18 C 290/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o 23 654,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná 1) a 2) byly povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 23 654,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 654,48 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 8. 9. 2023 domáhala po žalované 1. a žalované 2. (dále společně jen jako„ žalované“) zaplacení částky 23 654,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanými dne 12. 2. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaným poskytla částku ve výši 53 000 Kč. Žalované však řádně neplnily závazky vyplývající ze Smlouvy a ke dni 24. 5. 2020 tak žalobkyně zesplatnila úvěr, nová jistina úvěru k tomuto dni činila 53 332,83 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalovaným uloženo uhradit žalobkyni dlužnou část nové jistiny úvěru, úrok ve výši 35 % p.a., zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 2 346,52 Kč, tedy 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za období prodlení žalovaných s úhradou této nové jistiny úvěru do dne 14. 12. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2023 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalované k úhradě částky 23 654,48 Kč jako smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru za období od 15. 12. 2020 do 22. 8. 2023. Žalované však tuto částku žalobkyni neuhradily a žalobkyně tak podanou žalobou po žalovaných dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 23 654,48 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalované se k žalobě nevyjádřily, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavily. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

3. Dne 13. 2. 2019 uzavřely žalované se žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 53 000 Kč na bankovní účet žalované 2. Dle sjednané smlouvy jsou obě žalované ve vztahu ke všem závazkům ze Smlouvy oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Žalované se zavázaly poskytnutý úvěr splatit celkovou částkou 189 312 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 944 Kč, splatných vždy do 18. dne příslušného kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba ze smlouvy činí 129,65 % p.a. Výše předpokládané RPSN ze smlouvy činí rovněž 129,65 %. Pro případ prodlení žalovaných s úhradou dlužných splátek si strany ujednaly automatické zesplatnění celého úvěru a pro případ prodlení žalovaných s úhradou nové jistiny úvěru si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 2. 2019 akceptovaný žalobkyní dne 13. 2. 2019). Dne 24. 5. 2020 vyhotovila žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalované 2., ve kterém žalovanou 2. vyzvala k okamžité úhradě celé dlužné částky a upozornila žalovanou 2. na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (Oznámení žalobkyně ze dne 24. 5. 2020 adresované žalované 2.). Dne 12. 4. 2021 vydal Okresní soud v Olomouci rozsudek pro zmeškání, č. j. [číslo jednací], kterým zavázal žalované zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 54 831 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částku 2 346,52 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 50 437,47 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 5. 2020 dosáhne částky 227 174 Kč, a dále náklady řízení žalobkyně. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, a proto se tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, pokládají za nesporná, přičemž dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když rozsudek neobsahuje podřazení tvrzených skutkových okolností pod příslušnou právní normu, neboť soud není povolán posuzovat důvodnost či oprávněnost žalobního návrhu (Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] vydal Okresní soud v Olomouci usnesení, č. j. [číslo jednací], kterým zrušil výrok I. rozsudku sp. zn. [číslo jednací] co do povinnosti žalovaných uhradit žalobkyni částku 3 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení a zastavil řízení v této části, když mu bylo doručeno částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně pro chování žalovaných poté, kdy ve věci meritorně rozhodl, přičemž toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci; a dále uvedeným usnesením zavázal žalované k úhradě nově vzniklých nákladů řízení žalobkyně (Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] zaslala právní zástupkyně žalobkyně oběma žalovaným předžalobní upomínky, kterými je vyzvala k úhradě smluvní pokuty za jejich prodlení s úhradou dlužné nové jistiny úvěru v období od 15. 12. 2020 do data sepsání předžalobní upomínky, tedy částky 23 654,48 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání (Předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2023 a podací arch České pošty z téhož dne). Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalované se žalobkyní uzavřely Smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 53 000 Kč na bankovní účet žalované 2. Dle sjednané smlouvy jsou obě žalované ve vztahu ke všem závazkům ze Smlouvy oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Žalované se zavázaly poskytnutý úvěr splatit celkovou částkou 189 312 Kč, zápůjční úroková sazba ze smlouvy činí 129,65 % p.a. Pro případ prodlení žalovaných s úhradou dlužných splátek si strany ujednaly automatické zesplatnění celého úvěru a pro případ prodlení žalovaných s úhradou nové jistiny úvěru si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. Okresní soud v Olomouci vydal rozsudek pro zmeškání, č. j. [číslo jednací], kterým zavázal žalované zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně dlužnou novou jistinu úvěru, sjednaný úrok, smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále zákonný úrok z prodlení. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala před podáním žaloby předžalobní výzvy oběma žalovaným.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle ust. § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

18. Prvně bylo v řízení prokázáno, že účastníci měli v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovaly jako spotřebitelé (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud však dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 129,65 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud v daném případě vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb v únoru 2019 u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila 8,45 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalované zavázaly za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalované při řádném splácení poskytnutou částku přeplatily. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje průměrnou sazbu úroků u bankovních úvěrů více než patnáctinásobně a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měly žalované při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř než čtyřnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

19. Soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy shledal neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 o. z.). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy (žalobkyni) zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 o. z. ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

20. Nad rámec soud dodává, že časové řady [příjmení] využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz.

21. Jelikož soud dříve rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyhověl žalobě podané žalobkyní, přičemž v daném řízení neshledal neplatnost předmětné Smlouvy, považuje soud na tomto místě za důležité připomenout, že v daném řízení soud vydal rozsudek pro zmeškání, když vycházel z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, jakožto tvrzení nesporných, a rozhodl proto o žalobě na jejich základě, aniž ve věci prováděl dokazování.

22. K situaci, kdy soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, se Nejvyšší soud vyjadřoval např. ve svém rozsudku ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3049/2020, kdy konstatoval, že již např. ve svém usnesení ze dne 20. března 2013, sp. zn. 30 Cdo 222/2013, vyložil, že je výrazem konstantní judikatury, že k absolutní neplatnosti právního úkonu (smlouvy) soud přihlíží i bez námitky vznesené žalobcem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn.

II. ÚS 410/01, ze dne

26. února 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07). Správně přitom např. Krajský soud v Brně (ve svém usnesení ze dne 9. září 1997, sp. zn. 16 Co 98/96, publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 2/1999, případně v automatizovaném systému právních informací - ASPI) vyložil, že k absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo, že účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, že soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti, pokud sám takovou neplatnost dovodí, anebo je-li neplatnost úkonu tvrzena, a že je zapotřebí rozlišovat důvody neplatnosti, které musejí být tvrzeny a mezi něž je možno zařadit ty, které leží na straně subjektu neplatnosti se dovolávajícího (nedostatek svobody, rozpor s dobrými mravy, popř. omyl), a ostatní, ke kterým je nutno přihlížet z úřední povinnosti (nedostatek formy, neurčitost, nezpůsobilost subjektu smlouvu uzavřít, rozpor se zákonem). Jinými slovy řečeno, soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud pro takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007).

23. Narozdíl od řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci pod. sp. zn. [spisová značka], kde žalované netvrdily neplatnost předmětné Smlouvy a tato ani v rámci daného řízení nevyšla najevo, když nebylo prováděno dokazovaní, vyplynula absolutní neplatnost Smlouvy v tomto řízení právě při provádění dokazování, konkrétně při provádění důkazu Smlouvou o úvěru [číslo] ze které vyplynulo, že si strany ujednaly zápůjční úrok, který více než patnáctinásobně převyšuje průměrnou sazbu úroků u bankovních úvěrů v daném místě a čase obvyklou, přičemž žalované na základě Smlouvy měly při řádném splácení uhradit žalobkyni téměř čtyřnásobek zapůjčené částky.

24. Vzhledem k tomu, že dle soudu je nutno učinit závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy na základě výše sjednaného úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy, nepovažoval soud za účelné provádět ve věci další dokazování ohledně splnění zákonné povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaných před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí, když je Smlouva zjevně absolutně neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy.

25. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu žalobou požadované smluvní pokuty ani požadovaného zákonného úroku z prodlení s její úhradou. Soud proto žalobu výrokem I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované měly v řízení plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jim žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.