18 C 212/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 144 865 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 87 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 363 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 363 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 42 502 Kč, úrok ve výši 64,84 % ročně z částky 87 000 Kč od 26. 4. 2022 do 19. 5. 2022 ve výši 3 615,60 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 87 000 Kč od 20. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 239 025 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 14. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 144 865 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 3. 1. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytla částku ve výši 87 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jí tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,84 % p.a., a to ve 36 měsíčních splátkách po 5 533 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje únorem 2022. Žalovaný však žalobkyni uvedený úvěr nesplácel řádně a včas, když na úvěr žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a poskytla mu k tomu dodatečnou lhůtu 30 dnů. V souladu se Smlouvou žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 499 Kč jako smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, celkem částku 998 Kč, a dále částku 200 Kč jako náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou každé splátky, u nichž se žalovaný ocitla v prodlení o délce 15 dnů, celkem částku 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek následně dle žalobkyně došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se Smlouvou ke dni, ke kterému došlo k prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, tedy ke dni 24. 4. 2022. Nezaplacená jistina a nezaplacené úroky se dle žalobkyně k tomuto dni staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 100 965,13 Kč, kterou byl žalovaný dle Smlouvy povinen žalobkyni uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, a to ode dne 26. 4. 2022. Žalovaný žalobkyni zbývající dlužnou částku neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] že žalovaný dne 3. 1. 2022 zaslala žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 87 000 Kč, přičemž žalovaný měl žalobkyni zaplatit celkem částku 199 188 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 5 533 Kč se splatností k 18. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činí 64,83 % p.a.; RPSN činí 88,03 % p.a.; -) z kopie občanského průkazu žalovaného na formuláři žádosti ke Smlouvě [číslo] ze dne 3. 1. 2022, že žalovaný se při sjednání Smlouvy prokázal svým občanským průkazem; -) z předsmluvního formuláře ke Smlouvě [číslo] že žalovaný se dne 3. 1. 2022 seznámil s formulářem pro standardní informace o sjednávaném spotřebitelském úvěru; -) z prohlášení klienta ke Smlouvě [číslo] že žalovaný dne 3. 1. 2022 prohlásil, že se seznámil se všemi relevantními dokumenty, vztahujícími se k uzavření Smlouvy [číslo] že souhlasí se sjednanou výší úroků za úvěr a považuje ji za přiměřenou, a že Smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet; -) z hodnocení klienta ke Smlouvě [číslo] že žalovaný dne 3. 1. 2022 uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč, jeho výdaje činí 3 860 Kč jako životní minimum a 2 603 Kč na bydlení za nájemné i inkaso, přičemž neměl žádné další výdaje spojené např. se spořením, dopravou či zálibami, dle zprostředkovatele úvěru tak činily jeho volné zdroje pro splácení úvěru 14 537 Kč měsíčně; z hodnocení klienta se dále podává, že žalovaný byla v uvedené době zaměstnán od 1. 1. 2020 na dobu neurčitou a žil sama ve státním/obecním bydlení; -) z dodatku [číslo] Smlouvy [číslo] ze dne 3. 1. 2022, že so strany ujednaly podpis výše uvedených dokumentů žalovaným prostřednictvím jedinečného kódu, zaslaného žalovanému [příjmení] zprávou na jeho telefonní číslo; -) z vybraných pohybů na účtu žalovaného ze dne 3. 1. 2022, že žalovanému byla v období od září do prosince 2021 od [právnická osoba] s.r.o. zaslána dne 13. 9. 2021 částka 25 990 Kč, dne 13. 10. 2021 částka 24 632 Kč, dne 12. 11. 2021 částka 28498 Kč a dne 13. 12. 2021 částka 18 536 Kč; -) z výpisu záznamů z registru [příjmení], že žalovaný ke dni 3. 1. 2022 neměl v tomto registru žádný záznam; -) z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), že CBS skóre žalovaného ke dni 3. 1. 2022 činilo 252 bodů, což odpovídá Kategorii I. charakterizované jako„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“; -) z dokladu [právnická osoba] o vyplacení úvěru, že dne 3. 1. 2022 byla na bankovní účet žalovaného zaplacena částka 87 000 Kč; -) z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře ke Smlouvě o úvěru [číslo] že žalobkyně zaslala dne 4. 1. 2022 žalovanému oznámení o schválení výše uvedeného úvěru v celkové výši 87 000 Kč, přičemž žalovaný měl žalobkyni zaplatit celkem částku 199 188 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 5 533 Kč se splatností k 18. dni každého kalendářního měsíce. Úroková sazba ze smlouvy činí 64,84 % p.a., RPSN činí 84 %; -) z výzvy k zaplacení ze dne 21. 3. 2022, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k okamžité úhradě dlužných splátek [číslo] [číslo] po splatnosti s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů; -) z výzvy k zaplacení ze dne 19. 4. 2022, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k okamžité úhradě dlužných splátek [číslo] [číslo] [číslo] po splatnosti s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení o délce 65 dnů; -) z oznámení ze dne 24. 4. 2022, že žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru k tomuto dni s výzvou k úhradě dlužné částky v celkové výši 102 363 Kč nejpozději do 10 dnů od data odeslání oznámení s upozorněním na povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou; -) z karty klienta ke smlouvě [číslo] že žalovanému byl dne 3. 1. 2022 vyplacen úvěr ve výši 87 000 Kč, na který nebylo žalovaným uhrazeno ničeho; -) z předžalobní výzvy ze dne 10. 8. 2022, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení částky 102 363 Kč s příslušenstvím nejpozději do 15 dnů od data odeslání; -) z podacího archu ze dne 10. 8. 2022, že žalobkyně tohoto dne odeslala žalovanému zásilku; -) z úplného výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018, že žalobkyně byla od 11. 5. 2018 ke dni 23. 5. 2018 oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry; -) ze sdělení [právnická osoba], ze dne 30. 8. 2023, že v lednu 2022 poskytovala standardně neúčelové úvěry s úrokovou sazbou od 4,9 % do 19,9 % p. a.; -) ze sdělení [právnická osoba], ze dne 30. 8. 2023, že k datu 3. 1. 2022 poskytovala fyzickým osobám bezúčelové úvěry na dobu tří let s úrokovou sazbou 12,4 % p. a.; -) ze sdělení [právnická osoba], ze dne 1. 9. 2023, že v lednu 2022 poskytovala fyzickým osobám bezúčelové úvěry na dobu tří let obvykle s úrokovou sazbou 8,5 % p. a. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný zaslal dne 3. 1. 2022 žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o úvěru na částku 87 000 Kč, který měl žalovaný žalobkyni splatit částkou 199 188 Kč, a to ve 36 měsíčních splátkách po 5 533 Kč. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činí 64,83 % p.a.; RPSN činí 88,03 % p.a. Dne 3. 1. 2022 zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku 87 000 Kč a dne 4. 1. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o schválení úvěru. Před uzavřením Smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto byla žalobkyní opakovaně upomínán o úhradu a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, k čemuž došlo ke dni 24. 4. 2022, což žalobkyně žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. Dne 10. 8. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ale žalovaný svůj dluh žalobkyni přesto dosud neuhradil.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

17. Prvně bylo v řízení prokázáno, že účastníci měli v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila hodnocení klienta (žalovaného), v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, přehled čtyř přijatých transakcí na bankovním účtu žalovaného, výpis záznamů žalovaného z registru [příjmení] a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně při zhodnocení předložených dokladů dle soudu zejména nezohlednila, že žalovaným uvedené celkové měsíční výdaje, sestávající pouze ze životního minima a výdajů na bydlení ve výši 2 603 Kč, se na první pohled nejeví jako pravděpodobné, a aniž by jejich výši dále jakkoli ověřovala, spokojila se s prostým prohlášením žalovaného, a to přesto, že jí z výše citovaných právních ustanovení vyplývá povinnost ověřovat klientem tvrzené údaje. Jediným žalobkyní předloženým podkladem, z něhož objektivně vyplývají příjmy a výdaje žalovaného, je v daném případě výpis vybraných pohybů na bankovním účtu žalovaného, ze kterého však vyplývají pouze čtyři přijaté platby v období září až prosince 2021 a žádné další transakce. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) navíc vyplývá, že žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila za situace, kdy klient (žalovaný) dle uvedeného hodnocení spadal do nejrizikovější Kategorie I. charakterizované jako„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

19. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 64,83 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud v daném případě vycházel ze sdělení tří bankovních subjektů podnikajících na území České republiky, ze kterých vyplynulo, že horní hranice úrokových sazeb u bezúčelových spotřebitelských úvěrů činila 19,9 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě však sjednaná sazba úroků více než trojnásobně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvouapůlnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

21. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 1. 2022 částku ve výši 87 000 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení této částky žalobkyni.

23. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou třídenní lhůtu k plnění, ode dne právní moci tohoto rozsudku, podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (zatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 102 363 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 102 363 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 20. 10. 2023 činil částku ve výši 17 893,19 Kč, smluvní pokuty ve výši 42 502 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 615,60 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 87 000 Kč od 20. 5. 2022 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 20. 10. 2023 činil částku ve výši 14 507,55 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 180 881,34 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 87 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 93 881,34 Kč (částka 15 363 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17 893,19 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 615,60 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 507,55 Kč, smluvní pokuta ve výši 42 502 Kč), neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 87 000 Kč činí 48,10 % předmětu sporu, úspěch žalovaného ve výši 93 881,34 Kč pak činí zbylých 51,90 %. S ohledem na to, že v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.