20 C 139/2021

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 47 121,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 056,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 790 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 274,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 693 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 47 121,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutou zápůjčku částku 27 814 Kč představující obchodní úrok ve výši 18 814 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů zápůjčky ve výši 45 814 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1 528 Kč. Jelikož žalovaná na poskytnutou zápůjčku neuhradila ničeho, žalobkyně dluh ze zápůjčky ke dni 12. 8. 2017 zesplatnila. Žalovaná žalobkyni dluží částku 47 121,76 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, z úroku ve výši 9 843 Kč, z administrativního poplatku ve výši 3 300 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných splátek úvěru za dobu do zesplatnění ve výši 536,50 Kč a za dobu od zesplatnění do 31. 10. 2019 (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 31 693 Kč od 13. 8. 2017 do 31. 10. 2019) ve výši 5 795,26 Kč, celkem tedy ve výši 6 331,76 Kč. Předmětem žalobního nároku je dále smluvní pokuta v celkové výši 9 097 Kč za prodlení s úhradou splátek zápůjčky a za prodlení se zaplacením zesplatněné zápůjčky a dále poplatky za upomínky ve výši 550 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

4. Z ověření neplatných dokladů, z kopie OP, z výpisu z centrální evidence exekucí a z výstupu z insolvenčního rejstříku, že žalobkyně ověřila, že žalovaná není v exekuci ani v insolvenci a její průkaz totožnosti není veden v neplatných dokladech.

5. Z výplatních pásek a z výpisu z účtu, že žalovaná měla v červnu 2016 mzdu ve výši 14 533 Kč, v červenci 2016 ve výši 14 724 Kč, v srpnu 2016 ve výši 14 404 Kč. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaná v srpnu 2016 čerpala zápůjčku ve výši 5 000 Kč u společnosti [právnická osoba] a ve výši 3 000 Kč u společnosti [právnická osoba] Dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaná dvakrát potvrdila odesláním 1 Kč smlouvu u společnosti [právnická osoba] [ulice] zůstatek na účtu žalované činil ke dni 28. 7. 2016 částku 37,61 Kč a konečný zůstatek činil ke dni 15. 8. 2016 částku 85,17 Kč. Z výpisu z účtu za období od 31. 5. 2018 do 23. 6. 2016 vyplývá, že žalovaná byla na počátku tohoto období v záporném zůstatku ve výši 22,14 Kč, na konci tohoto období pak v kladném zůstatku ve výši 65,13 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o poskytování zápůjček, ze smlouvy o zápůjčce, ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček dne 13. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 45 814 Kč, tedy vrátit jistinu a zaplatit náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 18 814 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč, a to ve 29 měsíčních splátkách po 1 528 Kč a 30. splátce ve výši 1 502 Kč. V čl. 8 písm. a. smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované se splácením splátky v termínu splatnosti je žalobkyně oprávněna celou doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či s úhradou zesplatněné jistiny je žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku poplatků.

7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 18 000 Kč dne 15. 9. 2016 převodem na účet č. [bankovní účet].

8. Z upomínky ze dne 26. 6. 2017 a z podacího lístku, že žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2017 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek ve výši 11 052 Kč do 10. 8. 2017 s tím, že jinak bude celý dluh zesplatněn. Dopis byl podán na poštu dne 26. 6. 2017.

9. Z dopisu ze dne 22. 8. 2017 a z podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 22. 8. 2017 prohlásila žalobkyně celou dlužnou jistinu za splatnou a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 21. 9. 2017.

10. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 30. 10. 2017 podaným na poštu dne 31. 10. 2017 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček dne 13. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 45 814 Kč, tedy vrátit jistinu a zaplatit náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 18 814 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč, a to ve 29 měsíčních splátkách po 1 528 Kč a 30. splátce ve výši 1 502 Kč. V čl. 8 písm. a. smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované se splácením splátky v termínu splatnosti je žalobkyně oprávněna celou doposud neuhrazenou jistinu zesplatnit. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či s úhradou zesplatněné jistiny je žalovaná uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku poplatků. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované z výpisu z centrální evidence exekucí, z výstupu z insolvenčního rejstříku, z výplatních pásek a z výpisu z účtu. Žalobkyně zjistila, že žalovaná není v exekuci ani v insolvenci, žalovaná měla v červnu 2016 mzdu ve výši 14 533 Kč, v červenci 2016 ve výši 14 724 Kč, v srpnu 2016 ve výši 14 404 Kč. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaná v srpnu 2016 čerpala zápůjčku ve výši 5 000 Kč u společnosti [právnická osoba] a ve výši 3 000 Kč u společnosti [právnická osoba] Dále je z výpisu z účtu patrné, že žalovaná dvakrát potvrdila odesláním 1 Kč smlouvu u společnosti [právnická osoba] [ulice] zůstatek na účtu žalované činil ke dni 28. 7. 2016 částku 37,61 Kč a konečný zůstatek činil ke dni 15. 8. 2016 částku 85,17 Kč. Žalobkyně dále ověřila v evidenci neplatných dokladů, že průkaz totožnosti žalované není veden v neplatných dokladech. Žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. Dopisem ze dne 22. 8. 2017 prohlásila žalobkyně celou dlužnou jistinu za splatnou a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 21. 9. 2017. Dopisem ze dne 30. 10. 2017 podaným na poštu dne 31. 10. 2017 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení částky 47 121,76 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, z úroku ve výši 9 843 Kč, z administrativního poplatku ve výši 3 300 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných splátek úvěru za dobu do zesplatnění ve výši 536,50 Kč a za dobu od zesplatnění do 31. 10. 2019 (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 31 693 Kč od 13. 8. 2017 do 31. 10. 2019) ve výši 5 795,26 Kč, celkem tedy ve výši 6 331,76 Kč. Předmětem žalobního nároku je dále smluvní pokuta v celkové výši 9 097 Kč za prodlení s úhradou splátek zápůjčky a za prodlení se zaplacením zesplatněné zápůjčky a dále poplatky za upomínky ve výši 550 Kč.

14. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

16. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když z výpisu z účtu žalované z období 29. 7. 2016 – 15. 8. 2016 je zřejmé, že žalovaná měla další závazky, když čerpala zápůjčky u společností [právnická osoba] a [právnická osoba], dále žalovaná potvrdila odesláním 1 Kč smlouvu u společnosti [právnická osoba] Žalobkyně nijak neprověřila dluhové zatížení žalované plynoucí z těchto závazků, které jí muselo být z předloženého výpisu z účtu zřejmé. Dále z výpisu z účtu žalované nepochybně vyplývá, že žalovaná hospodaří s finančními prostředky na účtu tzv.„ od nuly k nule“, když počáteční zůstatek na účtu žalované činil 37,61 Kč, konečný zůstatek pak 85,17 Kč, je tedy zřejmé, že žalované žádná rezerva ke splácení dalších závazků nezůstávala. Tyto skutečnosti měly vzbudit u žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované měsíční splátky úvěru hradit. Pokud žalobkyně úvěr žalované přesto poskytla, postupovala v rozporu se svou zákonnou povinností řádně a úplně posoudit úvěruschopnost žalované.

26. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

27. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

28. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč. Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 22. 8. 2017, kde jí byla stanovena lhůta do 21. 9. 2017, od 22. 9. 2017 je tak žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně kapitalizovaného z částky 18 000 Kč za období od 22. 9. 2017 do 31. 10. 2019 ve výši 3 056,79 Kč a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od 1. 11. 2019 až do úplného zaplacení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

29. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná by jakožto převážně procesně úspěšný účastník řízení měla nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.