20 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro 12 254 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 254 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9 925 Kč od 28. 11. 2025 do 25. 2. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 925 Kč od 26. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 254 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 10. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 20. 11. 2025 spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 1 925 Kč po uplatnění slevy. Jelikož žalovaný úvěr včas nevrátil, vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu jistiny a poplatku za čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů od data prodlení, dále nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu jistiny a poplatku za čerpání úvěru od 91. dne prodlení do zaplacení a dále nárok za paušální poplatky za upomínky ve výši 500 Kč za jednou upomínku, tedy celkem 2 000 Kč. Předmětem žaloby je tedy dlužná jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 925 Kč, úrok ve výši 329 Kč, paušální poplatek za upomínky ve výši 2 000 Kč a smluvní úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval.

3. Soud učinil z provedených důkazů, a to ze smlouvy o podnikatelském úvěru, z potvrzení o čerpání úvěru, z dodatku ke smlouvě o úvěru, z výzev k okamžitému zaplacení dluhu, z doručenek datové schránky, z potvrzení o platbě, z kopie občanského průkazu žalovaného, z čestného prohlášení a z předžalobní výzvy následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 10. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 20. 11. 2025 spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 1 925 Kč po uplatnění slevy. Dále byl sjednán úrok ve výši 50 % ročně, v daném případě činila celková výše úroku 329 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně ze součtu ze součtu jistiny a poplatku za čerpání úvěru po dobu prvních 90 dnů od data prodlení a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze součtu jistiny a poplatku za čerpání úvěru od 91. dne prodlení do zaplacení. Dále si strany sjednaly nárok žalobkyně na paušální poplatky za upomínky ve výši 500 Kč za jednou upomínku. Žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy čestně prohlásil mimo jiné, že aktivně vykonává podnikatelskou činnost jako OSVČ a že úvěr použije výhradně na pokrytí svých podnikatelských potřeb, dále že v průběhu čerpání podnikatelského úvěru nepodá návrh na insolvenci, protože k tomu nemá důvodu. Veškeré své závazky hradí včas a nepřevyšují jeho příjmy. Dodatkem ke smlouvě ze dne 20. 11. 2025 si strany prodloužily splatnost úvěru do 27. 11. 2025. Žalovaný úvěr ve výši 8 000 Kč čerpal dne 21. 10. 2025 převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil a byl žalobkyní opakovaně vyzýván k okamžitému zaplacení dluhu. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 11. 3. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

5. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

7. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

13. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovanou neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

15. Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, nebo ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II.ÚS 1176/21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.

16. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný jednal při uzavírání smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti. Čestné prohlášení podepsané žalovaným samo o sobě neprokazuje skutečnost, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti, když se jedná o pouhé tvrzení žalovaného, které mohlo být vedeno snahou úvěr získat, aniž by musela být zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Navíc dle shora citované judikatury je pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti úvěrovaného, kdy tyto okolnosti musí tvrdit a prokazovat věřitel, v daném případě žalobkyně. Soud byl připraven o tomto žalobkyni poučit dle ust. § 118a o. s. ř., žalobkyně se však k jednání soudu nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem v tomto směru poučena. Skutečnost, že v úvěrové smlouvě je uvedeno IČ a sídlo podnikání žalovaného, není důvodem pro to, aby pro závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a aby byl tento zákon tímto způsobem obcházen.

17. V případě, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Šlo by totiž o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Soud byl připraven i o tomto žalobkyni poučit a vyzvat ji k doplnění těchto tvrzení a k označení důkazů, což však žalobkyně svou nepřítomností u jednání neumožnila. Soud proto uzavírá, že smlouva o úvěru ze dne 21. 10. 2025 je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z.

18. Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně by se tak nezprostila povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, ani pokud by šlo o podnikatelský úvěr.

19. Předmětnou úvěrovou smlouvu tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě žalobkyně vyhovět z jiného důvodu. Žalobkyně žalovanému vyplatila 8 000 Kč, žalobkyně je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný doposud ničeho nevrátil. Žalobkyně proto může žádat plnění tohoto, co žalovanému vyplatila. Podle § 2991 odst. 1 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 8 000 Kč. Ohledně této částky bylo totiž na žalovaném, aby vyvrátil tvrzení o tom, že pro něj částku 8 000 Kč žalobkyně plnila, případně tvrdil, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavila práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh žalovaného ve výši 8 000 Kč trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení.

20. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Je v možnostech žalované plnění uhradit v uvedené lhůtě podle kritérií § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb., když přihlédnuto bylo k výši částky, době jejího vyplacení a skutečnosti, že žalovaná sama námitky ve vztahu k určení lhůty neuváděla.

21. Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobkyně domáhat plnění uvedených jako ujednání ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobkyni tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobkyni s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí, když požadovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 9 925 Kč od 28. 11. 2025 do 25. 2. 2026 představuje částku 4 466,25 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 925 Kč od 26. 2. 2026 do 12. 8. 2026 (den vyhlášení rozsudku) představuje částku 1 667,40 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 8 000 Kč, která byla uložena žalovanému k zaplacení, a neúspěšná co do celkové částky 10 387,65 Kč (4 254 Kč + 4 466,25 Kč + 1 667,40 Kč), když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalovaný tak byl ve věci více procesně úspěšným účastníkem a měl by nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.