18 C 258/2018

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci o 34 328 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 998,57 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 659,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 777,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 473,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 19 473,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci toho rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 9 329,43 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 105,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou soudu dne 29. 6. 2018 s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 21. 4. 2015 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 394 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 897 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 521 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 976 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 5. 2015. Právnímu předchůdci žalobkyně proto v souladu s čl. 12 Smluvních podmínek vzniklo dne 17. 9. 2015 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 21 183,13 Kč a na dlužném poplatku částku 17 188,87 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 16. 11. 2017 činila výše pohledávky za žalovanou částku 38 372 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 38 372 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 21 183,13 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 17 188,87 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 284,62 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 286,79 Kč, úroků ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 183,13 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 183,13 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se žalobou žalobkyně nesouhlasí, uplatněný nárok zcela neuznává a má za to, že je žaloba nedůvodná, a vznesla námitku promlčení. Dále uvedla, že žalobou uplatněný poplatek představuje zakázané ujednání a je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

3. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 18C 258/2018-102 ze dne 18. 3. 2019, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č.j. 75Co 176/2019-124 ze dne 6. 6. 2019. Předmětem řízení pak zůstala částka 34 328 Kč (tj. jistina ve výši 19 473,88 Kč a poplatek ve výši 14 854,12 Kč).

4. V dané věci je dána mezinárodní příslušnost Okresního soudu v Olomouci dle nařízení Brusel I bis, když žalovaná je státním příslušníkem [země], a to podle ustanovení kapitoly II. oddílu 2, článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis. Podle tohoto ustanovení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž pro účely tohoto ustanovení je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, což jsou v daném případě [obec] v obvodu Okresního soudu v Olomouci. Pojem služba ve smyslu Nařízení Brusel I bis je totiž třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu, přičemž poskytnutí zápůjčky lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu a v případě takovéto poskytnuté služby je místně příslušný soud na území státu v místě, kde služba byla nebo měla být poskytnuta, tedy v místě, kde byla zápůjčka poskytnuta.

5. Soud učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 21. 4. 2015 a smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 21. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně tuto půjčku splatit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 674 Kč. Strany se dohodly na poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 18 394 Kč, když pravidelná splátka tohoto poplatku byla zahrnuta do příslušných týdenních splátek. Žalovaná podpisem Smlouvy vzala na vědomí, že peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč obdrží v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly také smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Dle čl. 11 Podmínek se účastníci dohodli na prodloužení promlčecí doby v trvání 6 let. Dle čl. 12 Podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Žalovaná potvrdila, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé; - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 16. 11. 2017, včetně přílohy [číslo] – seznamu postupovaných pohledávek, že dne 16. 11. 2017 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni; - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, včetně poštovního podacího archu, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky od společnosti [právnická osoba] na žalobkyni přípisem ze dne 16. 11. 2017, který byl žalované zaslán dne 6. 12. 2017; - z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 5. 2018, že přípisem právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána ke splnění svého dluhu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Výzva byla odeslána dne 18. 5. 2018; - z přehledu plateb a legendy k přehledu plateb, jakým způsobem byla zápůjčka splácena a jaké platby byly předepsány.

6. Po doplnění dokazování učinil soud ve věci následující skutková zjištění: - ze zákaznické karty ze dne 21. 4. 2015, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalované z předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisu z katastru nemovitostí. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kadeřnice (zaměstnavatel [jméno] [příjmení], [IČO]), nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, uvedla výši jejího příjmu a výdajů (současně tak použitelného příjmu). Obchodní zástupce, který smlouvu se žalovanou uzavíral, ověřil zaměstnání žalované telefonicky dne 21. 4. 2015 na telefonním čísle [tel. číslo]. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Dále žalovaná čestně prohlásila, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu této karty pravdivý. Současně prohlásila, že nezamlčela žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí o zápůjčku; - z lustrace v registru obyvatel, že žalované byl vydán občanský průkaz dne 15. 4. 2015 s platností do 15. 4. 2025.

7. S ohledem na závěry rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 7. 2020 ve věci téhož žalobce (a jeho právního předchůdce) upustil soud od výslechu navržené svědkyně [celé jméno svědkyně].

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 21. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“), které mj. upravují v čl. 11, že se účastníci dohodli na prodloužení promlčecí doby v trvání 6 let a v čl. 12, že byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ V čl. 13 Smluvních podmínek je ujednáno, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Částku půjčky obdržela žalovaná v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 18 394 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 674 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná uhradila poslední splátku dne 19. 5. 2015, další splátku splatnou dne 26. 5. 2015 již neuhradila, právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dne 27. 5. 2015 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 21 183,13 Kč a na dlužném poplatku částku 17 188,87 Kč. Žalovaná na tuto dlužnou částku nezaplatila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedených Smluv, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2017. Ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni již žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě žalobní pohledávky dopisem ze dne 17. 5. 2018. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalované z předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisu z katastru nemovitostí. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kadeřnice (zaměstnavatel [jméno] [příjmení], [IČO]), nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, uvedla výši jejího příjmu a výdajů (současně tak použitelného příjmu). Obchodní zástupce, který smlouvu se žalovanou uzavíral, ověřil zaměstnání žalované telefonicky dne 21. 4. 2015 na telefonním čísle [tel. číslo]. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Dále žalovaná čestně prohlásila, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu této karty pravdivý. Současně prohlásila, že nezamlčela žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí o zápůjčku.

9. Dle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

11. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Dle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Dle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

17. Soud s ohledem na shora uvedená skutková zjištění po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná a v tomto rozsahu jí také vyhověl.

18. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když soud vycházel z informací, které se podávají z provedeného důkazu – zákaznické karty, a to s ohledem na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 Krajský soud dospěl k závěru, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdila i sama žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě. Soud tedy nemá důvod o doložení listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje. Právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalované z předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisu z katastru nemovitostí. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kadeřnice (zaměstnavatel [jméno] [příjmení], [IČO]), nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, uvedla výši jejího příjmu a výdajů (současně tak použitelného příjmu). S přihlédnutím k týdenní splátce zápůjčky 674 Kč, lze považovat úsudek poskytovatele zápůjčky o schopnosti žalované tuto splácet za přiléhavý a dostatečně prokázaný.

19. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, když právní předchůdce žalobkyně plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v žalobkyní shora tvrzené výši, a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit dohodnutý poplatek.

20. Co se týče vznesené námitky promlčení, na tuto žalobkyně reagovala v odvolání, kdy z původně žalované částky 38 372 Kč zůstala předmětem řízení částka 34 328 Kč (tj. jistina ve výši 19 473,88 Kč a poplatek ve výši 14 854,12 Kč). Soud dospěl k závěru, že ve zbývající části žalovaný nárok promlčený není, neboť v čl. 12 smluvních podmínek si právní předchůdce žalobkyně a žalovaná nesjednali automatické zesplatnění celého dluhu, nýbrž pouze formu ztráty výhody splátek dle ustanovení § 1931 občanského zákoníku, které k zesplatnění celého dluhu vyžaduje výzvu k plnění.

21. Co se týče sjednaných úroků a poplatků v této smlouvě o zápůjčce, ty soud považuje za přiměřené a dobrým mravům neodporující. Úroky v celkové výši 2 897 Kč z jistiny 22 000 Kč, jež byly sjednány na dobu přesahující 1 rok (měly být splaceny v 60 týdenních splátkách), se sjednanou úrokovou sazbou 20,5 % ročně soud nepovažuje za podstatně převyšující obvyklou úrokovou míru. Ani v souhrnu s poplatky za administrativní činnost ve výši 4 521 Kč nelze zatížení žalované při takovýchto rizikových zápůjčkách bez zajištění považovat za nepřiměřené. Co se týče hotovostního inkasa splátek, to bylo zvoleno žalovanou jako zákazníkem (jinak měla možnost platit bez poplatku bezhotovostně). Toto inkaso se vztahovalo ke každotýdennímu výběru splátky zápůjčky oprávněným poskytovatelem zápůjčky v bydlišti žalované, kdy s těmito náklady musela být žalovaná při podpisu smlouvy srozuměna. Soud však v dané věci přiznal hotovostní inkaso splátek pouze za uskutečněné výběry, a ve zbývající části ho zamítl (žalobkyně požadovala hotovostní inkaso splátek za splátky od 3. 6. 2015 do 14. 6. 2016, tj. celkem 51 splátek, z toho hotovostní inkaso splátek činí součet položek HC + HI: (113,26 Kč + 69,67 Kč) x 51= 9 329,43 Kč). Žaloba žalobkyně tedy byla co do částky 9 329,43 Kč zamítnuta, neboť v této částce se jednalo o službu hotovostní inkaso splátek, která však žalobkyni nebyla poskytnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 105,62 Kč, přičemž tato částka představuje 30,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 253 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 372 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 520 Kč ve výši 7 459,20 Kč Celkem tedy uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 105,62 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.