19 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, nar. Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 68 215,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 215,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 215,08 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 852 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 68 215,08 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi žalobkyní a společností Anonymizováno Původní věřitelka poskytl žalované částku celkem 68 215,08 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 7. 2025. Tento úvěr měl být uhrazen nejpozději do 20. 11. 2025. Žalovaná tuto částku spolu s úroky neuhradila. Dne 19. 12. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně s její zástupkyně se z jednání soudu omluvily, žalovaná se k jednání soudu dne 25. 5. 2026 bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Ze zprávy ČSOB, a.s. ze dne 16. 4. 2026 bylo zjištěno, že účet číslo č. účtu patřil žalované a v měsíci červenci 2025 na něj byla připsána příchozí platba pod VS var. symbol ve výši 45 000 Kč.

5. Ze specifikace půjčky bylo zjištěno, že žalovaná požádala o půjčku, která byla vedena pod číslem hodnota s referenčním číslem hodnota ve výši 45 000 Kč od společnosti Anonymizováno a vyplacena byla dne 16. 7. 2025.

6. Z úvěrové smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru a standardních podmínek úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že v ní je jako klientka uvedena žalovaná s tím, že výše úvěru činí 45 000 Kč s RPSN 299,98 %. Celková částka k úhradě měla být ve výši 80 818,82 Kč.

7. Z platební informace, přehledu plateb a potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalované byla dne 16. 7. 2025 z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána částka 45 000 Kč. Ke dni 18. 11. 2025 vyčíslila právní předchůdkyně žalobkyně celkovou dlužnou částku na 68 215,08 Kč.

8. Ze smlouvy o pokračující koupi a postoupení pohledávek s přílohou a dodatkem č. hodnota bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 17. 12. 2025 s podacím lístkem bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotoveno a dne 19. 12. 2025 žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.

10. Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 16. 7. 2025 na základě úvěrové smlouvy částku 45 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala ji splácet v minimálních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru a celkově měla zaplatit částku 80 818,82 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila nic. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru nepředložila ničeho k prokázání svých tvrzení. Žalované byla dne 19. 12. 2025 odeslána předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, k prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložila ničeho. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

23. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 45 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě neuhrazené jistiny ve výši 45 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

24. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 23. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

25. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované částky ve výši 68 215,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 215,08 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, celkem ke dni vyhlášení rozsudku dne 25. 5. 2026 činilo příslušenství částku 3 997,59 Kč. Předmětem sporu tak celkem byla částka ve výši 72 212,67 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 45 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 27 212,67 Kč (výrok II.). Úspěch žalobkyně tak činí 62,3 %, úspěch žalované pak činí zbylých 37,7 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalované pak činí 24,6 %.

26. V daném případě náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 729 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 11 580 Kč za 3 úkony právní služby po 3 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) a 3 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 15 659 Kč. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení dle procesního úspěchu v rozsahu 24,6 % pak činí 3 852 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.