18 C 281/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 38 041,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 041,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 670 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 38 041,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 2. 2019 částku ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 78 279 Kč, tato částka zahrnovala jistinu zápůjčky a celkové náklady, tj. obchodní úrok ve výši 33 879 Kč a administrativní poplatek ve výši 14 400 Kč. Žalovaný platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně, když dle tvrzení žalobkyně uhradil formou dílčích splátek částky 8 989 Kč, 22 961 Kč a 7 200 Kč, poté s placením svých závazků přestal a ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně tedy neuhrazenou část zápůjčky v souladu se smlouvou o zápůjčce zesplatnila ke dni 4. 6. 2021. Žalobkyně po žalovaném požaduje pohledávku v celkové výši 38 041,83 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z návrhu smlouvy, že není vypsán na jméno žalovaného, není ani podepsán žádnou ze stran, avšak je vystaven dne 19. 2. 2019. Je zde uvedena výše úvěru 30 000 Kč, celková částka k úhradě 78 279 Kč, úrok 58 % p. a., RPSN 112,9 %; - ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru, že je uvedena výše úvěru 30 000 Kč, celková částka k úhradě 78 279 Kč, úrok 58 % p. a., RPSN 112,9 %, avšak nejsou podepsány žádnou ze stran, ale jsou vystaveny dne 19. 2. 2019; - z formuláře příjmů a výdajů žalovaného, že je uveden příjem ze zaměstnání 19 000 Kč, pravidelné měsíční splátky půjček 2 500 Kč, průměrné měsíční výdaje 2 000 Kč, bydlení u rodičů, vzdělání základní; - z výplatních lístků žalovaného, že za říjen 2018 činil příjem žalovaného od zaměstnavatele [anonymizováno] [obec] částku 26 411 Kč, za listopad 2018 částku 24 078 Kč, za prosinec 2018 částku 35 874 Kč; - z kopie občanského průkazu žalovaného a jeho lustrace, že není veden jako neplatný doklad; - z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za leden 2019, že počáteční zůstatek byl mínus 23 086 Kč, konečný zůstatek 27 124 Kč s tím, že dne 15. 1. 2019 byla připsána platba mzdy od [právnická osoba] ve výši 22 731 Kč; za listopad 2018 počáteční zůstatek byl mínus 20 356 Kč, konečný zůstatek mínus 23 071 Kč, za prosinec 2018 počáteční zůstatek byl mínus 23 071 Kč, konečný zůstatek mínus 23 083 Kč - ze smlouvy o zápůjčce a obchodních podmínek, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 2. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 78 279 Kč, tato částka zahrnuje jak jistinu zápůjčky, tak i celkové náklady, tj. obchodní úrok a administrativní poplatek, a to ve 36 měsíčních splátkách po 2 175 Kč a závěrečnou 36. splátku ve výši 2 154 Kč. V čl. 6 a násl. smlouvy o zápůjčce si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle čl. 6, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.

1. A. až II.

1. D. sazebníku v závislosti na délce prodlení. Dle čl. 7 v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení je žalobkyně oprávněna v souvislosti s uplatněním pohledávky tuto informaci oznámit písemnou upomínkou odeslanou do vlastních rukou a žalovaný za tuto upomínku zaplatí upomínečné sjednané dle II. 2 sazebníku. Dle čl. 8 písmena a) pokud zákazník včas nesplní povinnost vyplývající z této dílčí smlouvy uhradit splátku je žalobkyně, jakožto věřitel oprávněna celou zbývající, dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky prohlásit za splatnou a zároveň žalobkyně poskytne dodatečnou lhůtu sedmi kalendářních dní ode dne doručení informace o zesplatnění k úhradě dluhu, neuhradí-li žalovaný dluh ani v této lhůtě je žalobkyně oprávněna po jejím uplynutí uplatnit smluvní pokutu ve výši dle II.

1. E. Sazebníku. Celková smluvní pokuta podle článku 6 a, nebo 8 může činit maximálně 70 % jistiny poskytnuté zápůjčky; - ze splátkového kalendáře ze dne 19. 2. 2019, že je podepsán žalobkyní i žalovaným a bylo jím v souvislosti se smlouvou o zápůjčce [číslo] předepsáno 36 měsíčních splátek po 2 175 Kč a závěrečnou 36. splátku ve výši 2 154 Kč; - z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 22. 9. 2019, že došlo k převodu částky 30 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného; - z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 14. 1. 2021, že byl vyzván žalovaný zástupcem žalobkyně k úhradě dlužných splátek. - z oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce [číslo] že žalobkyně žalovanému oznámila, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 34 868,97 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 21 011 Kč, z úroku ve výši 5 509 Kč, ze zákonného úroku do zesplatnění ve výši 399,97 Kč, z dlužných administrativních poplatků ve výši 2 400 Kč, z dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 5 549 Kč; - ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, že měsíční poplatek za správu zápůjčky je 400 Kč, úrok za poskytnutí zápůjčky je 58 % p. a., smluvní pokuta dle bodu II.

1. A je 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splácením splátky nebo její části, a to až do 30. dne trvajícího prodlení. Dle bodu II.

1. B. je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den od 31. do 60. dne trvajícího prodlení, dle bodu II.

1. C 50 Kč za jednotlivé porušení; - z vyčíslení pohledávky žalobkyní, vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ke dni 4. 6. 2021, že celková žalovaná částka je 38 041,83 Kč a skládá se z neuhrazené jistiny, která celkově činila částku 30 000 Kč a na kterou bylo doposud uhrazeno před zesplatněním v podobě splátek dle splátkového kalendáře 8 989 Kč před zesplatněním formou dílčích splátek nezaplatil žalovaný ničeho a po zesplatnění uhradil 0 Kč. Žalovaná jistina tedy činí 21 011 Kč. Dále se žalovaná částka skládá z neuhrazeného obchodního úroku, který v celkové výši činil částku 28 470 Kč, kdy žalovaný před zesplatněním na splátky uhradil částku 22 961 Kč a dílčí část žalované částky tak činí 5 509 Kč a z neuhrazených administrativních poplatků, jejichž výše činila celkem 9 600 Kč a žalovaný před zesplatněním uhradil částku 7 200 Kč a dílčí část žalované částky tak činí 2 400 Kč. Dále z neuhrazeného zákonného úroku, který ke dni vyčíslení pohledávky, činí částku 1 076, 85 Kč, z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 7 294,98 Kč a z neuhrazených nákladů na upomínečné ve výši 750 Kč; - z předžalobní upomínky ze dne 29. 3. 2021, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 35 476,76 Kč.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně před uzavřením závazku s žalovaným zkoumala jeho úvěruschopnost. Z výplatního lístku žalovaného zjistila, že za říjen 2018 činil příjem žalovaného od zaměstnavatele [anonymizováno] [obec] částku 26 411 Kč, za listopad 2018 částku 24 078 Kč, za prosinec 2018 částku 35 874 Kč. Z kopie občanského průkazu žalovaného a jeho lustrace, že není veden jako neplatný doklad. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za leden 2019, že počáteční zůstatek byl mínus 23 086 Kč, konečný zůstatek 27 124 Kč s tím, že dne 15. 1. 2019 byla připsána platba mzdy od [právnická osoba] ve výši 22 731 Kč; za listopad 2018 počáteční zůstatek byl mínus 20 356 Kč, konečný zůstatek mínus 23 071 Kč, za prosinec 2018 počáteční zůstatek byl mínus 23 071 Kč, konečný zůstatek mínus 23 083 Kč. Žalobkyně pak vystavila návrh smlouvy a Standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde je uvedena výše úvěru 30 000 Kč, celková částka k úhradě 78 279 Kč, úrok 58 % p. a., RPSN 112,9 %, listiny však nejsou podepsány žádnou ze stran, ale jsou vystaveny dne 19. 2. 2019. Následně strany uzavřely dne 19. 2. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 78 279 Kč, tato částka zahrnuje jak jistinu zápůjčky, tak i celkové náklady, tj. obchodní úrok a administrativní poplatek, a to ve 36 měsíčních splátkách po 2 175 Kč a závěrečnou 36. splátku ve výši 2 154 Kč. Částka byla poukázána na účet žalovaného dne 22. 9. 2019. V čl. 6 a násl. smlouvy o zápůjčce si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle čl. 6, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.

1. A. až II.

1. D. sazebníku v závislosti na délce prodlení. Dle čl. 7 v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení je žalobkyně oprávněna v souvislosti s uplatněním pohledávky tuto informaci oznámit písemnou upomínkou odeslanou do vlastních rukou a žalovaný za tuto upomínku zaplatí upomínečné sjednané dle II. 2 sazebníku. Dle čl. 8 písmena a) pokud zákazník včas nesplní povinnost vyplývající z této dílčí smlouvy uhradit splátku je žalobkyně, jakožto věřitel oprávněna celou zbývající, dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky prohlásit za splatnou a zároveň žalobkyně poskytne dodatečnou lhůtu sedmi kalendářních dní ode dne doručení informace o zesplatnění k úhradě dluhu, neuhradí-li žalovaný dluh ani v této lhůtě je žalobkyně oprávněna po jejím uplynutí uplatnit smluvní pokutu ve výši dle II.

1. E. Sazebníku. Celková smluvní pokuta podle článku 6 a, nebo 8 může činit maximálně 70 % jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalovaný platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně ve výši 39 150 Kč a následně s placením svých závazků přestal, ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně neuhrazenou část zápůjčky v souladu se smlouvou o zápůjčce zesplatnila ke dni 4. 6. 2021. Žalovaný byl předtím písemně vyzván k úhradě dlužné splátky zástupcem žalobkyně dne 14. 1. 2021. Oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne 5. 3. 2021 byl žalovaný informován, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce a byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové 34 868,97 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 21 011 Kč, z úroku ve výši 5 509 Kč, ze zákonného úroku do zesplatnění ve výši 399,97 Kč, z dlužných administrativních poplatků ve výši 2 400 Kč, z dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 5 549 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky dne 29. 3. 2021.

5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení § 122 odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla sice posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to dle výše specifikovaných dokladů, avšak dle výpisu z jeho běžného účtu vyplývá, že žalovaný měl počáteční i konečný stav účtu v mínusu a neuvedl žalobkyni ani žádné své pravidelné výdaje. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele zápůjčky vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svou zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Smlouvu o zápůjčce uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu nikoliv dostatečně, řádně a na základě postačujících podkladů.

13. Soud se dále zabýval platností smlouvy o zápůjčce, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků a poplatků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Dle názoru soudu stanovená výše poplatků, které jsou v daném případě skrytým úrokem, a k tomu sjednaného úroku 58 % ročně tj. celkem RPSN 112,9 % se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba podle soudu posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba poplatků, jako skrytých úroků, a obchodního úroku převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednaných sazbách vrátit téměř 2,5 násobek poskytnuté částky (poskytnuto bylo na zápůjčku 30 000 Kč a povinností žalovaného mělo být vrátit ve 36 splátkách celkem 78 279 Kč), je třeba sjednanou výši úroku a poplatků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 58 % ročně. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je sice podstatná sjednaná výše úroků, ale při posuzování rozporu s dobrými mravy nevycházel jen z její výše, ale zejména z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

14. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický a kol. Občanský zákoník I. obecná část C. H. Beck 2014). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků a poplatků, které jsou v daném případě úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků a poplatků (při RPSN 112,9 %) několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků a poplatků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků a poplatků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a poplatků. Žalobkyně tedy na úhradu obchodního úroku a poplatků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nárok nemá.

15. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. I přes výše uvedené závěry však nelze při úvaze o vypořádání bezdůvodného obohacení odhlédnout od skutečnosti, že dříve než dojde k vypořádání bezdůvodného obohacení, je třeba nejprve učinit závěr o jeho výši, tedy tzv. kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá. Při závěru, jak se projeví neplatná smlouva v majetkové sféře účastníků takové smlouvy, je třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Není pak tedy bez významu povaha vzájemného plnění, které si účastníci musejí obecně vydat. V případě smluv o úvěru se typicky jedná o vzájemné peněžité plnění, tedy o vzájemnou restituční povinnost stejného druhu (stejnorodé plnění). V případě stejnorodého (peněžitého) plnění tak poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Uvedené tak znamená, že majetková sféra obohaceného se bez spravedlivého důvodu zvětšila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení pak nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. Určení výše takového ochuzení pak není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním.

16. Soud tedy učinil závěr, že žalobkyně již nebyla ochuzena o žádnou částku (žalovanému předala částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy a od žalovaného získala na stejnorodém plnění částku 39 150 Kč), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Protože však žalovaný žalobkyni uhradil již částku vyšší, než je původní poskytnutá jistina, soud žalobu žalobkyně zamítl. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný byl v tomto řízení žalovaný, který měl ve věci plný úspěch a kterému žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.