20 C 131/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 021 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 021 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 172,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 021 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 021 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 495 Kč. Žalovaný si dále ve smlouvě sjednal volitelné služby, a to expres výplatu za poplatek 199 Kč, bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč a SMS servis za poplatek 49 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. V souladu se smlouvou byly žalovanému naúčtovány smluvní pokuty a účelně vynaložené náklady. Úvěr byl ke dni 13. 12. 2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Žalovaná částka 21 021 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroky v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve v výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z úvěrové smlouvy a z kopie občanského průkazu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne 23. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 495 Kč. Žalovaný si dále ve smlouvě sjednal volitelné služby, a to expres výplatu za poplatek 199 Kč, bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč a SMS servis za poplatek 49 Kč.

4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z informací o účtu a z výpisu z účtu žalobkyně, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč dne 23. 8. 2024.

5. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 13. 12. 2024 a z podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 13. 12. 2024 odeslaným doporučeně dne 16. 12. 2024 ke splacení celé dlužné částky ve výši 21 021 Kč z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy.

6. Z dalších provedených důkazů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne 23. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 495 Kč. Žalovaný si dále ve smlouvě sjednal volitelné služby, a to expres výplatu za poplatek 199 Kč, bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč a SMS servis za poplatek 49 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 13. 12. 2024 odeslaným doporučeně dne 16. 12. 2024 ke splacení celé dlužné částky ve výši 21 021 Kč z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

11. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz).

15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru posoudila řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila jediný důkaz. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší své důkazní břemeno, avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být poučena.

17. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

19. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 15 000 Kč a žaloba byla zamítnuta co do celkové částky 7 410,12 Kč (částka 6 021 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 172,78 Kč plus veškeré požadované příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí, tj. úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 021 Kč od 26. 2. 2025 do 20. 8. 2025, tedy částka 1 216,34 Kč). Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 33,86 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 842 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., z hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a k tomu 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 657 Kč. 33,76 % z této částky je pak 900 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 900 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).