18 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Grünwaldovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 396 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 396 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 396 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 396 Kč s příslušenstvím žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného dne 29. 9. 2020 Okresnímu soudu v Olomouci. Žalobkyně odůvodnila svou žalobu tak, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 11. 9. 2019 smlouvu o poskytování certifikačních služeb číslo žalobkyně vydala žalované certifikát a tuto službu vyfakturovala fakturou číslo ze dne 24. 9. 2019 na částku 396 Kč splatnou dne 8. 10. 2019. Žalovaná fakturovanou částku ve lhůtě splatnosti nezaplatila a nereagovala ani na výzvy žalobkyně k zaplacení. V důsledku prodlení žalované požaduje žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a dále z důvodu podnikatelského závazku i poplatek ve výši 1 200 Kč v souladu s uplatněním pohledávky dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se účastníci nevyjádřili, přičemž byli rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že účastníci s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb ve smyslu zákona o elektronickém podpisu. Žalovaná požádala žalobkyni o vydání certifikátu – kvalifikovaného osobního certifikátu žádostí ze dne 11. 9. 2019 pod číslo. Žalobkyně vydala žalované certifikát dle jí uvedených údajů, a tak jí vznikl nárok na úhradu ceny za poskytnutou službu dle Ceníku služeb žalobkyně, jehož aktuální verze je umístěna na webových stránkách webová adresa. Za poskytnutou službu žalobkyně vystavila fakturu číslo ze dne 24. 9. 2019 na částku 396 Kč splatnou dne 8. 10. 2019. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě faktury předžalobní upomínkou právního zástupce ze dne 20. 8. 2010, kterou odeslala téhož dne žalované.

5. Podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb poskytuje služby podle tohoto zákona na základě smlouvy. Smlouva musí být písemná.

6. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

10. Právní hodnocení věci: Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování certifikačních služeb, na jejímž základě žalobkyně vydala žalované na její žádost kvalifikovaný osobní certifikát. Na základě této skutečnosti byla žalovaná povinna za poskytnuté služby žalobkyni zaplatit dle vystavené faktury částku 396 Kč. Žalovaná poskytnuté služby nereklamovala ani jinak nezpochybňovala. Požadovanou částku nezaplatila ani na základě upomínky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně výši žalobního nároku, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalované nikterak rozporována. Soud proto shledal žalobu důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadovaného poplatku ve výši 1 200 Kč, a uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. včetně úroků z prodlení, jejichž vyčíslení a splatnost taktéž shledává správnými.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř, a to k rukám zástupce žalobkyně. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, (dále jen„ vyhl.“), v celkové výši 600 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo mu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. Žalobkyni byla tedy přiznána i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady. Podmínka § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení byla splněna. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.