19 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta o 56 957,89 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 56 957,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 488,62 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 14 681 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem částky 56 957,89 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byla poskytnuta částka ve výši celkem 30 131 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr zaplatit formou pravidelných denních splátek a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky. Žalovaná se rovněž zavázala zaplatit žalobkyni, v případě prodlení, smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z dlužné částky. Žalovaná uhradila žalobkyni na jistinu celkem částku 2 957,59 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky dne 1. 2. 2026.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Tvrdila, že nebyla řádně prověřena její úvěruschopnost a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Dále namítala rozpor ujednání o úrocích s dobrými mravy. V neposlední řadě tvrdila, že žalobkyni uhradila celkem částku 71 145,92 Kč a s ohledem na to, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem 30 131 Kč a na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, již žalovaná žalobkyni uhradila více, než by měla v rámci vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Zástupkyně žalobkyně na výzvu soudu zda na podané žalobě trvá nijak nereagovala a z jednání soudu dne 9. 6. 2026 se žalobkyně i její zástupkyně omluvily, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a její zástupkyně.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z vyjádření , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalované a že na něj byly připsány v období srpen – říjen 2024 platby v celkové výši 31 131 Kč pod VS , var. symbol, ;- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 10. 8. 2024 č. , hodnota, a příloh uvedených v čl. I.3., že na jejím základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše 27 400 Kč. Dohodnuta byla denní splátka ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami;- z autorizace ověření totožnosti a BankID bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila dne 10. 8. 2024 totožnost žalované prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . s tím, že bankovní účet č. , č. účtu, je označený jako , Jméno žalované, ;- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti dne 10. 8. 2024 a metodiky bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalované s tím, že uvedena je výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 26 006 Kč, vypočítané minimální výdaje 16 405 Kč a disponibilní příjem 7 800 Kč;- z dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že žalobkyně sama vystavila potvrzení o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 26 006 Kč. Příjem měl být ověřen „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet žalované dne 10. 8. 2024 částku 15 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 26. 8. 2024 částku 2 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 16. 9. 2024 částku 3 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 18. 9. 2024 částku 1 500 Kč pod VS , var. symbol, , dne 18. 9. 2024 částku 1 000 Kč pod , IBAN, , dne 18. 9. 2024 částku 1 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 18. 9. 2026 částku 1 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 18. 9. 2026 částku 600 Kč pod VS , var. symbol, , dne 18. 9. 2024 částku 800 Kč pod VS , var. symbol, , dne 20. 9. 2024 částku 600 Kč pod VS , var. symbol, , dne 20. 9. 2024 částku 600 Kč pod VS , var. symbol, , dne 20. 9. 2024 částku 1 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 25. 9. 2024 částku 22 Kč pod VS , var. symbol, a dne 5. 10. 2024 částku 9 Kč pod VS , var. symbol, ;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2026 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne 30. 1. 2026;- z potvrzení o platbách , právnická osoba, . bylo zjištěno, že z účtu žalované byly na účet žalobkyně s VS , var. symbol, provedeny následující platby označené jako , Anonymizováno, úhrada splátky: dne 5. 9. 2024 ve výši 566.96 Kč, dne 13. 9. 2024 ve výši 2 022,53 Kč, dne 22. 9. 2024 ve výši 160,89 Kč, dne 23. 9. 2024 ve výši 321,80 Kč, dne 27. 9. 2024 ve výši 1 140,15 Kč, dne 5. 10. 2024 ve výši 1 324,19 Kč, dne 11. 10. 2024 ve výši 2 882,26 Kč, dne 22. 10. 2024 ve výši 576,87 Kč, dne 30. 10. 2024 ve výši 1 167,51 Kč, dne 6. 11. 2024 ve výši 288,45 Kč, dne 13. 11. 2024 ve výši 879,26 Kč, dne 18. 11. 2024 ve výši 13 127,47 Kč, dne 9. 12. 2024 ve výši 2 052,59 Kč, dne 13. 12. 2024 ve výši 4 980,81 Kč, dne 13. 1. 2025 ve výši 288,60 Kč, dne 17. 1. 2025 ve výši 288,59 Kč, dne 3. 2. 2025 ve výši 879,94 Kč, dne 14. 2. 2025 ve výši 879,81 Kč, dne 15. 2. 2025 ve výši 2 327,86 Kč, dne 18. 2. 2025 ve výši 2 020,76 Kč, dne 22. 2. 2025 ve výši 2 034,69 Kč, dne 5. 3. 2025 ve výši 4 060,14 Kč, dne 16. 4. 2025 ve výši 3 501,51 Kč, dne 19. 5. 2025 ve výši 2 021,21 Kč, dne 4. 6. 2025 ve výši 5 185,37 Kč, dne 23. 6. 2025 ve výši 6 060,75 Kč a dne 18. 7. 2025 ve výši 10 104,95 Kč.Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedeného dokazování.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, v období od srpen – říjen 2024 částku celkem 31 131 Kč. Žalovaná prokázala, že uhradila žalobkyni celkem částku 71 145,92 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení posouzení úvěruschopnosti. V rámci smlouvy byl ujednán, mimo jiné, úrok z prodlení ve výši 0,93 % denně z dlužné částky. Žalované byla dne 30. 1. 2026 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti žalované a údajném ověření příjmu žalované. Nicméně nijak neprokázala, z jakých konkrétních podkladů předložených žalovanou a případně zajištěných žalobkyní při prověření úvěruschopnosti žalované, zejména prověření jejích tvrzených příjmů a výdajů, vycházela. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je, dle soudu, nutné ujednání o úroku 0,93 % denně (339,45 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

19. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku 30 131 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 71 145,92 Kč. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalovaná již uhradila částku přesahující jistinu poskytnutého úvěru a s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu ujednaných úroků, nákladů, poplatků apod.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 14 681 Kč, sestávající z odměny zástupce žalobkyně ve výši 10 140 Kč za tři úkony právní služby po 3 380 Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne 9. 6. 2026) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „a. t.“) a náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále náleží cestovné vynaložené zástupcem žalované v souvislosti s cestou , adresa, dne 9. 6. 2026 k jednání soudu, a to náhrada 343 Kč za 40 ujetých km ze sídla zástupce žalované do sídla soudu (44,50 Kč za litr motorové nafty při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,9 Kč/km základní náhrady dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. – vozidlo RZ , SPZ, ) podle § 13 odst. 5 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. Náklady řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených odměn a náhrad v celkové výši 2 548 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem DPH. Částku 14 681 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.