20 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 34 820,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 820,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 820,13 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 7 407,61 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 820,13 Kč od 21. 3. 2018 do 30. 8. 2021, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 279,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 820,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 21. 7. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr do výše limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná vyčerpala celkem částku 90 441,27 Kč a dostala se do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, proto ji věřitel vyzval formou výpisu k zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost právnická osoba, která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá dlužné jistiny ve výši 34 820,13 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 0,2833 % denně z částky 34 820,13 Kč od 4. 12. 2017 do 20. 3. 2018, tj. částky 7 407,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne splatnosti uvedeného v posledním vydaném výpisu, tj. ode dne 21. 3. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Z rámcové smlouvy o úvěru, z listin označených jako„ jméno application“, ze standardních podmínek smlouvy o úvěru a z potvrzení o provedené platbě, že právní předchůdce žalobkyně společnost společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 21. 7. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované revolvingový úvěr do výše limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy vyčerpala celkem částku ve výši 90 378 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, že pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost právnická osoba 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020, že pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 9. 6. 2020 postoupena právnická osoba x právnická osoba na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2021, z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 18. 8. 2021 a současně byla žalovaná dopisem ze dne 18. 8. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 52 479,85 Kč do 10 dnů ode dne jeho odeslání, dopis byl žalované odeslán dne 19. 8. 2021.

8. Ze zprávy obec spořitelny, a. s. ze dne 1. 6. 2022, že majitelem a disponentem účtu č. bankovní účet byla v období od 1. 7. 2015 do 31. 3. 2018 žalovaná.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 21. 7. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované revolvingový úvěr do výše limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0,2833 % denně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy vyčerpala celkem částku ve výši 90 378 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek z dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost právnická osoba, která ji smlouvou o postoupení pohledávek z dne 9. 6. 2020 postoupila na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 18. 8. 2021 a současně byla žalovaná dopisem ze dne 18. 8. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 52 479,85 Kč do 10 dnů ode dne jeho odeslání, dopis byl žalované odeslán dne 19. 8. 2021.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

25. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

26. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

27. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že vyšel pouze z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, aniž by si tato tvrzení ověřil. Žalobkyně však ani neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně si vůbec nějaká tvrzení ohledně příjmů a výdajů od žalované vyžádal.

28. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

29. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání dlužné jistiny ve výši 34 820,13 Kč a na zákonný úrok z prodlení z této částky. Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 18. 8. 2021 do deseti dnů ode dne odeslání této výzvy, která jí byla odeslána doporučeně dne 19. 8. 2021 a splatnost pohledávky tak nastala 30. 8. 2021. Ode dne následujícího, tj. od 31. 8. 2021 je tedy žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

30. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 54 901,79 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 17 616,59 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 37 285,20 Kč, tedy 67,91 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 17 616,59 Kč, tedy 32,09 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 35,82 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 394 Kč, z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč, z paušální náhrady účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 378 Kč, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 3 572 Kč. 35,82 % z této částky je pak 1 279,50 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 279,50 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.