18 C 391/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 356,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 996,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 738 Kč a částku ve výši 2 356,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 071 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 24. 9. 2020 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 356,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 28. 3. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím do 28. 4. 2018. Dne 22. 7. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Jelikož neuhradil žalovaný celý zbytek dluhu, žalobkyně požaduje zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 356,68 Kč a příslušenství.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky (výpis z obchodního rejstříku). Dne 28. 3. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržel žalovaný bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 738 Kč, celkem se tak žalovaný ve Smlouvě zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit částku ve výši 12 738 Kč. Dle čl. 2 odst. 2.1. smlouvy byla celková dlužná částka splatná dne 28. 4. 2018, a to v jediné splátce na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně spolu s veškerými poplatky. Žalovaný provedl svoji registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webové stránky], kde mu byl po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaný vyplnil své osobní a kontaktní údaje, dále pak číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, ve které vyplnil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti úvěru, kdy se žalovanému automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu, a následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslal v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobkyně. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právního předchůdce žalobkyně, kdy následně byly žalovanému na jím sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Tento dokument byl žalovanému zpřístupněn v rámci jeho uživatelského účtu na internetových stránkách právního předchůdce žalobce a rovněž mu byl zaslán na žalovaným uvedenou e-mailovou adresu spolu s ostatní smluvní dokumentací (Smlouva o úvěru ze dne 28. 3. 2018, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Výpis z účtu k převodu jistiny úvěru). Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 28. 4. 2018. Žalovaný na svůj závazek právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku ve výši 0 Kč. Ode dne 29. 4. 2018 se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 12 738 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru 10 000 Kč a nedoplatek poplatku za sjednání úvěru 2 738 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. 5 odst. 5.1 smlouvy i právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o úvěru ze dne 28. 3. 2018). Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností ke dni 24. 7. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, příloha Smlouvy o postoupení pohledávek, Potvrzení o realizované úplatě za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 15 094,68 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 2 738 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 356,68 Kč, nákladů za inkasní vymáhání ve výši 0 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu s čl. 5 odst. 5.1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 10 000 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 29. 4. 2018 do 21. 12. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka, poštovní podací arch k předžalobní upomínce).

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Žalobkyně tedy požaduje kromě jistiny i plnění sjednané stranami pro případ prodlení - smluvní pokutu. Žalobkyně totiž prokázala, že došlo k řádnému postoupení pohledávky, když dne 19. 8. 2019 bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu.

6. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 071 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu za 2,5 úkonu právní služby 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání ve věci samé), 3 režijní paušály ke 3 úkonům po 100 Kč a DPH ve výši 21% z částek mimo soudního poplatku.

7. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.