19 C 341/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 954,37 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 954,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 950,80 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem vy výši 15 % ročně z částky 7 656,88 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 370,54 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 708,40 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 15. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 954,37 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne 12. 7. 2019 smlouvy o úvěru [číslo] na základě které mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradou za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 3 600 Kč ve 14 měsíčních splátkách do 12. 9. 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na úvěr uhradil celkem částku 23 700 Kč. Ke dni žaloby dluží žalovaný částku celkem 15 954,37 Kč sestávající, z neuhrazené jistiny ve výši 7 656,88 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 553,76 Kč, úroku ve výši 293,92 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 637,97 Kč, úhrady za hotovostní inkaso ve výši 1 305,47 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 470,47 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek za ním na žalobkyni přípisem ze dne 11. 5. 2023 a ze dne 31. 7. 2023, který byl odeslán dne 1. 8. 2023 a jehož součástí byla rovněž předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.).

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání soudu tak, že navrhl její zamítnutí.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z žádosti o úvěr ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč splatný ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 25 825 Kč a výdaji 20 513 Kč. Doložena měla být pracovní smlouva a výplatní pásky. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má již jednu půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně v aktuální výši 19 600 Kč; - ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2019 [číslo] s předpisem splátek soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit dále na úrocích částku 1 925 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru částku 9 800 Kč, na nákladech vyhodnocení úvěru částku 1 859 Kč a na inkasním poplatku částku 3 600 Kč, celkem tak měl uhradit částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč; - z přehledu úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 23 700 Kč; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s přílohou bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena s účinností od 28. 4. 2023 na žalobkyni; - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 31. 7. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 1. 8. 2023. Její součástí bylo rovněž oznámení o postoupení pohledávky; 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 7. 2019 spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, ten se zavázal jej zaplatit spolu s příslušnými poplatky ve 14ti měsíčních splátkách po 2 656 Kč, celkem částku 37 184 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 23 700 Kč. Žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru k výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. předložila toliko žádost o úvěr bez příloh, ničeho dalšího. Nadto z žádosti vyplývá, že příjmy žalovaného měly být 25 825 Kč a výdaje 20 513 Kč. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčila 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 656 Kč, žalovanému tak měla zůstat měsíčně částka 2 656 Kč. Žalovanému byla dne 1. 8. 2023 odeslána předžalobní výzva.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně poté co byla poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání předložila toliko žádost o úvěr bez jakýchkoliv dalších dokumentů. Z ní jednak vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr i přesto, že by mu pro osobní potřebu na měsíc zůstala částka toliko 2 656 Kč, když však ani tato částka nebyla prokázána, jelikož nebyly předloženy k důkazu v žádosti tvrzené dokumenty (smlouva, výplatní pásky). Dále z žádosti vyplývá, že ohledně výdajů žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně pouze z tvrzení žalovaného, nicméně nijak se nezabývala jejich ověřením, což je podmínkou řádného posouzení úvěruschopnosti. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. Nadto soud konstatuje, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy a tedy absolutně neplatná rovněž s ohledem na výši sjednaných poplatků (u úvěru ve výši 20 000 Kč poplatky ve výši 17 784 Kč).

17. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 23 700 Kč dle tvrzení žalobkyně. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu ujednaných úroků, nákladů, poplatků, smluvních pokut apod.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť plně procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení u jednání soudu výslovně vzdal.