18 C 56/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 67 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 859 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 859 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 795 Kč ve výši 8,5 % ročně od 31. 7. 2021 do 16. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 936 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 2. 2022 do zaplacení, pohledávku ve výši 11 144,60 Kč, úrok ve výši 86,1 % ročně z částky 43 547,84 Kč od 31. 7. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 2 383,68 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 43 547,84 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 7. 2021 dosáhne částky 192 902 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 67 939 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2020 úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 349 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 86,1 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalované dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 29. 7. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 54 098,55 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 11 144,60 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 43 547,84 Kč za dobu od 31. 7. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 2 383,68 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 43 547,84 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 7. 2021 dosáhne částky 192 902 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z prohlášení klientů, že dne 2. 3. 2020 žalovaná mimo jiné stvrdila svým podpisem, že se seznámila se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědoma, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; - z hodnocení klienta, že ke dni 2. 3. 2020 měla žalovaná příjem 13 200 Kč ze zaměstnání, její výdaje činily celkem 7 610 Kč měsíčně, což zahrnuje životní minimum 3 410 Kč a za bydlení 2 000 Kč, byla zaměstnána v hlavním pracovním poměru na dobu určitou u [právnická osoba] a.s.; - z předsmluvního formuláře, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 2. 3. 2020 standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z karty klienta, že rekapituluje obsah závazku ze smlouvy [číslo] že žalovaná nehradila splátky úvěru řádně ani včas, uhradila celkem 9 splátek po 3 349 Kč, opakovaně byla o zaplacení upomínána a zbývá doplatit žalobkyni celkem 56 795,55 Kč; - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2020, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 3. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 160 752 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 349 Kč, přičemž ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 86,1 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; - z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne 4. 3. 2020 oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření za předjednaných podmínek; dle splátkového kalendáře, že žalované bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno 48 měsíčních splátek po 3 349 Kč a tyto listiny byly žalované odeslány včetně splátkového kalendáře a dne 5. 3. 2020 tyto osobně převzala; - z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 45 000 Kč dne 3. 3. 2020 na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]; - z oznámení o využití ochranné doby, že žalobkyně využila ochrannou dobu a dne 29. 6. 2020 sdělila žalobkyně žalované, že od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020 běží žalované ochranná doba s tím, že žalobkyně zaslala žalované upravený splátkový kalendář, kdy jí byly posunuty platby [číslo] – 7. - z výzvy k zaplacení ze dne 26. 4. 2021, 25. 6. 2021 a 26. 7. 2021, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných splátek [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 29. 7. 2021, že žalobkyně požaduje na základě tohoto oznámení úhradu částky ve výši 56 795 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána přípisem ze dne 1. 2. 2022 k úhradě dlužné částky 56 795 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne 1. 2. 2022; - z listin předložených žalobkyní k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to: ze screenshotu obrazovky mobilního telefonu, že zůstatek na účtu žalované č. [bankovní účet] činí mínus 100 Kč, dne 13. 1. 2020 jí byla na účet připsána mzda 12 798 Kč a dne 12. 2. 2020 částka 13 712 Kč; z pracovní smlouvy, že je žalovaná zaměstnána u [právnická osoba] a.s. na dobu určitou do 31. 5. 2020; z výpisu z NRKI pro osobu žalované k datu 1. 3. 2020, že její skóre bylo stanoveno na 248, což odpovídá kategorii I. a žalovaná tak patří do segmentu klientů s vyšším rizikem, z výpisu záznamu s registru SOLUS pro osobu žalované k datu 1. 3. 2020, že u žalované není evidována žádná dlužná splátka.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 349 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši úrokové sazby 86,1 % ročně. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč. V důsledku prodlení žalované dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu 29. 7. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši 54 098,55 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatňuje smluvní pokutu ve výši 11 144,60 Kč. Žalobkyně se dále domáhá žalobou zaplacení úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 43 547,84 Kč za dobu od 31. 7. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 2 383,68 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 43 547,84 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 7. 2021 dosáhne částky 192 902 Kč. Na zaslanou předžalobní výzvu k plnění žalovaná nereagovala. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě žalované částky dopisem ze dne 1. 2. 2022. Výzva byla odeslána téhož dne.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

17. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků, a to s negativním výsledkem. Dále žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když na běžný účet žalované byla připsána mzda od [právnická osoba] a.s. dne 13. 1. 2020 ve výši 12 798 Kč a dne 12. 2. 2020 částka 13 712 Kč. K těmto tvrzením pak žalobkyně předložila přehled těchto konkrétních příjmů ze zaměstnání na bankovním účtu žalované dle screenshotu mobilního telefonu žalované, nikoliv však kompletní výpisy z účtu za uvedená období. Běžný účet, na který žalobkyně poukázala žalované úvěrovanou částku ve výši 45 000 Kč, vykazoval před poukázáním této částky stav mínus 100 Kč. Žalobkyně současně v rámci hodnocení klienta uvedla, že výdaje žalované představuje životní minimum ve výši 3 410 Kč a za bydlení 2 000 Kč. Přestože žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s dítětem, tvrdí náklady na bydlení ve výši pouze ve výši 2 000 Kč měsíčně, což však není podloženo žádnou nájemní či jinou obdobnou smlouvou. Žalovaná také neuvedla žádné další výdaje nad rámec shora uvedených, přestože zcela jistě vynakládá prostředky také za dopravu do zaměstnání, mobilní telefon a disponuje také emilovou adresou, tedy lze předpokládat i náklady na internetové připojení či data v mobilu. Žalobkyně se v rámci hodnocení klienta zabývala pouze příjmem žalované ze zaměstnání, aniž by si nechala předložit výpisy z účtu žalované, ze kterých by byla zřejmá bilance tohoto účtu, tedy, zda tzv. není žalovaná v mínusu, jakož i pohyby na jeho účtu /skutečné příjmy a výdaje/. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení dokladů o výdajích žalované žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy, na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 o. z.), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k původnímu ustanovení § 457 o. z. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí.

20. Soud tedy zavázal žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné části původní jistiny úvěru, tj. částky 14 859 Kč (45 000 Kč – 5 x 3 349 Kč), se zákonným úrokem z prodlení od data 17. 2. 2022, které soud považuje za souladné s citovanými právními předpisy, když navazuje na výzvu vtělenou do předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2022 (povinnost zaplatit dlužnou částku zde byla vázána na lhůtu 15 dnů od data odeslání této výzvy, tj. od 1. 2. 2022, tedy do 16. 2. 2022 a v prodlení je pak žalovaná od 17. 2. 2022). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na sjednaný úrok z úvěru, na smluvní pokutu, ani na jiné náklady vzniklé v souvislosti s prodlením a v tomto rozsahu byla žaloby výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. Pokud jde o výši zákonného úroku z prodlení, ten žalobkyně označila v žalobě konkrétní výší 8,5 % ročně a v této výši byl úrok z prodlení žalobkyni přiznán, přestože reálně je od 1. 1. 2022 zákonný úrok z prodlení vyšší (11,75 % p. a.), když nelze žalobkyni přiznat více, než tato žalobou uplatnila.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšnější v převážné části byla v tomto řízení žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch a které žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Lhůta k plnění byla stanovena jako obvyklá pariční třídenní, a to ve smyslu ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., platební místo bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.