20 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: výživné

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně s účinností od 16. 11. 2020 nadále, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném, aby jí přispíval na výživné rozvedené manželky částkou 1 000 Kč měsíčně s účinností od 16. 11. 2020 s odůvodněním, že je matka samoživitelka, má dceru na distanční výuce a syn zatím není evidován v mateřské škole. Nemá žádný majetek, pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, neboť žalovaný výživné na nezletilé děti nehradí řádně a pravidelně.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí, neboť aktuálně není schopen výživné na rozvedenou manželku platit, když ukončuje činnost OSVČ. Chce se nechat zaměstnat, aktuálně nemá přislíbenou žádnou konkrétní práci, má 3 rozjednané nabídky. Žalovaný má ze současného vztahu další nezl.dítě, a to [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození].

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 8. 2018, č. j. 0 Nc 191/2014-79, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2018, že tímto rozsudkem byla schválena dohoda žalobkyně a žalovaného o úpravě poměrů k nezl. dětem [obec] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] pro dobu po rozvodu účastníků, kdy nezl. děti byly svěřeny do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na výživu nezl. [jméno] částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu nezl. [jméno] částkou 2 500 Kč měsíčně.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 4. 2019, č. j. 13 C 6/2019-56, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 4. 2019, č. j. 13 C 6/2019-56, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2019.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobkyně ani žalovaný nejsou vlastníky nemovitých věcí.

7. Ze zprávy Úřadu práce v [obec], že žalobkyně pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, žalovaný není příjemcem dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně do února 2021 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 6 000 Kč měsíčně, dále pobírá přídavky na dítě ve výši 610 Kč a 500 Kč měsíčně.

8. Z účastnické výpovědi žalobkyně, že v současné době bydlí v podnájmu v bytě v [obec] s nezl. [jméno] a nezl. [jméno], měsíční náklady na bydlení činí 9 300 Kč. Na konci února 2021 jí skončila rodičovská dovolená a od 1. 3. 2021 je evidována na úřadu práce. Pobírá podporu v nezaměstnanosti, jejíž výše jí byla vyměřena z rodičovského příspěvku. První měsíc to činilo cca 5 000 Kč, tento měsíc to bude činit cca 3 000 Kč, pak podporu dostane ještě 2x a poté jí vyplácení tohoto příspěvku končí. Dále pobírá příspěvek na bydlení, jehož výše se odvíjí od aktuálního souhrnu měsíčních příjmů a tedy i od toho, zda otec nezl. dětí pošle nebo nepošle výživné. Do konce února 2021 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dále pobírá přídavky na děti na dceru v částce 610 Kč měsíčně a na syna ve výši 500 Kč měsíčně. Jiné příjmy nemá. [jméno] nastoupí od září 2021 do mateřské školy, ona si bude hledat práci, má ukončené středoškolské vzdělání s výučním listem v oboru provoz společného stravování. Nemá žádné zdravotní problémy a omezení. Nezl. [jméno] navštěvuje 7. třídu ZŠ, teď byla půl roku doma na distanční výuce. Žalobkyně nevlastní žádný majetek. Výživné od bývalého manžela na nezl. děti je placeno nepravidelně.

9. Z účastnické výpovědi žalovaného, že bydlí ve společné domácnosti v pronajatém bytě se svou přítelkyní, v březnu 2020 se jim narodilo společné dítě, a to nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Přítelkyně má ve své péči ještě 2 děti z předchozího vztahu ve věku 7 a 10 let. Na bydlení platí měsíčně 11 500 Kč. Žalovaný do nynějška pracoval jako OSVČ v oboru zednické práce, s průměrným měsíčním příjmem do 25 000 Kč maximálně. Vyživovací povinnost má k nezl. [jméno], nezl. [jméno] a nezl. [jméno]. Výživné platí nepravidelně, vždy když má nějaké peníze, tak je žalobkyni pošle. Nyní byly možnosti práce omezené z důvodu epidemie Covid 19. Žalovaný dnes činnost OSVČ ukončil a chce se nechat zaměstnat. Aktuálně má rozjednané 3 pracovní nabídky, momentálně nemá nic konkrétního. Má zdravotní problémy s otékáním nohou, nemůže delší dobu stát na nohách. Nepobírá žádné sociální dávky, žádný majetek nevlastní.

10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 8. 2018, č. j. 0 Nc 191/2014-79, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2018, byla schválena dohoda žalobkyně a žalovaného o úpravě poměrů k nezl. dětem [obec] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] pro dobu po rozvodu účastníků, kdy nezl. děti byly svěřeny do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na výživu nezl. [jméno] částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu nezl. [jméno] částkou 2 500 Kč měsíčně. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 4. 2019, č. j. 13 C 6/2019-56, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2019. Žalobkyně ani žalovaný nejsou vlastníky nemovitých věcí. Žalobkyně pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, žalovaný není příjemcem dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně do února 2021 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 6 000 Kč měsíčně, dále pobírá přídavky na dítě ve výši 610 Kč a 500 Kč měsíčně. Žalobkyně bydlí v podnájmu v bytě v [obec] s nezl. [jméno] a nezl. [jméno], měsíční náklady na bydlení činí 9 300 Kč. Na konci února 2021 jí skončila rodičovská dovolená a od 1. 3. 2021 je evidována na úřadu práce. Pobírá podporu v nezaměstnanosti, jejíž výše jí byla vyměřena z rodičovského příspěvku. Dále pobírá příspěvek na bydlení, jehož výše se odvíjí od aktuálního souhrnu měsíčních příjmů a tedy i od toho, zda otec nezl. dětí pošle nebo nepošle výživné. Do konce února 2021 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dále pobírá přídavky na děti na dceru v částce 610 Kč měsíčně a na syna ve výši 500 Kč měsíčně. Jiné příjmy nemá. [jméno] nastoupí od září 2021 do mateřské školy, ona si bude hledat práci, má ukončené středoškolské vzdělání s výučním listem v oboru provoz společného stravování. Nemá žádné zdravotní problémy a omezení. Nezl. [jméno] navštěvuje 7. třídu ZŠ, teď byla půl roku doma na distanční výuce. Žalovaný bydlí ve společné domácnosti v pronajatém bytě se svou přítelkyní, v březnu 2020 se jim narodilo společné dítě, a to nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Přítelkyně má ve své péči ještě 2 děti z předchozího vztahu ve věku 7 a 10 let. Na bydlení platí měsíčně 11 500 Kč. Žalovaný do nynějška pracoval jako OSVČ v oboru zednické práce, s průměrným měsíčním příjmem do 25 000 Kč maximálně. Vyživovací povinnost má k nezl. [jméno], nezl. [jméno] a nezl. [jméno]. Výživné platí nepravidelně, vždy když má nějaké peníze, tak je žalobkyni pošle. Nyní byly možnosti práce omezené z důvodu epidemie Covid 19. Žalovaný dnes činnost OSVČ ukončil a chce se nechat zaměstnat. Aktuálně má rozjednané 3 pracovní nabídky, momentálně nemá nic konkrétního. Má zdravotní problémy s otékáním nohou, nemůže delší dobu stát na nohách. Nepobírá žádné sociální dávky, žádný majetek nevlastní.

12. Dle ust. § 760 odst. 1, 2, 3 občanského zákoníku není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

13. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

14. Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

15. Dle ust. § 761 odst. 1, 2 občanského zákoníku rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

16. Dle ust. § 763 občanského zákoníku právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.

17. Soud po provedeném dokazování aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

18. Soud při posuzování dané věci vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a to v souladu s ust. § 3028 odst. 2 obč. zák. Platná právní úprava pak vychází z pojetí, že se rozvodem manželství ruší mezi bývalými manžely rodinné a právní vazby, a že tedy institut výživného rozvedeného manžela je výjimečné povahy, jakož i ze zásady, že toto výživné nelze přiznat, bylo-li by to v rozporu s dobrými mravy. Soud danou věc tedy posuzoval dle ust. § 760 občanského zákoníku, který stanoví podmínky pro přiznání výživného rozvedené manžela. Dle ust. § 760 odst. 1 o. z. platí, že musí být splněny násl. podmínky: rozvedený manžel není schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Typicky půjde o případy, kdy neschopnost jednoho z bývalých manželů živit se sám má zřejmou souvislost s rozvedeným manželstvím, a proto jsou příkladmo vytknuty v odstavci 1. Jde o situace, kdy důvodem neschopnosti rozvedeného manžela živit se sám, popřípadě živit se dostatečně, je především jeho věk nebo zdravotní stav v době rozvodu, anebo - pečuje-li rozvedený manžel po rozvodu o společné dítě rozvedených manželů - jeho věk nebo zdravotní stav v době, kdy péče o toto dítě skončila. Jinak hrozí každému z rozvedených manželů neodůvodněné riziko, že vůči němu bývalý manžel uplatní právo na výživné kdykoli po rozvodu, a to i po velmi dlouhé době, protože podle platného zákona právo rozvedeného manžela na výživné zaniká jen uzavřením nového manželství nebo smrtí. Zatížení každého manželství již při jeho uzavření rizikem, že po případném rozvodu může kterýkoli z rozvedených manželů uplatnit vůči druhému kdykoli právo na výživné, může působit již při úvaze, zda uzavřít manželství, jako demotivující.

19. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, když není splněna ani první podmínka pro přiznání výživného rozvedené manželky, a to neschopnost žalobkyně se sama živit. Žalobkyně uvedla, že nemá žádná zdravotní omezení, v současné době jí skončila rodičovská dovolená a ona si hledá práci. Současně je soud toho názoru, že placení výživného rozvedené manželky žalovanému v daném případě ani po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, zejména s ohledem skutečnost, že žalovanému přibyla další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a rovněž z toho důvodu, že žalovaný trpí zdravotními problémy a je tak v možnostech najít si odpovídající zaměstnání do určité míry omezen.

20. Ze všech těchto důvodů tedy soud dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro stanovení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni a žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, za použití § 150 o.s.ř. Žalovaný byl v celém rozsahu úspěšný, a proto mu svědčí právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.