20 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 34 751,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok ve výši 12,65 % ročně z částky 34 181,32 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3 755 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 751,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen věřitel) uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2016 smlouvu o rychlé půjčce, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 233 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky dle ceníku a smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem částku 50 863,33 Kč, proto jej banka dne 31. 8. 2020 zesplatnila. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 34 181,32 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 535,35 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 52,90 Kč a dlužné poplatky ve výši 570 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020 postoupila banka pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že jeho splácení spotřebitelského úvěru bylo ovlivněno mimořádnými opatřeními přijatými v ČR a v Německu v souvislosti s pandemií koronaviru. Vláda ČR zakázala s účinností od 16. 3. 2020 občanům ČR vycestovat z území České republiky, čímž výrazně zkomplikovala, až znemožnila plnění závazků na území ČR těm občanům, kteří mají bydliště mimo území ČR a potřebují pouze krátkodobě cestovat do ČR z důvodu plnění některých závazků jako v případě žalovaného. Žalovaný dne 19. 6. 2020 odeslal bance dopis, ve kterém navrhoval jednání o podmínkách splácení spotřebitelského úvěru s ohledem na krizi způsobenou pandemií koronaviru. Dne 25. 6. 2020 obdržel odpověď, že mu banka nemůže nabídnout výhodnější podmínky. Žalovaný se domnívá, že tento jeho dopis měl být považován za oznámení o využití ochranné doby dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 177/2020 Sb. a měla se na něj vztahovat ochranná doba do 31. 10. 2020, po kterou se odkládá čas plnění peněžitých dluhů. Banka místo toho dle oznámení zaslaného dne 31. 8. 2020 úvěr zesplatnila a pohledávku postoupila na [právnická osoba]. Zesplatnění dluhu i postoupení pohledávky je protiprávní, protože změnou věřitele jej banka připravuje o práva, kterých by se mohl domáhat a tím se mění obsah pohledávky k tíži dlužníka. Vzniklá globální ekonomická krize neumožnila žalovanému splácet úvěr s vysokou úrokovou sazbou, která je výrazně vyšší než obvyklá bankovní úroková sazba. Banka dlouhodobě vytváří systém postupování pohledávek s vysokou úrokovou sazbou, u kterých je velká pravděpodobnost nesplácení. Soud by měl prověřit, z jakého důvodu banka neuplatňuje pohledávku přímo, ale postupuje ji na neprůhledný systém účelových akciových společností a jaký je původ kapitálu těchto společností. Žalovaného celkové plnění bance odpovídalo obvyklému ekonomickému výnosu bankovního úvěru. Problém je v tom, že banka zneužila tísně žalovaného a nechala si přislíbit ve smlouvě úrokovou sazbu, která je výrazně vyšší než obvyklá bankovní úroková sazba. Žalovaný ze všech těchto důvodů nárok žalobkyně neuznává.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalovaného usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 8. 2023 zrušen a vrácen k dalšímu řízení s tím, že soud se má zabývat, zda došlo ze strany předchůdkyně žalobkyně k řádnému splnění povinnosti ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména pak ve smyslu § 75, § 86, a to s ohledem na důsledky vyplývající z ust. § 87 tohoto zákona. Pokud okresní soud dospěje k závěru, že si žalobkyně řádně povinnosti dle citovaného zákona nesplnila, bude postupovat a věc právně posuzovat ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

4. Soud konstatuje, že v daném řízení je dán mezinárodní (cizí) prvek v podobě bydliště žalovaného v jiném členském státě EU, než ve státě, kde bylo zahájeno řízení. Soud se svou mezinárodní příslušností v dané věci podrobně zabýval v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo k odvolání žalovaného potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud zde dospěl k závěru, že v dané věci je na místě použít úpravu příslušnosti obsaženou v článku 7 Nařízení, konkrétně v odstavci 1 písm. b), pod druhou odrážkou, upravující poskytování služeb. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení č. 1215/2012 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, kdy v případě poskytování služeb je místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V daném případě z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 30. 10. 2016 a ze souhrnného výpisu pohybů na účtu vyplývá, že úvěr byl žalovaným čerpán převodem na nově založený účet – eKonto – vedený bankou, tedy úvěr byl žalovanému poskytnut na území České republiky, místem plnění závazku je tedy Česká republika a je tak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout.

5. Podáním ze dne 28. 11. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvního úroku ve výši 12,65 % ročně z částky 34 181,32 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, soud tedy řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, z kopie občanského průkazu, z produktových podmínek, z VOP, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy a z e-mailové komunikace ze dne 27. 10. 2016 a 30. 10. 2016, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2016 smlouvu o rychlé půjčce, na základě které se zavázal poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 233 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně, s poplatkem za pojištění typu B ve výši 95 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle ceníku a smlouvy. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má vysokoškolské vzdělání, živí se jako podnikatel a jeho čistý měsíční příjem činí 60 000 Kč. V čl. XV. odst. 4. se strany dohodly, že část obsahu smlouvy o úvěru je tvořena Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný deklaroval, že podpisem smlouvy potvrzuje, že se s obsahem ceníku a VOP seznámil. Strany si ve smlouvě sjednaly, že úvěr bude čerpán na bankou nově založený účet.

8. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, že poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky činí 500 Kč.

9. Z výpisu z účtu, že žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal dne 31. 10. 2016. Žalovaný se do prodlení se splácením úvěru dostal již 20. 2. 2020. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 50 863,33 Kč.

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a z podacího archu ze dne 1. 9. 2020, že dopisem ze dne 31. 8. 2020 prohlásila banka již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních závazků za okamžitě splatné dle čl. 12, písm. b) Produktových podmínek a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 38 339,57 Kč. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 1. 9. 2020.

11. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020, ze seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty, ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 a 23. 10. 2020, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020 postoupila banka pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 23. 10. 2020 a ze dne 26. 1. 2021.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2021 a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 26. 1. 2021, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 26. 1. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z dopisu žalovaného adresovaného žalobkyni, že žalovaný se tímto dopisem domáhal snížení úrokových sazeb pod 10 % s tím, že jinak bude nucen smlouvu o úvěru vypovědět, protože výše sjednané úrokové sazby nedává ekonomický smysl. Dopis má být rovněž výzvou k obnovení jednání o smlouvě dle § 1765 občanského zákoníku, protože celosvětová ekonomická krize způsobená koronavirem výrazně mění možnosti splácení tohoto typu úvěrů a současná vysoká úroková sazba vytváří hrubý nepoměr ve vzájemném plnění.

14. Z e-mailové komunikace, že banka odpověděla žalovanému, že v současné době vede produkt žalovaného za těch nejlepších podmínek, které mohou nabídnout.

15. Z listiny CBL a z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro posouzení dané věci, když ze samotného protokolu není zřejmé, kdy byl vyhotoven (není datován) a rovněž není zcela zřejmé, zda a s jakým výsledkem banka skutečně lustraci žalovaného ve zmíněných rejstřících provedla, když věřitel žádné výstupy z tohoto prověřování úvěruschopnosti nepředložil. Soud rovněž neučinil žádná skutková tvrzení ze zpráv bank ohledně obvyklé výše úrokových sazeb, a to z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, soud tak věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, kdy výše úrokových sazeb nebyla relevantní.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

17. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2016 smlouvu o rychlé půjčce, na základě které poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 233 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně, s poplatkem za pojištění typu B ve výši 95 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle ceníku a smlouvy. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má vysokoškolské vzdělání, živí se jako podnikatel a jeho čistý měsíční příjem činí 60 000 Kč. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 50 863,33 Kč. Dopisem ze dne 31. 8. 2020 prohlásila banka již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních závazků za okamžitě splatné dle čl. 12, písm. b) Produktových podmínek a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 38 339,57 Kč. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 1. 9. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020 postoupila banka pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 23. 10. 2020 a ze dne 26. 1. 2021. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 26. 1. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

18. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

20. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

21. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

22. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

23. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

25. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

29. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

30. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby banka zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

31. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když vyšel z pouhých tvrzení žalovaného, které žalovaný uvedl do návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce. Věřitel si však tato tvrzení neověřil žádnými doklady. Pokud se týká tvrzení žalobkyně, že banka dále nahlédla do veřejných rejstříků, pak toto není z předloženého protokolu o posouzení úvěruschopnosti klienta zřejmé, když tento protokol je v rovině pouhých skutkových tvrzení. [příjmení] žádné výstupy z těchto rejstříků nepředložila. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru poučit dle ust. § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

32. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

33. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč ponížené o platby žalovaného, kdy za situace, kdy žalovaný na svůj dluh uhradil částku 50 863,33 Kč, tedy více, než činila poskytnutá jistina, bylo nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl procesně plně úspěšným účastníkem a žalobkyně tak má povinnost nahradit mu účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaného tvoří cestovné za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne 14. 11. 2022 ve výši 806 Kč, cestovné za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne 4. 1. 2023 ve výši 806 Kč, část cestovného za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne 24. 10. 2023 ve výši 409 Kč a zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 1 738 Kč. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení celkovou částku 3 755 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.