18 C 294/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 49 913,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 183,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 730 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 009 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 3. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 49 913,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne 24. 8. 2016 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalované dne 30. 8. 2016 poskytla částku ve výši 50 001 Kč, přičemž žalovaná se zavázala jí tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 66,71 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje zářím 2016. Žalovaná však žalobkyni uvedený úvěr nesplácela řádně a včas, když na úvěr žalobkyni uhradila do data zesplatnění pouze částku 2 499 Kč dne 12. 10. 2016 a částku 2 500 Kč dne 11. 11. 2016. V důsledku prodlení žalované s úhradou dlužných splátek následně dle žalobkyně došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se Smlouvou ke dni, ke kterému došlo k prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky o délce 60 dnů, tedy ke dni 24. 1. 2017. Nezaplacená jistina a nezaplacené úroky se dle žalobkyně k tomuto dni staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 55 732 Kč, kterou byla žalovaná dle Smlouvy povinna žalobkyni uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná žalobkyni v několika dílčích platbách celkem částku 5 818,30 Kč. Částka 49 913,70 Kč, kterou žalobkyně po žalované požaduje tedy představuje novou jistinu úvěru po zesplatnění ve výši 55 732 Kč po odečtení následných plateb žalobkyně v celkové výši 5 818,30 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

3. Dne 24. 8. 2016 uzavřela žalovaná rámcovou smlouvu [číslo] o poskytování bankovních a platebních služeb se společností [právnická osoba], [IČO] (Smlouvu [číslo] o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 24. 8. 2016). Dne 29. 8. 2016 uzavřely žalovaná se žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 50 001 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit celkovou částkou 119 952 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč, splatných vždy do 22. dne příslušného kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba ze smlouvy činí 66,71 % p.a. Výše předpokládané RPSN ze smlouvy činí 66,71 % (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 8. 2016 akceptovaný žalobkyní dne 29. 8. 2016, Oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2016). Při podpisu návrhu smlouvy byla totožnost žalované ověřena na základě jejího občanského průkazu (Kopie OP žalované ze dne 24. 8. 2016). Před uzavřením Smlouvy se žalovaná dne 24. 8. 2016 seznámila s podmínkami čerpání úvěru (Předsmluvní formulář ke Smlouvě [číslo] Prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne 24. 8. 2016) a zástupkyně žalobkyně dne 29. 8. 2016 provedla analýzu úvěruschopnosti žalované, kdy došla k závěru, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 16 190 Kč, její výdaje za sebe a partnerku činí 3 800 Kč a výše výdajů na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní výdaje činí 4 000 Kč, celkem tedy výdaje činí 7 800 Kč a volné zdroje pro splácení úvěru tak činí 8 390 Kč, žalovaná je zaměstnaná u [právnická osoba] CZ, s.r.o. ode dne 1. 3. 2016 a bydlí ve vlastním bydlení (Hodnocení klienta ze dne 29. 8. 2016 ke smlouvě [číslo]). Údaje uvedené žalovanou ověřovala zástupkyně žalobkyně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vedeného u [anonymizováno] banky za období od 2. května 2016 do 22. srpna 2016, z něhož vyplývá že žalovaná za uvedené období přijala platby ve výši 106 972 Kč a zaplatila z něj částku 107 562,12 Kč, mzda žalované u [právnická osoba] CZ, s.r.o. činila za červen 2016 částku 9 080 Kč a za červenec 2016 částku 8 165 Kč (Výpis z účtu KB za období od 2. 5. 2016 do 22. 8. 2016); z pracovní smlouvy žalované u [právnická osoba] CZ, s.r.o. ze dne 13. 4. 2016, z níž vyplývá, že žalovaná nastoupila do práce dne 18. 4. 2016 na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, přičemž ze smlouvy neplyne výše mzdy (Pracovní smlouva ze dne 13. 4. 2016 a potvrzení o srážkách ze mzdy ze dne [číslo] 2016); z výplatních pásek žalované, z nichž plyne, že čistá mzda žalované v červnu 2016 činila 15 850 Kč a v červenci 2016 pak 16 530 Kč (Výplatní pásky žalované z června a července 2016) a z výpisu záznamů z registru [příjmení], z něhož vyplývá, že v době uzavření Smlouvy neměla žalovaná v registru [příjmení] žádný záznam (Výpis záznamů z registru [příjmení] ze dne 24. 8. 2016). Dne 30. 8. 2016 vyplatila žalobkyně na účet žalované uvedený ve Smlouvě částku ve výši 50 001 Kč (Doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni na předmětný úvěr uhradila částku v celkové výši 10 817,30 Kč ([příjmení] klienta – žalované ke dni 2. 10. 2023). Dne 22. 12. 2016 vyhotovila žalobkyně výzvu adresovanou žalované, a to k zaplacení dlužných splátek [číslo] [číslo] po splatnosti s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení o délce 60 dnů (Výzva k zaplacení ze dne 22. 12. 2016). Dne 23. 1. 2017 vyhotovila žalobkyně výzvu adresovanou žalované, a to k zaplacení dlužných splátek [číslo] [číslo] [číslo] po splatnosti s upozorněním na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení o délce 60 dnů (Výzva k zaplacení ze dne 23. 1. 2017). Dne 24. 1. 2017 vyhotovila žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalované, ve kterém žalovanou vyzvala k okamžité úhradě celé dlužné částky a upozornila žalovanou na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (Oznámení žalobkyně ze dne 24. 1. 2017). Dne 12. 9. 2023 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy (Předžalobní výzva ze dne 12. 9. 2023 a podací arch České pošty z téhož dne).

4. Ze zbylých provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro danou věc. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaná předala dne 24. 8. 2016 žalobkyni návrh na uzavření smlouvy o úvěru na částku 50 001 Kč, který měla žalovaná žalobkyni splatit částkou 119 952 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Zápůjční úroková sazba ze smlouvy činí 66,71 % p.a. Dne 29. 8. 2016 prověřovala zprostředkovatelka úvěru úvěruschopnost žalované. Dne 30. 8. 2016 zaslala žalobkyně na účet žalované částku 50 001 Kč a dne 31. 8. 2016 zaslala žalobkyně žalované oznámení o schválení úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto byla žalobkyní opakovaně upomínána o úhradu a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, k čemuž došlo ke dni 24. 1. 2017, což žalobkyně žalované oznámila dopisem z téhož dne. Dne 12. 9. 2023 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ale žalovaná svůj dluh žalobkyni přesto dosud neuhradila. Žalovaná žalobkyni na předmětný úvěr uhradila částku v celkové výši 10 817,30 Kč.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

18. Prvně bylo v řízení prokázáno, že účastníci měli v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila hodnocení klienta (žalované), v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalované, pracovní smlouvu žalované, výplatní lístky žalované, přehled transakcí na bankovním účtu žalované a výpis záznamů žalované z registru SOLUS. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně při zhodnocení předložených dokladů dle soudu zejména nezohlednila, že z předložených listin jednoznačně nevyplývá skutečná výše příjmů žalované, když výše čisté mzdy z výplatních pásek žalované neodpovídá přijatým platbám na bankovním účtu žalované, a dále žalobkyně nezohlednila skutečnost, že výdaje žalované vyplývající z výpisu z jejího bankovního účtu výrazně převyšují výdaje uvedené v hodnocení klienta. Za situace, kdy navíc z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované vyplývá, že její výdaje byly v době uzavření úvěrové smlouvy dlouhodobě vyšší než její příjmy, pak žalobkyně v tomto případě poskytla žalované úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalované objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr.

20. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 66,71 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb činila 10,62 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila. V daném případě však sjednaná sazba úroků mnohonásobně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti je dle soudu nutno učinit rovněž na základě výše sjednaného úroku, která je z uvedených důvodů zjevně rozporná s dobrými mravy.

22. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne 30. 8. 2016 částku ve výši 50 001 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaná žalobkyni zaplatila částku ve výši 10 817,30 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k vrácení zbývající částky ve výši 39 183,70 Kč.

24. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

25. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy nevznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvního úroku, soud proto žalobu v části přesahující nesplacenou jistinu dluhu výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 39 183,70 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 10 730 Kč, neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 39 183,70 Kč činí 78,50 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 10 730 Kč pak činí zbylých 21,50 %. Žalobkyně tak má proti žalované právo na náhradu 57 % svých nákladů řízení (78,50 % - 21,50 %).

27. Náklady řízení žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 2 496 Kč, sazbu mimosmluvní odměny ve výši 4 600 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhl.), dále za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (za účast u jednání soudu dne 24. 11. 2023), jakož i náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a jeden za 300 Kč (účast u jednání soudu dne 24. 11. 2023) dle téže vyhlášky. Dále náklady řízení tvoří DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 092 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí částku 8 788 Kč. S ohledem na výsledek řízení proto soud výrokem III. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 5 009 Kč (57 % z 8 788 Kč), a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.