18 C 218/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 31. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 21. 12. 2017 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek [právnická osoba], včetně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. [anonymizováno] uzavřela se žalovanou dne 18. 9. 2014 Smlouvu o zápůjčce ve znění Smluvních podmínek účinných od 10. 11. 2014, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Smluvní strany si dohodly, že smlouva o zápůjčce je považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku, na základě žádosti žalovaného a následného schválení zápůjčky žalobkyní. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaná se zavázala dle Smluvních podmínek vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky věřiteli do 28. 11. 2014. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 28. 11. 2014 zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila v plné výši. Žalovaná tak porušila svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas. Ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 4 000 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně dále požaduje příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení ode dne 29. 11. 2014 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 21. 12. 2017 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek [právnická osoba], včetně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. [anonymizováno] uzavřela se žalovanou dne 18. 9. 2014 Smlouvu o zápůjčce ve znění Smluvních podmínek účinných od 10. 11. 2014, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč Smluvní strany si dohodly (čl. 3 Smluvních podmínek), že smlouva o zápůjčce je považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobkyně poskytne žalované zápůjčku, na základě žádosti žalované a následného schválení zápůjčky žalobkyní. Smlouva o zápůjčce ([jméno] [anonymizováno]) byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se Smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi v nich uvedených ve smyslu § 5 a 6 zákona o spotřebitelském úvěru, které tvoří nedílnou součást těchto Podmínek a jsou k dispozici na Internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaná rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaná se zavázala dle Smluvních podmínek vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky (čl. 8 Smluvních podmínek) věřiteli do 28. 11. 2014. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 28. 11. 2014 zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila v plné výši. Žalovaná tak porušila svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas. Žalované tak zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku ve výši 4 000 Kč, která se skládá z části nevrácené zápůjčky. Žalobkyni dále náleží příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení ode dne 29. 11. 2014 do zaplacení.

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

7. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

8. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

13. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

15. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s poplatky (které však žalobkyně nepožaduje) splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu o zápůjčce a poskytla žalované finanční prostředky ve sjednané výši, a to převodem na její bankovní účet. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky celkem 4 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a přísluší jí tak právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen„ vyhl.“), a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení a předžalobní výzva), jakož i za tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl., a dále 21% DPH z odměny a režijních paušálů ve výši 189 Kč, a to vše v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.