18 C 367/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 438,03 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 331,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 832 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 6. 2018.

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci č.j. 18C 367/2020-88 ze dne 12. 1. 2021, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2021 bylo řízení co do částky 8 417 Kč zastaveno, když žalobkyně nadále požaduje po žalované pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč a zákonný úrok z prodlení.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, neboť z jejího účtu neodešla verifikační platba, taktéž dále, že smlouva měla být uzavřena na občanský průkaz, který byl v té době neplatný. Taktéž nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalobkyně.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy, učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu. Dne 20. 6. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 14 435 Kč spolu s příslušenstvím do 20. 7. 2018. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši 12 000 Kč. Tímto žalovaná čerpala úvěr (smlouva o úvěru ze dne 20. 6. 2018, Obchodní podmínky smlouvy o úvěru, Relevantní část výpisu z účtu ZAPLO potvrzující převedení verifikační platby žalovanou, Relevantní část výpisu z účtu ZAPLO potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalované). Žalovaná sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému (smlouva o úvěru ze dne 20. 6. 2018, Obchodní podmínky smlouvy o úvěru). Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek, příloha Smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky). Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 20 537 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 2 435 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 5 952 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobkyni postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalované (smlouva o úvěru ze dne 20. 6. 2018, Smlouva o postoupení pohledávek, příloha smlouvy o postoupení pohledávky, Upomínka1, Upomínka2, Upomínka3). Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby byla ze dne 24. 7. 2020 a byla odeslána dne 28. 7. 2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). <b>5. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že dne 12. 6. 2018 byla na tento účet připsána právním předchůdcem žalobkyně částka 2 800 Kč a dne 21. 6. 2018 částka 9 200 Kč.</b> 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je po částečném zpětvzetí žaloby zcela důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila úvěruschopnost žalované či nikoliv a dospěla k závěru, že tak neučinila. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

12. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, který však žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby již nepožaduje. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru, tj. částky 12 000 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatek za poskytnutí, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením a vymáháním, které však již po částečném zpětvzetí žaloby nepožaduje.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, když částečné zpětvzetí žaloby jde k tíži žalobkyně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 331,11 Kč, přičemž tato částka představuje 34,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 832 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, sepis žaloby, sepis vyjádření, částečné zpětvzetí) a z částky 910 Kč (jednoduchá výzva k plnění) za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 690 Kč ve výši 2 034,90 Kč.

14. Platební místo u nákladů řízení soud určil dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění v obou výrocích potom dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.