18 C 216/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci jméno příjmení sídlem adresa o 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 621,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Bruntále dne 28. 6. 2020, postoupenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o studiu, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni sjednané odborné vzdělání a žalobkyně se zavázala uhradit za poskytnuté vzdělání školné. Žalobkyně si zvolila vzdělávání v rámci programu„ [anonymizována dvě slova]“. Studium je v rámci uvedeného programu na základě koncepce studia zveřejněné na webových stránkách žalované rozděleno do 3 ročníků. Žalobkyně v rámci studia prvního ročníků absolvovala první semestr výuky, který sestávala z 80 hodin výuky v průběhu víkendových setkání. Žalobkyně uhradila v souladu se smlouvou cenu studia, resp. školné, sjednané v článku IV. smlouvy, ve sjednaných částech, a to jak za první semestr, tak za semestr druhý. Celkem uhradila částku 23 000 Kč. Ve druhém semestru jí ovšem žádná výuka poskytnuta nebyla. Žalovaná s odkazem na vládní opatření související s COVID 19 (navzdory zaplacenému školnému) ukončila výuku v prvním ročníku a studentům navrhla výběr ze dvou alternativních variant (změna studia na online formu nebo poskytnutí studia v následujícím roce, čímž se prodlouží studium o jeden rok). Žalobkyně s navrženými variantami nesouhlasila, detailně se k těmto žalované vyjádřila, navrhla dle jejího názoru vhodnější řešení, i přesto žalovaná zařadila žalobkyni mezi studenty varianty B, tj. prodloužila žalobkyni bez jejího souhlasu studium o další rok. Teprve po neshodách ohledně studia žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá potřebná oprávnění k tomu, aby žalobkyně mohla v rámci studia prohloubit svou kvalifikaci, neboť [anonymizována dvě slova], titul poskytovaný žalovanou, není zdravotnickým pracovníkem. Tedy ani z tohoto důvodu neměla žalobkyně zájem o další vzdělávání u žalované. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o změně studijního programu, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy o studiu z důvodu podstatného porušení smlouvy ze strany žalované, když žalovaná jí neposkytla sjednané vzdělání a k žádné dohodě ohledně studia mezi stranami nedošlo. Žalobkyně požaduje úhradu částky 23 000 Kč, když ve druhém semestru nebylo žalobkyni poskytnuto vzdělání žalovanou vůbec, a částečné plnění poskytnuté v prvním semestru nemá pro žalobkyni samo o osobě žádný význam.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že s podanou žalobou nesouhlasí. Učinila nesporným, že dne [datum] byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o studiu, na základě které se žalovaná zavázala poskytovat žalobkyni odbornou výuku, oproti povinnosti žalobkyně hradit za poskytované vzdělání úplatu (školné). Žalovaná považuje odstoupení žalobkyně od smlouvy za neoprávněné, a tedy bez právních účinků, když smlouva o studiu je dle názoru žalované i nadále platná a účinná. Je pravdou, že z důvodu vyhlášeného nouzového stavu přistoupila žalovaná k úpravě stanovených termínů výuky tak, že studentům dala na výběr, zda budou pokračovat ve studiu tzv. on-line (žalobkyní zmíněná varianta A), příp. zda preferují přesunutí výuky na pozdější období (žalobkyní uvedená varianta B). Nelze přitom tvrdit, že tímto postupem došlo ze strany žalované k podstatnému porušení smluvních závazků, když tato záležitost byla řešena způsobem souladným s dohodou smluvních stran. Je totiž třeba zdůraznit, že pro studenty (a tedy i pro žalobkyni) je závazný nejenom obsah smlouvy o studiu, ale také studijní řád, na který smlouva odkazuje (čl. VII. odst. 7). V čl. 5. bodě 10 studijního řádu je jednoznačně stanoveno, že žalovaná je oprávněna měnit stanovené termíny, a to z důvodů technických, provozních a podobně. Jedná se zjevně o situace, které se škola snaží řešit především ke spokojenosti svých studentů, což se stalo i v tomto případě. Žalovaná tedy jen využila svého oprávnění, čímž ovšem nijak nepoškodila osoby, kterým poskytuje vzdělávací program. Naopak, snahou žalované bylo vytvořit takový mechanismus, který by studentům umožnil zvolit přijatelnější variantu, přestože mohlo být (bezohledně) přistoupeno k jednostranné úpravě. Žalovaná postupovala v souladu s předmětnou smlouvou (studijním řádem), tudíž těžko mohla současně své závazky porušit. Stran tvrzené nekompetentnosti žalované, tuto připomínku žalovaná kategoricky odmítá, když žalovaná získala a disponuje řádnou akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

3. Žalobkyně dále doplnila, že dle žalované došlo„ pouze“ k úpravě stanovených termínů výuky, ke které byla oprávněna dle studijního řádu, na který uzavřená smlouva o studiu odkazuje. Studijní řád není k dispozici na webových stránkách žalované, žalobkyně tento nemá k dispozici, neboť nebyl součástí smlouvy o studiu jako její příloha. Žalobkyně uzavřela smlouvu o studiu ve znění, jak jí bylo předloženo žalovanou bez toho, aby byla se studijním řádem fakticky seznámena. Dle žalobkyně se však nejednalo o změnu termínů výuky v rámci sjednaného studijního programu, jak se snaží argumentovat žalovaná, když změna plnění nabízená žalovanou (resp. v tomto případě spíše jednostranně vnucená žalovanou) se týkala samotné podstaty, na které byl studijní program původně nabízený žalovanou a zvolený žalobkyní založen. S touto podstatnou změnou studia žalobkyně nesouhlasila.

4. Žalovaná se dále vyjádřila, že žalobkyně byla (stejně jako ostatní studenti) seznámena se studijním řádem hned v několika fázích, a to při podání přihlášky ke studiu, při uzavření smlouvy o studiu, při zápisu do studia a kdykoliv náhledem na webové stránky žalované. Žalovaná jakožto vzdělávací subjekt získala akreditaci instituce od MŠMT. Všechny obory, u nichž je to uvedeno, jsou akreditované a je zde odkaz na akreditaci MŠMT, číslo jednací dané akreditace, uvedení cílové skupiny (speciální pedagog a psycholog, nikoli obor žalobkyně – [anonymizováno]) atd. Avšak žalobkyně vztahuje akreditaci vzdělávacího programu určeného pro speciální pedagogy a psychology na své vzdělání [anonymizováno]. Žalobkyně je toliko bakalář v oboru [anonymizováno], žalobkyně není ani speciální pedagog, ani psycholog (magisterský titul), tedy nespadá do cílové skupiny akreditovaného programu. Speciální pedagogové a psychologové jsou jedinou cílovou skupinou, na níž se vztahuje akreditace programu MŠMT. Žalobkyně nestudovala tento akreditovaný program, ale program, který končí možností získání diplomu do instituce akreditované MŠMT. Žalobkyně si musí být dané skutečnosti vědoma, neboť součástí přijímacího řízení je požadavek doložení dosaženého vzdělání právě z důvodu zařazení studenta do správného studijního programu. Pokud žalobkyně získala bakalářský titul z oboru [anonymizováno], nemohla mít u dané instituce zájem na prohloubení kvalifikace svého zdravotnického vzdělání, neboť toto prohlubování se týká pouze speciálních pedagogů a psychologů, což žalovaná na svých webových stránkách opakovaně zdůrazňuje. Na webových stránkách žalované není nikde uvedeno, že by prohlubování odborné kvalifikace bylo možné uskutečnit v rámci prohloubení zdravotnického vzdělání, dokonce konkrétně oboru [anonymizováno]. V rámci přijímacího řízení, které probíhalo prezenčně, donesla žalobkyně doklady o dosaženém vzdělání. Tím bylo zajištěno správné rozdělení uchazeče do příslušného studijního programu. O tomto kroku byl student informován. Po úspěšném vykonání přijímacího řízení byla žalobkyně prokazatelně seznámena se Studijním řádem, což je stvrzeno podpisem přihlášky ke studiu. Žalobkyně byla seznámena s návrhem smlouvy, studijním řádem a informacemi, že dle doložených dokladů o dosaženém vzdělání byla zařazena do studijního programu [anonymizována čtyři slova] a co získá úspěšným absolvování studia. Zároveň žalobkyně stvrdila svým podpisem prokazatelné seznámení se se studijním řádem podpisem Smlouvy o studiu. Studium žalované je vedeno v ročnících, nikoli semestrech. Žalobkyně si je vědoma toho, že studium je rozděleno na 3 ročníky, nikoli na semestry. Zároveň žalobkyně ze své vlastní vůle odmítla absolvovat další hodiny prvního ročníku, což není možné přičítat k tíži žalované. Výuka ročníku pokračovala dále, studenti měli přístup do vnitřního webového systému školy, stejně jako k materiálům, které se týkají studia. Z důvodu nařízení vlády ČR byl zakázán prezenční provoz školy v rámci opatření COVID 19. Instituce využila ustanovení Studijního řádu v [číslo listu] bod [anonymizováno], s nímž jsou studenti prokazatelně seznámeni již na přijímacím řízení. V souladu s tímto ujednáním vyhodnotila žalovaná omezení provozu školy vládou ČR, tedy rozřadila všechny studenty dle ročníků a studijních skupin do termínů, které budou prezenčně„ odučeny“ v nejbližším možném časovém horizontu. Studenti, kteří nechtěli čekat na opětovné povolení prezenční výuky vládou ČR, dostali navíc možnost, kterou mohli pouze cca třetinovou část celkové výuky ročníku řešit on-line formou. Do této on-line formy mohli být zařazeni na základě výslovné žádosti, a to prostřednictvím internetového vnitřního systému. Student, který o on-line variantu prokazatelně neprojevil zájem, resp. ve vnitřním systému nezažádal, byl automaticky ponechán v pouze prezenční formě studia – v tomto případě s možností uskutečnění prezenční výuky po době, kdy zákaz prezenční formy učiněný vládou ČR pomine. Žalobkyně tedy výslovně nezažádala o zařazení do částečné on-line formy, proto byla ponechána v souladu s ustanovením [ustanovení pr. předpisu] v klasickém prezenčním způsobu studia. Žalobkyni byla poskytnuta adekvátní výuka do doby omezení stanovené vládou ČR a po ukončení vládních opatření byla výuka plánovaná v prezenční formě v plném rozsahu v souladu s náplní studijního programu. To, že se žalobkyně po ukončení vládních opatření již plánované výuky odmítla účastnit, nemůže jít k tíži žalované. Žalovaná tedy objektivně nemohla v době vládních opatření poskytnout prezenční výuku žalobkyni, když nemohla vládní opatření nijak ovlivnit. Žalovaná v tomto ohledu nijak nepochybila, neporušila smlouvu o studiu, tedy neměla jediný důvod ani k akceptaci odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně z důvodu porušení smlouvy, ani k jakémukoli vracení školného.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o studiu, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o studiu, ve které se žalobkyně zavázala uhradit žalované školné ve výši 23 000 Kč s tím, že částka 5 000 Kč je splatná při podpisu smlouvy. V čl. V. odst. 4. smlouvy si účastníci ujednali právo odstoupit od smlouvy v případě podstatného porušení smlouvy. V čl. VII. odst. 7. smlouvy žalobkyně potvrdila, že se před podpisem smlouvy seznámila se studijním řádem; - z nesporných tvrzení účastníků, že žalobkyně podepsala přihlášku ke studiu a smlouvu o studiu a že při uzavření smlouvy o studiu uhradila žalované částku 5 000 Kč na školné; - z koncepce studia, že v 1. ročníku probíhá sebezkušenostní výcvik, ve 2. ročníku teoretická základna a ve 3. ročníku terapeutická praxe a supervize; - ze zprávy v interním systému školy ze dne 19. 4. 2020, že žalovaná sdělila studentům, že jim v souvislosti s koronavirovou pandemií a zavřením škol nabízí dvě varianty: a) online od 15. 5. 2020 do 30. 6. 2020 nebo b) prodloužení studia; - z emailu žalobkyně ze dne 26. 4. 2020, že žalobkyně sdělila žalované, že obě nabízené varianty jsou pro studenty nevýhodné a ztratné a navrhla variantu c); - z veřejné reakce žalované v systému ze dne 28. 4. 2020, že žalovaná nabízí pouze varianty a) nebo b); - z emailu žalobkyně ze dne 30. 4. 2020, že sdělila žalované, že nesouhlasí s žádnou z náhradních variant studia a žádá vrácení části školného; - z emailu žalované ze dne 3. 5. 2020, že žalovaná sděluje svým studentům, že v případě, že si nezvolili variantu studia a), jsou automaticky zařazeni do varianty b); - z přehledu vyúčtování, že žalobkyně uhradila žalované školné dne 27. 12. 2019 v částce 9 000 Kč a dne 24. 9. 2019 v částce 9 000 Kč; - z odstoupení od smlouvy o studiu ze dne 7. 5. 2020, že žalobkyně zaslala žalované odstoupení od smlouvy o studiu z důvodu podstatného porušení smlouvy ze strany žalované spočívajícího v neposkytnutí sjednaného vzdělání; - z odstoupení od smlouvy o studiu ze dne 11. 5. 2020 včetně doručenky, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované dne 11. 5. 2020 odstoupení od smlouvy o studiu pro podstatné porušení smlouvy spočívající v neposkytnutí sjednaného vzdělání. Jako smírný návrh nabídla právní žalobkyně žalované, že postačí vrátit nikoli celé zaplacené školné, ale jeho polovinu tj. 11 500 Kč; - z odpovědi na odstoupení od smlouvy o studiu ze dne 18. 5. 2020, že právní zástupce žalované sdělil právní zástupkyni žalobkyně, že odstoupení od smlouvy považuje za neoprávněné, tedy bez právních účinků; - z emailu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 18. 5. 2020, že se právní zástupkyně žalobkyně dotazuje právního zástupce žalované, zda je žalovaná ochotna vstoupit do smírného jednání mezi účastníky; - z předžalobní upomínky ze dne 18. 6. 2020 a doručenky, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 23 000 Kč. Výzva byla doručena právnímu zástupci žalované dne 19. 6. 2020; - z odpovědi právního zástupce žalované ze dne 26. 6. 2020, že žalovaná v rámci smírného vyřízení věci nabídla žalované mimořádné posunutí termínu pro výběr vyhovující varianty; - z dopisu jednatelky žalované adresovaném právní zástupkyni žalobkyně ze dne 25. 6. 2020, že jednatelka žalované shrnuje nastalou situaci ze svého pohledu; - z odpovědi právní zástupkyně žalobkyně ze dne 27. 6. 2020, že právní zástupkyně žalobkyně sděluje právnímu zástupci žalované, že žalovaná neposkytla žalobkyni plnění, k němuž se zavázala; - ze studijního řádu žalované, že v [číslo listu] Organizace studia, v bodě [anonymizováno] je mj. uvedeno: termíny výuky jsou schvalovány žalovanou. Žalovaná si vyhrazuje právo stanovené termíny dle potřeby měnit; - z webových stránek žalované při zápisu do 1. ročníku, že při zápisu student souhlasem potvrzuje své studium a souhlasí se studijním řádem; - z přihlášky žalobkyně ke studiu ze dne [datum], že žalobkyně svým podpisem stvrdila, že byla seznámena se studijním řádem a s informacemi, ze kterých je zřejmá specifikace poskytovaného vzdělání; - z diplomu žalobkyně, že tato získala vzdělání s titulem bakalář pro obor [anonymizováno]; - z rozhodnutí MŠMT [číslo jednací] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], že MŠMT udělilo žalované akreditaci k provádění vzdělávacích programů do 22 2. 2024; - z rozhodnutí MŠMT [číslo jednací] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], že MŠMT udělilo žalované akreditaci k provádění vzdělávacího programu a vydávání osvědčení o absolvování: [obor] [anonymizována dvě slova] do 21. 2. 2021.

6. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění.

7. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o studiu, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni sjednané odborné vzdělání a žalobkyně se zavázala uhradit za poskytnuté vzdělání školné. Žalobkyně při zápisu do 1. ročníku přes webové stránky žalované souhlasem potvrdila své studium a souhlasila se studijním řádem, stejně tak při podpisu přihlášky ke studiu ze dne [datum] žalobkyně svým podpisem stvrdila, že byla seznámena se studijním řádem a s informacemi, ze kterých je zřejmá specifikace poskytovaného vzdělání. V [číslo listu] Organizace studia, v bodě [anonymizováno] je mj. uvedeno: termíny výuky jsou schvalovány žalovanou. Žalovaná si vyhrazuje právo stanovené termíny dle potřeby měnit. Žalobkyně si zvolila vzdělávání v rámci programu„ [anonymizována dvě slova]“. Dne [anonymizována dvě slova] [rok] udělilo MŠMT žalované akreditaci k provádění vzdělávacích programů do 22 2. 2024 a dne [anonymizována dvě slova] [rok] akreditaci k provádění vzdělávacího programu a vydávání osvědčení o absolvování: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] do 21. 2. 2021. Studium je v rámci uvedeného programu na základě koncepce studia zveřejněné na webových stránkách žalované rozděleno do 3 ročníků. Žalobkyně v rámci studia prvního ročníku absolvovala první semestr výuky. Žalobkyně uhradila v souladu se smlouvou školné, a to při podpisu smlouvy o studiu částku 5 000 Kč, dne 24. 9. 2019 částku 9 000 Kč a dne 27. 12. 2019 částku 9 000 Kč Celkem uhradila žalobkyně částku 23 000 Kč. Dne 19. 4. 2020 žalovaná sdělila studentům, že jim v souvislosti s koronavirovou pandemií a zavřením škol nabízí dvě varianty: a) online od 15. 5. 2020 do 30. 6. 2020 nebo b) prodloužení studia. Dne 30. 4. 2020 sdělila žalobkyně emailem žalované, že nesouhlasí s žádnou z náhradních variant studia a žádá vrácení části školného. Dne 3. 5. 2020 žalovaná sdělila emailem svým studentům, že v případě, že si nezvolili variantu studia a), jsou automaticky zařazeni do varianty b). Dne 7. 5. 2020 žalobkyně zaslala žalované odstoupení od smlouvy o studiu z důvodu podstatného porušení smlouvy ze strany žalované spočívajícího v neposkytnutí sjednaného vzdělání, kdy následně dne 11. 5. 2020 právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované odstoupení od smlouvy o studiu pro podstatné porušení smlouvy spočívající v neposkytnutí sjednaného vzdělání. Jako smírný návrh nabídla právní žalobkyně žalované, že postačí vrátit nikoli celé zaplacené školné, ale jeho polovinu tj. 11 500 Kč. Dne 18. 5. 2020 právní zástupce žalované sdělil právní zástupkyni žalobkyně, že odstoupení od smlouvy považuje za neoprávněné, tedy bez právních účinků. Dne 18. 6. 2020 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 23 000 Kč. Výzva byla doručena právnímu zástupci žalované dne 19. 6. 2020.

8. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

9. Podle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

10. Podle ust. § 1759 občanského zákoníku, smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

11. Podle ust. § 1764 občanského zákoníku, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v § 1765 a 1766.

12. Podle ust. § 1765 občanského zákoníku, dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. Právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li na sebe nebezpečí změny okolností.

13. Podle ust. § 1766 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán.

14. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku, od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

15. Podle ust. § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

16. Dle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 10. 3. 2020 č. j.: MZDR 10676/2020-1 MIN/KAN, ministerstvo zakázalo s účinností ode dne 11. března 2020: osobní přítomnost žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a školských zařízeních podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů; osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Mimořádné opatření bylo vydáno v souvislosti s nepříznivým vývojem epidemiologické situace ve výskytu onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem s označením SARS-CoV-2 v Evropě. Předmětem opatření je zákaz vzdělávání na všech typech škol pro potřebu ochrany před výskytem a šířením onemocnění COVID-19. Hromadné vzdělávání na všech typech škol představuje vyšší riziko přenosu onemocnění vzhledem k vysoké kumulaci osob ve vymezeném prostoru. Opatření se zaměřuje na všechny osoby organizující vzdělávání podle shora uvedených zákonů. Toto opatření je jedním z důležitých předpokladů zamezení šíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2 na území České republiky.

17. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, kterou účastníci označili jako smlouva o studiu. Tato smlouva dále odkazuje na studijní řád žalované, se kterým se žalobkyně prokazatelně při podpisu smlouvy o studiu seznámila, neboť tuto skutečnost stvrdila svým podpisem. Podstata sporu účastníků spočívá v tom, zda je právně účinné a platné odstoupení žalobkyně od smlouvy o studiu, tedy zda byly pro toto právní jednání dány zákonné předpoklady. Odstoupení od smlouvy bylo žalobkyní koncipováno tak, že k podstatnému porušení předmětné smlouvy mělo dojít v důsledku její změny, kdy studentům byly nabídnuty dvě varianty pokračování ve studiu, a to online způsob výuky, případě posunutí studia na nejbližší možnou dobu. Žalobkyně v listině označené jako„ Odstoupení od smlouvy o studiu“ ze dne 11. 5. 2020 tvrdila, že škola pochybila, když studentce neposkytla sjednané vzdělání. V rámci právního hodnocení dospěl soud k závěru, že zde k podstatnému porušení smlouvy tak, jak jej předpokládá ust. § 1765 občanského zákoníku, když nabídka online vzdělání byla vyvolána objektivní nemožností poskytovat vzdělání jinou formou z důvodu vládních opatření. Podle ust. § 1764 občanského zákoníku byly oba účastníci povinni smlouvu splnit, žalovaná poskytnutím adekvátní formy vzdělání a žalobkyně uhrazením školného, což obě učinily. Kdy ze smlouvy uzavřené mezi účastníky nevyplývá pro tuto situaci možnost účastníka odstoupit od smlouvy podle ust. § 2001 občanského zákoníku.

18. K zavedení způsobu online výuky došlo ve všech úrovních studia (základní, středoškolské, vysokoškolské atd.), kdy tento byl následně nařízen ze strany MŠMT jako adekvátní způsob vzdělávání v dané situaci. Studenti, kteří preferovali online výuku, tedy měli možnost se k ní přihlásit, ti, kteří chtěli pokračovat ve studiu po zrušení vládních opatření, setrvali ve variantě b).

19. V daném případě nešlo o jednostrannou změnu smlouvy, když žalovaná pouze nabídla svým studentům alternativu online výuky (varianta a) s tím, že pokud na tuto nepřistoupí, bude pokračováno ve studiu v okamžiku, kdy to okolnosti dovolí. Navíc žalovaná byla k této úpravě oprávněna v souladu s příslušným ustanovením studijního řádu, který je součástí smlouvy o studiu a se kterým byla žalobkyně seznámena. Ze strany žalované tedy nedošlo k porušení smlouvy o studiu ze dne [datum].

20. Ačkoli žalobkyně uvedla, že se nejedná o důvody odstoupení od smlouvy, soud i přes tuto skutečnost uvádí, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná jakožto vzdělávací subjekt získala akreditaci instituce od MŠMT, jakož i k provádění vzdělávacího programu a vydávání osvědčení o absolvování: [obor] [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně vztahuje akreditaci vzdělávacího programu určeného pro speciální pedagogy a psychology na své vzdělání [anonymizováno]. Žalobkyně je však pouze bakalář v oboru [anonymizováno], žalobkyně není ani speciální pedagog, ani psycholog, tedy nespadá do cílové skupiny akreditovaného programu. Speciální pedagogové a psychologové jsou jedinou cílovou skupinou, na níž se vztahuje akreditace programu MŠMT. Žalobkyně nestudovala tento akreditovaný program, ale program, který končí možností získání diplomu do instituce akreditované MŠMT. Žalobkyně získala bakalářský titul z oboru [anonymizováno], avšak akreditovaný program se týkal pouze speciálních pedagogů a psychologů, což žalovaná uvádí na svých webových stránkách.

21. Odstoupení od smlouvy, o které žalobkyně opírá svůj nárok, je tedy neúčinné a neplatné. Nabídka online výukového programu byla jen nutná reakce na pandemickou situaci v České republice. Pokud by škola k takovému opatření nepřistoupila, pak by právě mohla být studenty sankcionována za neposkytování vzdělání. Pokud žalobkyně nabyla přesvědčení, že vlivem postupu školy došlo k podstatné změně poměrů, jak má na mysli ust. § 1765 a 1766 občanského zákoníku, měla podle těchto zákonných ustanovení jednat, tedy domáhat se obnovení jednání o smlouvě, případně se obrátit na soud s návrhem na obnovení rovnováhy v případě, že k dohodě nedojde. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 621,10 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 000 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 020 Kč za sepis odporu dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 020 Kč za písemné podání - sepis vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 020 Kč za jednání s klientem dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 010 Kč za účast na jednání soudu - vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 910 Kč ve výši 2 711,10 Kč O místu plnění ve výroku II. soud rozhodoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.