20 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 34 820,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 820,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 820,13 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 7 407,61 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 820,13 Kč od 21. 3. 2018 do 30. 8. 2021, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 279,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 820,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 21. 7. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr do výše limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná vyčerpala celkem částku 90 441,27 Kč a dostala se do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, proto ji věřitel vyzval formou výpisu k zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá dlužné jistiny ve výši 34 820,13 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 0,2833 % denně z částky 34 820,13 Kč od 4. 12. 2017 do 20. 3. 2018, tj. částky 7 407,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne splatnosti uvedeného v posledním vydaném výpisu, tj. ode dne 21. 3. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Z rámcové smlouvy o úvěru, z listin označených jako„ [jméno] application“, ze standardních podmínek smlouvy o úvěru a z potvrzení o provedené platbě, že právní předchůdce žalobkyně společnost společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 21. 7. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované revolvingový úvěr do výše limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy vyčerpala celkem částku ve výši 90 378 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, že pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba]

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020, že pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 9. 6. 2020 postoupena [právnická osoba] x [právnická osoba] na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021, z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 18. 8. 2021 a současně byla žalovaná dopisem ze dne 18. 8. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 52 479,85 Kč do 10 dnů ode dne jeho odeslání, dopis byl žalované odeslán dne 19. 8. 2021.

8. Ze zprávy [obec] spořitelny, a. s. ze dne 1. 6. 2022, že majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] byla v období od 1. 7. 2015 do 31. 3. 2018 žalovaná.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 21. 7. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované revolvingový úvěr do výše limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy vyčerpala celkem částku ve výši 90 378 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek z dne 9. 6. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 18. 8. 2021 a současně byla žalovaná dopisem ze dne 18. 8. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 52 479,85 Kč do 10 dnů ode dne jeho odeslání, dopis byl žalované odeslán dne 19. 8. 2021.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

25. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

27. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že vyšel pouze z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, aniž by si tato tvrzení ověřil. Žalobkyně však ani neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně si vůbec nějaká tvrzení ohledně příjmů a výdajů od žalované vyžádal.

28. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání dlužné jistiny ve výši 34 820,13 Kč a na zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 18. 8. 2021 do deseti dnů ode dne odeslání této výzvy, která jí byla odeslána doporučeně dne 19. 8. 2021 a splatnost pohledávky tak nastala 30. 8. 2021. Ode dne následujícího, tj. od 31. 8. 2021 je tedy žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 54 901,79 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 17 616,59 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 37 285,20 Kč, tedy 67,91 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 17 616,59 Kč, tedy 32,09 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 35,82 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 394 Kč, z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč, z paušální náhrady účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 378 Kč, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 3 572 Kč. 35,82 % z této částky je pak 1 279,50 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 279,50 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).