19 C 301/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 26 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 586,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 222,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 036,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 065,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 810,99 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 10 810,99 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 9. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne 6. 1. 2020 a 4. 6. 2020 smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] na základě kterých mu byly poskytnuty částky 20 000 Kč a 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal, spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč a 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a 4 000 Kč zaplatit v případě prvního úvěru v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 13. 1. 2020 a konče 1. 3. 2021, v případě druhého úvěru v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 11. 6. 2020 a konče 29. 7. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel své závazky hradit poskytnuté úvěry řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smluv. Na první úvěr uhradil celkem částku 22 100 Kč a na druhý úvěr částku 5 100 Kč. Ke dni žaloby dluží žalovaný částku celkem 26 800 Kč sestávající, pokud jde o první úvěr, z neuhrazené jistiny ve výši 10 810,99 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 089,01 Kč, pokud jde o druhý úvěr, z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 33,39 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 866,61 Kč. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek za ním na žalobkyni dne 1. 6. 2023. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 13. 12. 2023 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Uvedl, následující skutečnosti – bydlení vlastní, v domácnosti z ním žije manželka a dítě, zaměstnavatelem byla [právnická osoba] [anonymizováno], kde pracoval jako dělník s pracovní smlouvou na dobu určitou do 23. 3. 2020 s čistým příjmem 16 770 Kč a s tvrzenými výdaji na bydlení ve výši 1 709 Kč, osobními výdaji 6 000 Kč, dalšími výdaji ve výši 4 700 Kč. Doloženy měly být následující dokumenty, které však žalobkyně soudu nepředložila – výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon TV/SIPO; - z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Uvedl, následující skutečnosti – bydlení vlastní, oproti předchozí žádosti uvedl, že žije s rodiči, v domácnosti z ním žije manželka a dítě, zaměstnavatelem byla [právnická osoba] [anonymizováno], kde pracoval jako dělník s pracovní smlouvou na dobu určitou do 23. 9. 2020 s čistým příjmem 12 743 Kč a s tvrzenými výdaji na bydlení ve výši 1 785 Kč, osobními výdaji 5 400 Kč, dalšími výdaji žádnými a splátkou úvěrů ve výši 2 400 Kč. Doloženy měly být následující dokumenty, které však žalobkyně soudu nepředložila – výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon TV/SIPO; - ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 1. 2020 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s RPSN 206,15 %, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými 60ti týdenními splátkami ve výši 600 Kč s celkovou částku k zaplacení ve výši 36 000 Kč; - ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2020 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s RPSN 206,15 %, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými 60ti týdenními splátkami ve výši 300 Kč s celkovou částku k zaplacení ve výši 18 000 Kč - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 s přílohou bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena s účinností od stejného dne postoupena na žalobkyni; - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 25. 8. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána stejného dne; 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 1. 2020 a 4. 6. 2020 spotřebitelské úvěry ve výši 20 000 Kč, respektive 10 000 Kč, ten se zavázal je zaplatit spolu s příslušnými poplatky vždy v 60ti týdenních splátkách s RPSN v obou případech ve výši 206,15 %. Žalovaný na poskytnuté úvěry uhradil celkem částku 27 200 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze formuláře, ve kterých byly zaškrtnuté kolonky, které dokumenty měly být k žádosti doloženy, ty však k žalobě nedoložila. Dále, byť byly smlouvy uzavírány v odstupu necelých 5 měsíců, ve druhé smlouvě poklesly tvrzené osobní výdaje z 6 000 Kč na 0 Kč. Žalovanému byla dne 25. 8. 2023 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vyplněné formuláře žádosti o spotřebitelský úvěr bez doložení jakéhokoliv dokumentu, který měl být k žádosti doložen ze strany žalovaného. Nadto žalobkyně ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně provedla prověření žalovaného v jakémkoliv rejstříku. V neposlední řadě porovnáním obou žádostí je zjevné, že příjmy a výdaje byly účelově upravovány tak, aby bylo dosaženo částky dostatečné k získání úvěru – viz např. v případě prvního úvěru osobní výdaje v částce 6 000 Kč, po necelých 5 měsících v druhé žádosti 0 Kč. Těžko uvěřitelná je rovněž částka uvedená v souvislosti s bydlením ve výši cca 1 700 Kč. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a zejména označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. Nadto soud konstatuje, že smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy rovněž s ohledem na sjednané poplatky a z toho plynoucího RPSN ve výši 206,15 %.

18. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 30 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 27 200 Kč dle tvrzení žalobkyně. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě zbývající části poskytnuté jistiny ve výši 2 800 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

19. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu uhrazené části jistiny, poplatků, úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 18. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně výrazně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.