18 C 233/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 910 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 205,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 640 Kč a částku 910 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2022 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 910 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 10. 7. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 2 490 Kč spolu s příslušenstvím do 9. 8. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [právnická osoba]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, provedl verifikační platbu, [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 2 000 Kč na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dne 8. 12. 2021 byla mezi spol. Zaplo a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 3 552 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplaceného úroku 490 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 912 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradila ničeho. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 912 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 10. 8. 2020 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 2 000 Kč do 8. 11. 2021. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 7. 4. 2022.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 10. 7. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 2 490 Kč spolu s příslušenstvím do 9. 8. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet Zaplo. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, provedl verifikační platbu, [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 2 000 Kč na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dne 8. 12. 2021 byla mezi spol. Zaplo a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 3 552 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplaceného úroku 490 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 912 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradila ničeho. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 912 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 10. 8. 2020 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 2 000 Kč do 8. 11. 2021. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 7. 4. 2022.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.

7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje plnění sjednané stranami pro případ prodlení a upomínání. Žalobkyně taktéž prokázala, že došlo k řádnému postoupení pohledávky. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 678,15 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (částečné zpětvzetí) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč.

9. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.