18 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 58 886,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 886,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 381,23 Kč, s úrokem ve výši 13,767 % ročně z částky 58 886,70 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 931,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 886,70 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 352,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 58 886,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní úvěrovou smlouvu č. SUA21/004852. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 170 998 za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla. Žalovaná se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 815 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla určena na den datum. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas a žalobkyně z tohoto důvodu úvěr zesplatnila ke dni datum. Do dne zesplatnění uhradila žalovaná na poskytnutý úvěr částku 117 136,33 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 135 485,04 Kč. Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem práva k vozidlu. Dne datum přistoupila žalobkyně k prodeji vozidla a po odečtení nákladů zpeněžení byla částka získaná z prodeje odečtena od celkového dluhu žalované. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úvěrové smlouvy č. SUA21/004852 ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 170 998 Kč. Předmětem financování bylo motorové vozidlo jméno FO, VIN VIN kód. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,767272 %. Žalovaná se zavázala úvěr žalobkyni vrátit v celkem hodnota měsíčních splátkách ve výši 3 815 Kč (včetně pojistného a doplňkových služeb). Jednotlivé měsíční splátky byly splatné vždy do 8. dne kalendářního měsíce. V bodě 6 smlouvy byl sjednán zajišťovací převod práva, podle kterého vlastnické právo k autu bylo převedeno na žalobkyni. Zajišťovací převod práva zanikne v případě úplného splacení dluhů žalované, které souvisí s touto smlouvou. V případě nesplácení sjednaných splátek bylo sjednáno, že žalobkyně odebere žalované auto, auto zpeněží a výtěžek zpeněžení započte na dluh žalované vůči žalobkyni. - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaná byla informována o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…); - Z výzvy k zaplacení celého úvěru zesplatnění ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr poskytnutý žalované z důvodu dlouhodobého nehrazení sjednaných splátek. Žalobkyně zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 135 485,04 Kč; - Z kupní smlouvy ze dne datum vyplývá, že společnost právnická osoba prodala osobní automobil jméno FO, VIN VIN kód za částku 79 000 Kč; - Z oznámení o prodeji vozidla a z výzvy k doplacení dluhu ze dne datum vyplývá, že vozidlo jméno FO, VIN VIN kód bylo prodáno za částku 79 000 Kč bez DPH. Náklady spojené s prodejem vozidla činily 11 524,04 Kč a náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla činily 552,66 Kč. Celkový výnos z prodeje vozidla po odečtení nákladů činil 66 923,30 Kč; - Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího archu ze stejného dne vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy o úvěru č. SUA21/004852 ve výši 69 777,20 Kč nejpozději do datum.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní Úvěrovou smlouvu (dále také jako "Smlouva"), za účelem financování osobního automobilu jméno FO, VIN VIN kód. Na základě této úvěru smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 170 998 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkem v 72 měsíčních splátkách po 3 815 Kč. Jelikož žalovaná jednotlivé splátky nesplácela řádně a včas dostala se do prodlení a žalobkyně přistoupila dne datum k zesplatnění celého dluhu. Ve Smlouvě byl mezi žalobkyní a žalovanou sjednán zajišťovací převod práva k automobilu a možnost žalobkyně automobil prodat v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením dluhu. Jelikož žalovaná svůj dluh ani následně neuhradila, přistoupila žalobkyně k prodeji osobního automobilu. Automobil byl prodán za částku 79 000 Kč. Od této částky byla odečtena částka představující náklady spojené s prodejem vozidla ve výši 11 524,04 Kč a částka ve výši 552,66 Kč představující náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla. Zbývající částka ve výši 66 923,30 Kč byla odečtena od dlužné částky. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalované a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovanou výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a smluvní pokuty, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v adresa, pobočka v Olomouci ze dne datum, č.j. spisová značka). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné částky, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli byla tato poskytnutá částka v žalované výši uhrazena. Žalovaná takto nepostupovala a úhradu žalované dlužné pohledávky soud za prokázanou nemá. Vzhledem k prodlení žalované současně žalobkyni svědčí nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni jí žalobou požadovaný nárok přiznal a žalovanému uložil povinnost jej žalobkyni uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř. jakožto lhůta obecná pariční třídenní.

16. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého měla žalobkyně plný procesní úspěch ve věci a žalovaná tak byla zavázána k náhradě nákladů řízení ve výši 4 352,50 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 356 Kč, odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 350 Kč za tři úkony právní služby po 450 Kč, tj. převzetí věci, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč a 21% DPH. adresa plnění určil soud k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.