19 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 68 139,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 939,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 708,88 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 68 139,86 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka ve výši celkem 31 891,38 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit formou pravidelných denních splátek a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobkyni, v případě prodlení, smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z dlužné částky. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 691,38 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky dne 18. 12. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupkyně se z jednání soudu dne 19. 5. 2026 omluvily, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 23. 10. 2024 č. hodnota a příloh uvedených v čl. I.3., že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše 43 700 Kč. Dohodnuta byla denní splátka ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami; - z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 23. 10. 2024 a metodiky bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalovaného s tím, že uvedena je výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 28 649 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 505 Kč a disponibilní příjem 12 400 Kč; - z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobkyni fotografii svého občanského průkazu; - z dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že žalobkyně sama vystavila potvrzení o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 28 649 Kč. Příjem měl být doložen jiným způsobem bez uvedení tohoto jakým; - z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila dne 23. 10. 2024 totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu označený jako Jméno žalovaného; - z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 23. 10. 2024 částku 3 000 Kč pod VS var. symbol, dne 28. 10. 2024 částku 1 700 Kč pod VS var. symbol, dne 1. 11. 2024 částku 4 400 Kč pod VS var. symbol, dne 2. 11. 2024 částku 1 000 Kč pod VS var. symbol, dne 3. 11. 2024 částku 500 Kč pod VS var. symbol, dne 3. 11. 2024 částku 700 Kč pod VS var. symbol, dne 5. 11. 2024 částku 800 Kč pod VS var. symbol, dne 6. 11. 2024 částku 1 500 Kč pod VS var. symbol, dne 10. 11. 2024 částku 500 Kč pod VS var. symbol, dne 25. 11. 2024 částku 3 000 Kč pod VS var. symbol, dne 25. 11. 2024 částku 3 000 Kč pod VS var. symbol, dne 1. 12. 2024 částku 7 904 Kč pod VS var. symbol, dne 28. 4. 2025 částku 1 735,53 Kč pod VS var. symbol, dne 28. 4. 2025 částku 1 213,88 Kč pod VS var. symbol, dne 28. 4. 2025 částku 937,97 Kč pod VS var. symbol; - z vyjádření právnická osoba. ze dne 9. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě zaslala v období od 23. 10. 2024 do 28. 4. 2025 částku celkem ve výši 31 891,38 Kč v celkem hodnota dílčích platbách vždy s VS var. symbol; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2025 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 16. 12. 2025; Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. hodnota v období od 23. 10. 2024 do 28. 4. 2025 částku v celkové výši 31 891,38 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 691,38 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení posouzení úvěruschopnosti. V rámci smlouvy byl ujednán, mimo jiné, úrok z prodlení ve výši 0,93 % denně z dlužné částky. Žalovanému byla dne 16. 12. 2025 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti žalovaného a údajném ověření příjmu žalovaného. Nicméně nijak neprokázala, z jakých konkrétních podkladů předložených žalovaným a případně zajištěných žalobkyní při prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména prověření jeho tvrzených příjmů a výdajů, vycházela. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je, dle soudu, nutné ujednání o úroku 0,93 % denně (339,45 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

19. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 31 291,38 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 691,38 Kč. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 31 200 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

20. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut, poplatků apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 19. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.