18 C 195/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 32 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a částku ve výši 7 140 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 264 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 32 540 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč zasláním na účet žalované. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu se smluvním úrokem 0,9 % denně nejpozději do datum, smluvní úrok tak za dobu od poskytnutí úvěru do doby splatnosti úvěru (tj. 30 dní) činí částku 5 400 Kč. K žádosti žalované byla splatnost úvěru odložena do datum, avšak žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho ani v tomto novém termínu splatnosti. Žalobou uplatněná částka 32 540 Kč se skládá z jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč, vypočtené jako 0,1 % denně z dlužné jistiny 20 000 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tedy od datum do dne datum, kdy právní zástupce žalobkyně vyčíslil smluvní pokutu a vypracoval předžalobní upomínku adresovanou žalované. Žalobkyně po žalované dále požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 25 400 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná svůj dluh žalobkyni neuhradila přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně nabízela poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč s dobou splatnosti 30 dnů a smluvní úrokovou sazbou ve výši 0,9 % denně; -) ze smlouvy o úvěru číslo všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, že žalovaná uzavřela se žalobkyní elektronicky smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru v částce 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru společně se smluvním úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky za dobu trvání úvěru (tj. 30 dní), tedy částku v celkové výši 25 400 Kč, a to do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků žalované, přičemž pro případ prodlení žalované s plněním jejího závazku si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (jistiny) za každý den prodlení. Za datum uzavření smlouvy se považuje datum odeslání finančních prostředků žalované; -) z fotokopií občanského průkazu a řidičského průkazu předložených žalobkyní, že se žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru prokázala platnými osobními doklady; -) z potvrzení o výši pracovního příjmu žalované ze dne datum, že žalovaná ode dne datum pracovala v anonymizována dvě slova obec jako ošetřovatel hospodářských zvířat v pracovním poměru na dobu neurčitou s výší hrubé základní mzdy v částce 28 943 Kč; -) z údajů dotazníku ze dne datum, že blíže nespecifikovaná osoba je rozvedená, bydlí v nájemním bydlení, je zaměstnána v anonymizováno obec, pracuje v zemědělství, neočekává snížení příjmu za trvání půjčky, má celkový čistý měsíční příjem ve výši 28 500 Kč, nulové výdaje na úvěry, celkové měsíční výdaje ve výši 1 Kč, bydlí ve společné domácnosti s jednou další osobou s příjmy a není politicky exponovanou osobou, přičemž pro osobu žalované nejsou v systému příjmení uvedeny žádné dluhy a je zde uveden jeden spotřebitelský úvěr v aktuální výši 9 000 Kč, který má být splacen jednorázově a žalovaná není v prodlení s úhradou splátky; -) z potvrzení o provedené platbě ze dne datum že žalobkyně uhradila uvedeného dne částku 20 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet; -) z údajů z bankovního výpisu za posledních šest měsíců ze dne datum, že bankovní účet č. bankovní účet je veden na jméno žalované; -) z faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 25 400 Kč splatnou dne datum; -) z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil uvedeného dne předžalobní výzvu adresovanou žalované; -) z potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty, že dne datum byla podána zásilka číslo adresovaná žalované. Z uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve výši 20 000 Kč, kdy tato částka byla téhož dne poskytnuta převodem na účet žalované. Žalovaná úvěr se sjednaným smluvním úrokem ve výši 5 400 Kč žalobkyni nezaplatila ani v náhradním termínu splatnosti a právním zástupcem žalobkyně byla proto dne datum zaslána žalované předžalobní výzva.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

12. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat (z potvrzení o výši příjmu žalované, z údajů z bankovního výpisu žalované a z údajů z registru příjmení), že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

16. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalované a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovanou výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a smluvní pokuty, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy – k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným.

17. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné částky, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli byla tato poskytnutá částka v žalované výši uhrazena. Žalovaná takto nepostupovala a úhradu žalované dlužné pohledávky soud za prokázanou nemá. Vzhledem k prodlení žalované současně žalobkyni svědčí nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, jejichž vyčíslení a splatnost soud shledal odpovídající učiněným skutkovým zjištěním a zákonu neodporující. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni jí žalobou požadovaný nárok přiznal a žalované uložil povinnost jej žalobkyni uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 264 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 086 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí věci s přípravou, podání žaloby a výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 378 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. (Soud shledal, že se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odkázat lze například na řízení vedená u nadepsaného soudu pod sp. zn. 21 C 57/2023, sp. zn. 12 C 46/2023 či sp. zn. 13 C 260/2022).

19. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako o obecné třídenní. obec plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.