19 C 63/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že ve dnech 9. 3. 2021 a 30. 8. 2021 byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu §89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dál jen„ zákon o specifických zdravotních službách“). Za tyto úkony účtovala žalobkyně žalovanému náklady ve výši 2 x 2 500 Kč. Žalovaný svůj dluh co důvodu a výše ve dnech 10. 3. 2021 a 31. 8. 2021 uznal, a to s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do 18. 3. 2021 a 8. 9. 2021. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně dále uplatnila nárok na úrok z prodlení v zákonné roční výši z částky 2 500 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a z částky 2 500 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Předžalobní výzvu ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ze dnů 1. 9. 2021 a 31. 1. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému doporučeně ve dnech 7. 9. 2021 a 7. 2. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu; v době od 9. 3. 2021 do 10. 3. 2021 a od 30. 8. 2021 do 31. 8. 2021 byl proveden záchyt žalovaného v záchytné stanici žalobkyně. Při přijetí v záchytné stanici byla u žalovaného zjištěna dechovým analyzátorem hladina alkoholu 2,06 promile, respektive 0,85 promile. Za tyto záchyty žalobkyně naúčtovala žalovanému částku 2x 2 500 Kč, splatnou do osmi dnů ode dne vystavení daňového dokladu, tedy ode dne 10. 3. 2021 a 31. 8. 2021. Žalovaný daňový doklad dne 10. 3. 2021 a 31. 8. 2021 osobně převzal, což stvrdil svým podpisem. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. ve dnech 7. 9. 2021 a 7. 2. 2022 na adresu trvalého pobytu. Žalovaný k dnešnímu dni na dluh žalobkyni ničeho neuhradil.

5. Podle § 89b odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, věty první před středníkem, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta.

7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že ve dnech 9. 3. 2021 a 30. 8. 2021 provedla žalobkyně záchyt žalovaného ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách a byla u něho prokázána přítomnost alkoholu ve výši 2,06 a 0,85 promile v dechu. Žalovaný je tedy povinen nést náklady záchytu a pobytu na záchytné stanici do 10. 3. 2021, respektive do 31. 8. 2021 podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách, a žalobkyně je oprávněna je vymáhat. Splatnost dluhu byla určena do 8 dnů od vystavení daňového dokladu, který žalovaný ve dnech 10. 3. 2021 a 31. 8. 2021 osobně převzal. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradil, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč. Dále byl žalovaný zavázán podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k úhradě zákonného úroku z prodlení z částek 2 500 Kč plynoucího ode dne následujícího po splatnosti toho kterého vystaveného daňového dokladu. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 000 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku. Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za tři úkony právní služby a tři paušální náhrady hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal proto jejich náhradu v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice (viz nálezy Ústavního soudu týkající organizačních složek státu např. sp. zn. II. ÚS 3855/14 a institucí napojených na veřejné prostředky, např. České televize, sp. zn. I. ÚS 3344/12, sp. zn. II. ÚS 1333/14, Všeobecné zdravotní pojišťovny, sp. zn. IV. ÚS 474/13, fakultní nemocnice, sp. zn. I. ÚS 195/11). Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2933/15 Ústavní soud přímo ve vztahu k žalobkyni a účelnosti jí vynaložených nákladů na právní zastoupení ve stejné právní věci (přiznání nákladů záchytu) konstatoval, že„ Ústavní soud přitom dal ve svých rozhodnutích najevo, že podobný postup, při němž se prostřednictvím placených právních služeb přesouvají veřejné prostředky do rukou soukromých subjektů, a dochází tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení, nebude tolerovat……Pokud jde o náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně, okresní soud se v prvé řadě měl zabývat otázkou jejich účelnosti. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem obrany, hospodařící s majetkem státu, a tak bylo namístě, aby okresní soud posoudil žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení pohledem principů vymezených v judikatuře Ústavního soudu, jak byla nastíněna výše.“ K uvedenému pak soud dodává, že žalobkyně jako příspěvková organizace Ministerstva obrany je navázána na veřejné prostředky, z nichž je financován její provoz a měla by prostředky státu vynakládat účelně. V případech jako je tento, kdy se v řízeních o přiznání nákladů záchytu jedná svým obsahem o jednoduchá, až banální podání, které navíc žalobkyně podává opakovaně (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 39/2022, sp. zn. 19 C 32/2022, sp. zn. 10 C 2/2021, sp. zn. 10 C 14/2020, sp. zn. 10 C 15/2020, sp. zn. 10 C 43/2020, sp. zn. 10 C 67/2020, sp. zn. 10 C 78/2020, sp. zn. 10 C 88/2020 a mnoho dalších), a ve zcela identické podobě (liší se jen ve jménu osoby, datu záchytu a výši žalované částky), však nepovažuje soud náklady na právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. A to tím spíše, že žalobkyně je v těchto řízeních úspěšná a není tedy od ní vyžadována žádná procesní aktivita nad rámce učiněného podání ve věci samé. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Soud rovněž nepostupoval dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2005 Sb. a nepřiznal žalobkyni paušální náhrady nezastoupeného účastníka, když tento postup je možný výhradně u účastníka v řízení nezastoupeného advokátem, jak ostatně jasně stanovuje jednak věta první § 151 odst. 3 o. s. ř., jednak § 1 vyhlášky č. 254/2005 Sb. Částku 1 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.