19 C 360/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 501 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 501 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 501 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, na základě které nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti tak bylo vyhověno. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 15. 10. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 31. 1. 2024 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z výpisů z účtů žalované u právnická osoba za období od 26. 4. 2022 do 25. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná opakovaně prováděla platby u obchodníků jako webová adresa (např. dne 4. 5. 2022 celkem 33 plateb v celkové výši 4 800 Kč, dne 6. 5. 2022 celkem 12 plateb v celkové výši 1 200 Kč, dne 16. 5. 2022 48 plateb v celkové výši 6 197 Kč, dne 23. 5. 2022 32 plateb v celkové výši 10 921 Kč a mnoho dalších), webová adresa, webová adresa, webová adresa, webová adresa, webová adresa, anonymizována dvě slova, webová adresa apod. Dále žalované opakovaně na účet chodily půjčky od nebankovních institucí (anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova, anonymizováno, anonymizována dvě slova, anonymizováno, anonymizováno, anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova apod.) a splácela nejméně půjčku u příjmení jméno; - z potvrzení o platbě ze dne 11. 10. 2022 soud zjistil, že z účtu žalované na účet žalobkyně byla zaslána ověřovací platba ve výši 1 Kč a následně z účtu žalobkyně bylo na účet žalované uvedené ve smlouvě o úvěru zasláno 7 000 Kč; - z informace o platbě na účet žalované od právnická osoba za období červen – září 2022 soud zjistil, že žalované chodila na účet výplata od právnická osoba s. r. o. ve výši 21 388 – 25 688 Kč; - z fotografie občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni svůj občanský průkaz; - z žádosti o spotřebitelský úvěr číslo soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem 25 000 Kč a měsíční výdaje 6 000 Kč; - ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 10. 2022 číslo soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m.; - ze zesplatnění úvěru číslo ze dne 10. 2. 2023 soud zjistil, že ke dni 10. 2. 2023 bylo vyhotoveno žalobkyní zesplatnění úvěru žalované; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 15. 10. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána stejného dne.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované dne 11. 10. 2022 na základě úvěrové smlouvy číslo úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba ve výši 40 % p. m. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně žalované úvěr poskytla i přesto, že jí uváděné údaje se nezakládaly na pravdě, což mohla a měla zjistit z předložených výpisů z účtu, ze kterých vyplývá, že žalovaná utrácela tisícové částky v online kasinech a sázkových kancelářích, opakovaně jí byly poskytovány půjčky od nebankovních společností a bylo tak zcela zřejmé, že její měsíční výdaje nemohou být 6 000 Kč. Nadto žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované lustrací z veřejně dostupných databází, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy a rovněž ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti stran výdajů žalované. Žalované byla dne 15. 10. 2023 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, tak tomu však nebylo. Kdyby řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nemohla by jí na základě zjištěných informací z poskytnutých výpisů z účtů jakoukoliv půjčku poskytnout. Z nich plyne, že žalovaná utrácela pravidelně sumy v řádů vyšších tisíců korun v online kasinech a sázkových kancelářích, každý měsíc si vzala půjčku v řádů tisíců korun od jedné nebo více nebankovních společností a splácela minimálně půjčku právnická osoba Credit. Nadto žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, nicméně toto nijak neprokázala. Dále ničeho netvrdila k jejím výdajům a jejich prověření. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 40 % p. m. posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

19. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku celkem 7 000 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

20. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 19. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byla žalobkyně úspěšná co do 54,17 % předmětu sporu včetně příslušenství (viz např. nález Ústavního soud sp. zn. I. ÚS 2717/08), žalovaná co do 45,83 % předmětu sporu včetně příslušenství, žalobkyně by měla nárok na poměrnou část náhrady nákladů ve výši 8,34 % (54,17 % - 45,83 %). V daném případě tak je úspěch žalobkyně ohledně případné náhrady nákladů pouze nepatrný a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.