20 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 100 576,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 730 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 56 846,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 244,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 838,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 995,27 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 47 995,27 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 100 576,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 61 652 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2023. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 5 270 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 47 995,27 Kč, dlužný poplatek ve výši 52 581,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 838,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 244,99 Kč a dále běžící úrok ve výši 22,32 % ročně a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 58 943 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2023.

5. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má učňovské vzdělání, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje má ve výši 1 500 Kč.

6. Z tabulky umoření, že žalovaná na úvěr zaplatila částku 5 270 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024.

8. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 a z podacího lístku, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 58 943 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč s úrokovou sazbou ve výši 86 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 9. 2023. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalované na základě rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má učňovské vzdělání, je na mateřské dovolené s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje má ve výši 1 500 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila částku 5 270 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

11. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

18. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

19. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

21. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když z údajů poskytnutých žalovanou vyplývá, že žalovaná je na rodičovské dovolené a je odkázána na sociální dávky, a to rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Věřitel rovněž vůbec neprověřil tvrzené měsíční výdaje žalované, když se spokojil s pouhým odhadem měsíčních výdajů žalované.

23. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

24. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

25. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 49 000 Kč ponížené o platby žalované ve výši 5 270 Kč, tedy částky 43 730 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaná. Jelikož žalovaná k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdila a v řízení byla nečinná, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

26. Jelikož žalobkyni žádné další nároky z neplatné smlouvy o úvěru neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto více procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.