 512,63 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně pro žalovanou na základě jejích objednávek, zasílatelských podmínek žalobkcně a zasílatelských smluv řádně a včas uskutečnila přepravu zboží dle přepravních podmínek. Žalované vystavila fakturu ze dne 23. 12. 2020 splatnou dne 5. 1. 2021 na částku 3 512,63 Kč. K úhradě faktury nedošlo, proto žalobkyně po žalované požaduje i smluvní úrok z prodlení 0,05 % denně od počátku prodlení do zaplacení, když žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 16. 3. 2021.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

4. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu: Dle výpisu z obchodného registra SR je od 29. 11. 2006 zapsána žalobkyně s činností mj. nákladní doprava. Žalobkyně žalované vyúčtovala provedenou přepravu fakturou, a to [číslo] ze dne 23. 12. 2020 splatnou dne 5. 1. 2021 na částku 3 512,63 Kč, kdy se jednalo dle Přílohy k faktuře o přepravu do měst [obec] a [obec]. K tomu byla předložena i Potvrzení o doručení zásilek. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 4. 3. 2021 vyzvala žalovanou, aby uhradila sjednanou částku za nákladní přepravu ve výši 3 512,63 Kč a úrok z prodlení 101,87. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána žalované dne 16. 3. 2021. Dále byl proveden důkaz Zasílatelskými podmínkami systému [žalobkyně].

5. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající v sídle žalobkyně na Slovensku, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i Slovensko jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES). V daném případě vyhlášky MZV ČR o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě č. 11/1975 Sb. Za této situace je u Okresního soudu v Olomouci dána pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Otázku rozhodného práva shora uvedené Nařízení neřeší a neřeší ji ani žádná dvoustranná dohoda mezi Českou republikou a Slovenskem, je tedy třeba aplikovat ustanovení § 9 a 10 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Rozhodným právem je české právo hmotné, když toto odpovídá rozumnému uspořádání vztahů dané místem faktického plnění, povahou plnění a sídlem žalovaného.

6. Podle čl. 31 odst. 1 vyhlášky č. 11/1975 Sb., může žalobce vést spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě, pokud je nevede u soudů smluvních stran států určených dohodou stran, u soudů státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena nebo tam, kde leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.

7. Podle § 2555 občanského zákoníku, smlouvu o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Dle § 2564 občanského zákoníku, přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. Není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku.

8. Podle ust. § 1968 věty první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav za užití výše citovaných právních norem po právní stránce dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o přepravě věci podle občanského zákoníku, přičemž se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti. Žalobkyně provedla pro žalovanou přepravy ve specifikovaných dnech dle Potvrzení o doručení zásilek, jejichž ceny vyúčtovala doloženými fakturami. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, netvrdila, že by dluh uhradila, takže soud uzavřel, že žalovaná svou povinnost pro ni ze závazkového vztahu vyplývající nesplnila, když ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře žalobkyni cenu přepravy nezaplatila a dostala se tak do prodlení. Ode dne následujícího po dni splatnosti tedy žalobkyni náleží sjednaný úrok z prodlení až do zaplacení, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit v řízení procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 514 Kč Náklady řízení žalobkyně představoval zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ze 2 úkony právní služby po 1 000 Kč (převzetí věci a podání žaloby), ½ úkon po 500 Kč (výzva k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta 3 x 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. včetně 21 % DPH z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku.

11. Lhůty k plnění soud určil u obou výroků podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní počínající dnem právní moci rozsudku, místo k plnění, pokud se týká nákladů řízení, bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.