18 C 209/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 30 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 811,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 588,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, částku ve výši 17 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 606,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 868,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 245,95 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 245,95 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 6. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 13. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 30 600 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 1. 2018 a z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 10. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smluv. Pohledávky vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 22. 1. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dále dne 10. 10. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením předmětných Smluv posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných Smluv. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě ze dne 10. 10. 2017, že je rozvedená, nemá nezaopatřené děti, žije v nájemním bytě, nemá dokončené základní vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve výši 14 393 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované úvěr splácet na základě předloženého dokladu o výměře důchodu a složenek. V zákaznické kartě ze dne 22. 1. 2018 žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá nezaopatřené děti, žije v nájemním bytě, nemá dokončené základní vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve výši 15 893 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 10 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované úvěr splácet na základě předloženého dokladu o výměře důchodu a složenek. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byly teprve s žalovanou uzavřeny předmětné Smlouvy (Smlouvy o spotřebitelském úvěru 10. 10. 2017 a ze dne 22. 1. 2018, Karty zákazníka ze dne 10. 10. 2017 a ze dne 22. 1. 2018). Na základě uzavřené Smlouvy [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 29. 1. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 3. 2019 (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2018). Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 18. 3. 2019 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 19. 3.2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,31 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy - resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2018). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, Příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek – strana [číslo] ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání ze dne 15. 2. 2021). Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 4 600 Kč, z toho: na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 533,28 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 066,72 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 10. 2018. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 13 400 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 400 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 588,44 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 811,88 Kč, úroků ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Dále na základě uzavřené Smlouvy [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 17. 10. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 11. 2018 (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 10. 2017). Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 20. 11. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 245,95 Kč ode dne 21. 11. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 10. 2017). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, Příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek – strana [číslo] ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání ze dne 15. 2. 2021). Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 17 600 Kč, z toho: na jistinu 6 754,05 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 800 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 045,95 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 10. 2018. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 17 200 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 245,95 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 954,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 868,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 606,14 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 245,95 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 245,95 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky plynoucí z uzavřených Smluv předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 5. 2021 vč. dokladu o odeslání).

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

7. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

8. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

10. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. V tomto ohledu je na místě dále odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud ve věci posouzení úvěruschopnosti uzavřel, že:„ …Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrových smluv dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěrů, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byly uzavřeny smlouvy o úvěru, že na základě těchto smluv byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalované částky 10 000 Kč a 20 000 Kč, které žalovaná řádně nesplácela. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávky z předmětných smluv o úvěru, byť částečně, plnila, resp. že tento její dluh zanikl jinak. Žalovaná však zůstala v tomto směru zcela pasivní. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 30 600 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 3 402 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 224 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl.), a dále náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11). Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad. Lhůta plnění byla opět stanovena obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Místo plnění nákladů řízení je právní zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř.