18 C 270/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalovaného o 3 752 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 752 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 752 Kč s příslušenstvím s odůvodněním: žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 23. 1. 2018 úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 4. 2018. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a částka 752 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 23. 1. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 2. 2021. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Předžalobní výzva k plnění byla zaslána dne 2. 2. 2021.

2. Podáním ze dne 2. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 752 Kč s příslušenstvím zpět.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.

5. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem (smlouva o postoupení pohledávek, včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky). Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 23. 1. 2018 úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 4. 2018. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 23. 1. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného (všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, formulář pro standartní informace, smlouva o zápůjčce). Úvěr byl žalovanému poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 2. 2021 (výzva, podací lístek). Celková výše nároků žalobkyně 3 000 Kč, tj. zapůjčená částka.

6. Podle ust. § 96 o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

9. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

10. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)

11. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

13. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

14. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Žalobkyně dříve, než soud začal jednat ve věci samé, vzala podanou žalobu co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 752 Kč s příslšenstvím zpět, soud proto rozhodl v rozsahu tohoto zpětvzetí a řízení dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. tohoto usnesení částečně zastavil, když nebylo zapotřebí zjišťovat stanovisko žalovaného dle ust. § 96 odst. 3 o.s.ř., neboť ve věci dosud nebylo jednáno.

17. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.

18. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 3 000 Kč a zákonného úroku z prodlení tak soud shledal důvodným.

19. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 x 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.