18 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 4 264 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 264 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 780,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 048,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 460,02 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 460,02 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 264 Kč s příslušenstvím s odůvodněním: Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 28. 4. 2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 148 Kč počínaje 5. 5. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 23. 2. 2017. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 2 100 Kč, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16. 6. 2016. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 4 264 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

4. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 28. 4. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 148 Kč počínaje 5. 5. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 2 100 Kč, z toho: - na jistinu 539,98 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 364 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 800 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 396,02 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16. 6. 2016. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 4 264 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 3 460,02 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 803,98 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 4 2640 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 460,02 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 803,98 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 2 048,69 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 780,66 Kč, - úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 460,02 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 460,02 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

8. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.

15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 4 264 Kč včetně požadovaného příslušenství tak soud shledal důvodným.

16. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního