19 C 219/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 300 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 300 Kč od 2. 11. 2021 do 29. 1. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 300 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 645,12 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 2. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 9. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč zaplatit do 1. 11. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas a uhradil na něj toliko 9 607 Kč, které byly započítány na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 23. 1. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 13. 9. 2023 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč splatit nejpozději do devadesáti tří dnů od poskytnutí zápůjčky, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady žalobkyně účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného, mezi které patří mj. poplatek 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě; - z potvrzení o platbě z bankovního účtu žalobkyně vedeného u společnosti právnická osoba soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 9. 4. 2021 odeslána částka 15 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného, uvedeného ve smlouvě o zápůjčce ze dne 9. 4. 2021; - z upomínky žalobkyně ze dne 28. 9. 2012 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 10 029 Kč, a to ihned; - z upomínky žalobkyně ze dne 9. 10. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 10 891 Kč, a to ihned; - z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 10. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 22 234 Kč, a to ihned a zároveň mu sdělila, že úvěr se stal splatným; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 6. 11. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 22 964 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 19. 11. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 23 883 Kč, a to ihned; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 23. 1. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána téhož dne; 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 4. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, ten se zavázal jej zaplatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 6 300 Kč do devadesáti tří dnů. Žalovaný na poskytnutý úvěr dosud uhradil částku 9 607 Kč, která byla započítána na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně vyhotovila opakované výzvy k úhradě dlužné částky, neprokázala však odeslání žádné z nich. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 23. 1. 2023.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 573 věta první o. z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, toto své tvrzení však ničím neprokázala. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

21. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni dluh uhradil. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě žalobou požadované jistiny ve výši 15 000 Kč spolu s žalobou uplatněným úrokem z prodlení od data, kdy se dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala odeslání jediné výzvy k úhradě dluhu, a to dne 23. 1. 2023 (přípis„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“). V souladu s § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 26. 1. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění do 3 dnů, do prodlení se tak dostal ode dne 30. 1. 2023. Pokud jde o výši úroku, žalobou bylo požadováno 8,5 %, soud nemůže přiznat více než je žádáno a jelikož se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, sami se tak zbavili možnosti být v tomto smyslu poučeni. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

22. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a zákonného úroku z prodlení z částky přesahující jistinu. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny do dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení poté, co se poprvé prokazatelně dostala do jeho dispoziční sféry výzva k úhradě dlužné částky a uplynutí lhůty k plnění (do 29. 1. 2023). Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované částky ve výši 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 2. 11. 2021 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 13. 9. 2023 činil částku 3 377,95 Kč. Předmětem sporu tak celkem byla částka ve výši 24 677,95 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 15 792,95 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 8 885 Kč (výrok II.). Úspěch žalobkyně tak činí 64 %, úspěch žalovaného pak činí zbylých 36 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného pak činí 28 %.

24. V daném případě náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 852 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 2 304 Kč. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 28 % tak činí 645,12 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.