19 C 95/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 370 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 250 Kč od 27. 9. 2021 do 6. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 250 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 120 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 27. 8. 2021 smlouvu o úvěru na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč zaplatit do 26. 9. 2021. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas a neuhradil na něj dosud ničeho. Žalobkyně dále požadovala náklady na písemné výzvy v celkové výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně ve výši 3 370 Kč. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 3. 10. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupkyně se z jednání soudu dne 13. 6. 2023 omluvily, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč splatit nejpozději do 26. 9. 2021, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady žalobkyně účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného, mezi které patří mj. poplatek 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě; - z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vedeného u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 27. 8. 2021 odeslána částka 10 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného, uvedeného ve smlouvě o zápůjčce ze dne 27. 8. 2021; - z upomínky žalobkyně ze dne 3. 10. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 14 132 Kč, a to ihned; - z upomínky žalobkyně ze dne 10. 10. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 14 854 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 17. 10. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15 627 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 26. 10. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 425 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 10. 11. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 17 203 Kč, a to ihned; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 3. 10. 2022 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána téhož dne; Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z výše uvedených důkazů.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 8. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, ten se zavázal jej zaplatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 250 Kč do 26. 9. 2021. Žalovaný na poskytnutý úvěr dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně vyhotovila opakované výzvy k úhradě dlužné částky, neprokázala však odeslání žádné z nich. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 3. 10. 2022.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 573 věta první o. z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, toto své tvrzení však ničím neprokázala. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

21. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni dluh uhradil. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě žalobou požadované jistiny ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data, kdy se dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně v řízení poprvé prokázala odeslání výzvy k úhradě dluhu dne 3. 10. 2022 (přípis„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“). V souladu s § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 6. 10. 2022, do prodlení se tak žalovaný dostal ode dne 7. 10. 2022 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

22. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vymáhání pohledávky, smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení z částky přesahující jistinu. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny do dne, kdy se poprvé prokazatelně dostala do dispoziční sféry žalovaného výzva k úhradě dlužné částky (do 7. 10. 2022). Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byla žalobkyně úspěšná co do 50,90 % předmětu sporu včetně příslušenství (viz např. nález Ústavního soud sp. zn. I. ÚS 2717/08), žalovaný co do 49,10 % předmětu sporu včetně příslušenství, žalobkyně by měla nárok na poměrnou část náhrady nákladů ve výši 1,8 % (50,90 % - 49,10 %). V daném případě tak je úspěch žalobkyně ohledně případné náhrady nákladů pouze nepatrný a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.