19 C 102/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 99 769,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99 769,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 942,51 Kč od 17. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 678,20 Kč za dobu od 8. 11. 2022 do 1. 2. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 635,32 Kč za dobu od 4. 11. 2022 do 1. 2. 2023, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 96 942,51 Kč od 2. 2. 2023 do 6. 2. 2023, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 96 942,51 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 942,51 Kč od 2. 2. 2023 do 16. 2. 2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 591 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 24. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 99 769,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne 29. 3. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 100 543 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 15,99 % p. a. a poplatky dle Ceníku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 894 Kč vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Poplatky v celkové výši 2 827 Kč jsou tvořeny cenou za pojištění žalovaného proti neschopnosti splácet ve výši 727 Kč a náklady spojenými s prodlením ve výši 2 100 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s hrazením splátek a právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila dne 2. 11. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy po postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, o čemž byl žalovaný informován. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 25. 4. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 0,99 % ročně z částky 96 942,51 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení, soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. zastavil usnesením ze dne 3. 5. 2023, č. j. 19 C 102/2023-45.

4. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 15. 5. 2023 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 543 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 15,99 % p. a. splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 894 Kč vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, celý úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 1. 2029, součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění úvěru, kterým se žalovaný zavázal hradit žalobkyni pojistné v částce 179 Kč měsíčně; - z dopisu [anonymizována dvě slova] ze dne 1. 10. 2022 adresovaného žalovanému soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8 310 Kč nejpozději do 2. 11. 2022 s tím, že v případě neuhrazení této částky v uvedeném termínu bude po žalovaném požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 98 221 Kč; - z dopisu [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 11. 2022 adresovaného žalovanému soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ke dni 2. 11. 2022; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023 a její přílohy – seznamu pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni; - z oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že dne 13. 2. 2023 odeslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky; - z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 15. 2. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2023; - z podkladů pro jednání soudu soud zjistil, že žalobkyně provedla vyčíslení a způsob výpočtu jednotlivých uplatněných nároků; - z ceníku soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně stanovila náklady spojené s prodlením. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 3. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 100 543 Kč, ten se zavázal jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 894 Kč, uhrazen měl být do 22. 1. 2029. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas a dne 2. 11. 2022 byl úvěr zesplatněn, žalovaná však neprokázala odeslání rozhodnutí o zesplatnění žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2023, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu žalobkyni a tento dopis se dostal do dispoziční sféry žalovaného. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 16. 2. 2023.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 573 věta první o. z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právním předchůdkyně při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, toto své tvrzení však žalobkyně ničím neprokázala. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

22. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 543 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni dluh uhradil. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě žalobou požadované jistiny, čerpaného pojištění poskytnutého na základě dílčího smluvního ujednání a nákladů spojených s prodlením v celkové výši 99 769,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data, kdy se dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala odeslání první výzvy k úhradě dluhu dne 13. 2. 2023 (přípis„ Oznámení o postoupení pohledávky“). V souladu s § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 16. 2. 2023, do prodlení se tak žalovaný dostal od dne 17. 2. 2023 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

23. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu smluvních úroků ani úroků z prodlení do dne 16. 2. 2023. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 591 Kč, neboť ta byla v řízení procesně úspěšná ohledně celého uplatněného nároku a neúspěšná pouze ohledně části příslušenství, tedy v poměrně nepatrné části předmětu řízení, a proto jí přísluší plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 989 Kč, dále odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 5 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), 3 x režijní paušál za uvedené úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad v celkové výši 3 402 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Částku 24 591 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.