20 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 430 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 430 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 14. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 11 473 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 14. 7. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na společnost , právnická osoba, , která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 postoupila na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 10 430 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, resp. proti tomu nevznesli námitky ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne 14. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 10 430 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně, a to nejpozději do 14. 7. 2024, RPSN smlouvy činí 4 654,93 % (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Věřitel poukázal na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 10 430 Kč dne 14. 7. 2022 a ve výši 1 043 Kč dne 13. 8. 2022 (Potvrzení o provedených platbách). Žalovaný byl v této době majitelem a disponentem uvedeného bankovního účtu (Sdělení , právnická osoba, ze dne 13. 2. 2026). Žalovaný věřiteli vrátil celkem pouze 1 043 Kč (žalovaný netvrdil opak). Dne 8. 11. 2022 informoval věřitel žalovaného o předčasné splatnosti poskytnutého úvěru a vyzval jej k okamžité úhradě mj. jistiny úvěru ve výši 10 430 Kč (Zpráva věřitele ze dne 8. 11. 2022). Pohledávku za žalovaným postoupil věřitel společnosti , právnická osoba, . (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023), která ji dále postoupila žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023). Dne 11. 1. 2024 oznámil věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (Oznámení o postoupení pohledávky) a právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k její úhradě (Předžalobní výzva a podací lístek).

6. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o prodlení dlužníka (§ 1968 a násl. občanského zákoníku) a ustanovení o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).

7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, což věřitel řádně oznámil žalovanému. Žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.

8. Smlouva byla uzavírána mezi věřitelem jako podnikatelem (ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku) a žalovaným v pozici spotřebitele (ust. § 419 občanského zákoníku), přičemž skutečnost, že smlouva měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá i ze smlouvy samotné.

9. Přestože z provedeného dokazování vyplývá, že věřitel se žalovaným měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku), a to spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), soud dospěl k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, když ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 457,50 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům.

10. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z databáze časových řad ARAD (statistických údajů ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru), a zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb činila 9,42 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že věřitel je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě sjednaná sazba úroků převyšuje průměrnou sazbu úroků u bankovních úvěrů téměř padesátinásobně a za situace, kdy podle smlouvy měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř pětinásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

11. Vzhledem k sjednané výši úroků, kterou je třeba považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy, je smlouva podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

12. Nárok žalobkyně co do jistiny úvěru ve výši 10 430 Kč proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor věřitele podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný od věřitele obdržel bez právního důvodu částku ve výši 11 473 Kč a žalovaný věřiteli uhradil částku 1 043 Kč (ke kvantifikaci bezdůvodného obohacení viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 75 Co 350/2021-83). Právo na příslušenství pohledávky, spočívající v úrocích z prodlení, náleží žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne marného uplynutí lhůty, kterou věřitel stanovil pro vydání bezdůvodného obohacení. Věřitel vyzval žalovaného k okamžité úhradě jistiny úvěru ve výši 10 430 Kč dne 8. 11. 2022, žalovaný se tedy ocitl v prodlení dne 9. 11. 2022. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne, a proto jej soud žalobkyni přiznal, když tento nárok shledal důvodným.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

14. Lhůty k plnění byly stanoveny jako obecné třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.