18 C 209/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19 566,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 566,85 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 174,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 986,08 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 19 566,85 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 566,85 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 566,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 28. 4. 2016 smlouvu o povoleném přečerpání s úvěrovým limitem 5 000 Kč, který byl dne 30. 10. 2016 navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný však překročil úvěrový limit, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 21. 10. 2021. Žalovaná částka 19 566,85 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 19 023,85 Kč, dlužného pojistného v částce 434 Kč a nákladů na upomínání žalovaného ve výši 200 Kč. Žalovaný žalobkyni přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradil na dlužnou částku ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Dne 8. 8. 2013 podal žalovaný žalobkyni žádost o zřízení účtu, ve které mj. uvedl, že je příjemcem sociálních důchodů a požádal o sjednání pojištění pro případ zneužití karty (viz žádost o zřízení účtu č. GMP061045776 ze dne 8. 8. 2013). Žalobkyně žalovanému téhož dne předala potvrzení o zřízení účtu a strany spolu uzavřely smlouvu o vedení účtu, jejíž nedílnou součástí jsou podmínky pro zakládání a vedení účtů a sazebník bankovních poplatků (viz potvrzení o zřízení účtu ze dne 8. 8. 2013 a smlouvu o vedení účtu ze dne 8. 8. 2013). Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen hradit za služby žalobkyni sjednané poplatky a žalobkyně je oprávněna od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení smlouvy (viz body [číslo] a 1. 14.

4. Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob). Výši měsíčního pojistného za pojištění pro případ zneužití karty si strany sjednaly v částce 49 Kč a výši poplatku za zaslání 1. upomínky za nesplnění smluvních podmínek v částce 150 Kč (viz Sazebník bankovních poplatku žalobkyně). Dne 28. 4. 2016 zaslal žalovaný žalobkyni žádost o poskytnutí povoleného přečerpání do výše 5 000 Kč (viz žádost o poskytnutí Povoleného přečerpání ze dne 28. 4. 2016). Žalovaný měl v této době pravidelný měsíční příjem přibližně ve výši 9 000 Kč (viz Transakční historii účtu od 2013 [číslo] do 2018 [číslo]). Dne 28. 4. 2016 zaslala žalobkyně dotaz do bankovního registru klientských informací ohledně žalovaného (viz žádost CBCB ze dne 28. 4. 2016). Účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném přečerpání účtu do výše 5 000 Kč, která mohla být měněna za podmínek stanovených v Podmínkách pro povolené přečerpání, výše úrokové sazby byla sjednána na 18,90 % p.a. (viz Smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN [bankovní účet]). Účastníci si dále ujednali, že v případě prodlení žalovaného se splacením jakékoli peněžité částky je žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy o povoleném přečerpání (viz bod [číslo] písm. a) Podmínek pro povolení přečerpání pro fyzické osoby). Žalovaný podal žádost o navýšení limitu povoleného přečerpání na částku 15 000 Kč (viz Žádost o navýšení limitu Povoleného přečerpání č. GNN094422270). Dne 10. 10. 2016 zaslala žalobkyně dotaz do bankovního registru klientských informací ohledně žalovaného (viz žádost CBCB ze dne 10. 10. 2016). Účastníci dne 10. 10. 2016 uzavřeli dodatek ke smlouvě o povoleném přečerpání účtu, kterým změnili sjednaný úvěrový limit na částku 15 000 Kč (viz Dodatek č. GNN94422270 ke smlouvě o povoleném přečerpání č. [bankovní účet] ze dne 10. 10. 2016). Žalovaný podal žádost o navýšení limitu povoleného přečerpání na částku 20 000 Kč (viz Žádost o navýšení limitu Povoleného přečerpání č. GNN048011777). Dne 30. 10. 2016 zaslala žalobkyně dotaz do bankovního registru klientských informací ohledně žalovaného (viz žádost CBCB ze dne 30. 10. 2016). Účastníci dne 30. 10. 2016 uzavřeli dodatek ke smlouvě o povoleném přečerpání účtu, kterým změnili sjednaný úvěrový limit na částku 20 000 Kč (viz Dodatek č. GNN048011777 ke smlouvě o povoleném přečerpání č. [bankovní účet] ze dne 30. 10. 2016). Dne 5. 8. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 692,96 Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 50 Kč (viz Druhou výzvu k uhrazení dlužné částky ze dne 5. 8. 2021). Dne 21. 10. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 1 627,65 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy s upozorněním, že nedojde-li k úhradě dlužné částky v uvedeném termínu, je výzva zároveň i odstoupením od smlouvy o povoleném přečerpání a rovněž od smlouvy o vedení běžného účtu (viz Poslední výzva ze dne 21. 10. 2021). Konečný zůstatek na předmětném bankovním účtu žalovaného činil - 19 023,85 Kč (viz Transakční historii účtu od 2013 [číslo] do 2018 [číslo]). Dne 1. 3. 2023 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28. 2. 2023 (viz výzvu k úhradě dluhu ze dne 28. 2. 2023 a poštovní podací arch ze dne 1. 3. 2023).

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 2758 občanského zákoníku, pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

10. Podle ust. § 2782 odst. 1 občanského zákoníku, pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

11. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat (z transakční historie bankovního účtu žalovaného, ze zjištěných informací o žalovaném z bankovního registru klientských informací), že před uzavřením úvěrové smlouvy (o povoleném přečerpání účtu) provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.

15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z. a následně žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu. Ve smlouvě o úvěru bylo rovněž ujednáno pojištění platební karty pro případ zneužití karty s měsíčním pojistným ve výši 49 Kč. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalovanému a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy – k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným, a to včetně požadovaného pojistného ve výši 343 Kč a nákladů na upomínání žalovaného ve výši 200 Kč.

16. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné částky, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli byla tato poskytnutá částka v žalované výši uhrazena. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalované dlužné pohledávky soud za prokázanou nemá. Vzhledem k prodlení žalovaného současně žalobkyni svědčí nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, jehož vyčíslení a splatnost soud shledal odpovídající učiněným skutkovým zjištěním a zákonu neodporující. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni jí žalobou požadovaný nárok přiznal a žalovanému uložil povinnost jej žalobkyni uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci s přípravou, podání žaloby a výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. (Soud shledal, že se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odkázat lze například na řízení vedená u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]).

18. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako o obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.