18 C 232/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 62 258 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 62 258 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 143,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 300,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 39 332 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,53 % ročně z částky 39 332 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 720,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 ve znění jejího doplnění ze dne 24. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 62 258 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 11. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 7. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. K jednání dne 26. 10. 2021 se nedostavila žalobkyně ani žalovaná, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupce žalobkyně a žalované.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z karty zákazníka, z dohody o změně pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z výpisu z centrální evidence exekucí a z výpisu z účtu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 30. 11. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením předmětné Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě ze dne 30. 11. 2017, že je rozvedená, má jedno nezaopatřené dítě, žije sama v nájemním bytě, má vyšší odborné vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve výši 22 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 12 410 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované úvěr splácet na základě předložených výplatních pásek, dohody o změně pracovní smlouvy, dále z výpisu z centrální evidence exekucí s žádnými nalezenými záznamy k osobě žalované. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč počínaje 23. 1. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2019; - z upomínky o zaplacení dlužných splátek, že vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela sjednaný úvěr řádně a včas, vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou před zesplatněním celého dluhu k úhradě splatné části dluhu ve výši 31 660 Kč dopisem ze dne 11. 4. 2019; - z oznámení o zesplatnění, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované dopisem ze dne 5. 6. 2019, že úvěr číslo se stal ke dni 5. 6. 2019 splatný v celém rozsahu a současně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 62 558 Kč; - ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů a z podacího lístku, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 7. 2020, odeslaným dne 27. 8. 2020; - z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní dopisem ze dne 20. 12. 2020 vyzvána k úhradě celkové dlužné částky plynoucí z uzavřené Smlouvy předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 21. 12. 2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne 30. 11. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením předmětné Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě ze dne 30. 11. 2017, že je rozvedená, má jedno nezaopatřené dítě, žije sama v nájemním bytě, má vyšší odborné vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve výši 22 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 12 410 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované úvěr splácet na základě předložených výplatních pásek, dohody o změně pracovní smlouvy, dále z výpisu z centrální evidence exekucí s žádnými nalezenými záznamy k osobě žalované. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč počínaje 23. 1. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela sjednaný úvěr řádně a včas, vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou před zesplatněním celého dluhu k úhradě splatné části dluhu ve výši 31 660 Kč dopisem ze dne 11. 4. 2019. Následně právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované dopisem ze dne 5. 6. 2019, že úvěr číslo se stal ke dni 5. 6. 2019 splatný v celém rozsahu a současně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 62 558 Kč. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 31 715 Kč, z toho: na jistinu 10 668 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 16 647 Kč a na poplatek za administrativní činnost 3 500 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 5. 12. 2018. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 7. 2020, odeslaným dne 27. 8. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní dopisem ze dne 20. 12. 2020 vyzvána k úhradě celkové dlužné částky plynoucí z uzavřené Smlouvy předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 21. 12. 2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

8. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. V tomto ohledu je na místě dále odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud ve věci posouzení úvěruschopnosti uzavřel, že:„ …Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalované částku 50 000 Kč, kterou žalovaná řádně nesplácela. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnila, resp. že tento její dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 62 258 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 720,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 491 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 258 Kč ve výši 10 860 Kč za celkem tři úkony právní služby sestávající z částky 3 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 620 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 620 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč (z odměny a náhrad) ve výši 2 469,60 Kč. Soud nepřiznal právnímu zástupci žalobkyně odměnu za doplnění žaloby učiněné na výzvu soudu z důvodu, že skutková tvrzení v žalobě byla, pokud se týkalo posouzení úvěruschopnosti, neúplná. Žalobkyně má svou procesní povinnost tvrdit řádně a úplně všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti splnit již v podané žalobě a nelze klást k tíži žalované, že tak v tomto případě neučinila. Lhůtu k plnění stanovil soud 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. obec plnění nákladů řízení je právní zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.